na Blog.cz

Anetka se pustila do pokračování mé rozdělané povídky za hranicí, tady je tedy další část :-)

Tak, další dílek od Anetky, snad se bude líbit :")

Projížděl své výpočty stále dokola nevěděl kde udělal chybu. Není možný, aby se to nevyřešilo. Stál před svou tabulí v garáži a projížděl všechny čísla. Znova a znova. Povzdechl si. Nic. Zase. Prohrábl si rukou ve vlasech. Otočil se, všude bylo ticho a tma. Zase zapomněl na čas. Přešel potichu do kuchyně a potom si s kávou sedl do křesla. Věděl, že by stejně neusnul. Položil hrnek na stůl. Seděl tam ještě chvíli. Už málem usnul, ale nakonec se vzpamatoval. Loktem omylem žduchl do hrnečku a ten se rozbil na zemi. " Né"šeptl. Počkal chvíli, jestli to někdo ze shora neslyšel. Nic. Klekl na kolena a chtěl posbírat střepy. Ale zastavil se. Pořád, neúprosně pozoroval všechny střepy a kapky. Jo mám to. Uklidil a utíkal do garáže. Okamžitě začal psát, po všem co mu přišlo pod ruku. Projel očima znovu všechny výsledky a vítězně se usmál.

" čistý" dodala Liz. Další neúspěšná akce.
" kruci " křikl Don, neměl toho málo. " Ale byli tady ….."
" Charlie měl pravdu" přidal se Colby
" Aspoň něco, snad se už odsud hneme dál"
" Jo " povzdychl si Don. Všichni na něm měli upřené oči jakoby byl zločinec.
Charlie na to opravdu přišel. Ti vrazi tam byli.
" Utekl asi půl hodiny předtím než jsme přijeli" přišel ke skupině David.
" Jak to víš?"
" Našli jsme čerstvý nedopalek " řekl s lehkým vítězným úsměvem.

" Máš něco …. Něco nového o Jessice?" zeptala se, velmi jemně a srdceryvně.
" Liz?" prudce se otočil " Vyděsila si mě" 
"Done, tak jak ?"  doléhala
" No jak se to řekne"  sklopil oči 
" Done, nenech mě prosit "
" Víš …. Před osmi lety, když Jessica přišla o otce, šla za jeho vraždu sedět takzvaná Roxy " To jméno se mu hnusilo. 
"A?" 
Stáli na střeše a Don pořád klopil oči dolů. Liz chtěla vědět víc, chtěla mu  pomoct. 
" Nakonec se ukázalo, že stála i za vraždou její matky." 
" Páni," Delší odmlka. " Ale co to má co společného s únosem Jess" 
"Pitomej případ"
"Co ?" 
" Kdybychom chytili ty feťáky, tak bych ji mohl najít sám …………….. Takhle musím spoléhat na druhý tým" 
" Done, chytíme je a najdeme i ji ale…. Já pořád nevidím tu souvislost, ta tvoje Roxy .." 
Don hlasitě polk.
" Je určitě ve vězení, nebo né?" pokračovala
" Jo šla sedět za víc vražd, doživotí, nikdy jsem nebyl klidný, zabila její rodiče mohla zabít i jí ….."
" Ale vždyť je v base?! "
Don nic neříkal. Zvedl oči na Liz a díval na ni upřeným pohledem.
"Víš, ona před třemi dny utekla"

Zdravím. Evka poslala první část nové povídky s názvem Střelba. Povídka navazuje na jednu z předchozích-Prachy. Takže kdo nečetl, nechť přečte ;)

V kostele hrála tichá hudba. Smuteční hosté, kteří se přišli rozloučit se svým kolegou, přítelem, profesorem se tísnili kolem mahagonové rakve. Byli tu studenti, profesoři, agenti FBI. Amita se sotva držela na nohou. Po tvářích jí kanuly slzy, které nedokázala zastavit.

Zdravím, vracím se sem po celkem dlouhé době, kdy přibývaly pouze povídky. Aktuálně tu máme jednu dost špatnou věc: skončil server megavideo a tudíž je valná většina videí pro sledování Numb3rs online nedostupná. Postupně se budu snažit videa nahrávat na server zkouknito.cz, odkus by se neměli samovolně po nějaké delší době smazat. Jinak chci říct, že zveřej'nuji vše, co mi pošlete, takže se nebojte a posílejte :-)

Poslední dílek ( :( ) povídky od Evky, myslím, že všichni budeme souhlasit s tím, aby co nejdříve napsala další!

"Vyhlaste po něm pátrání," Don vydával instrukce do vysílačky, "pro vraždu, únos, spiknutí a já nevím co ještě," z vysílačky se mu dostalo souhlasné odpovědi. Bál se. Všichni se báli o Colbyho život.

Vytočil číslo ve svém telefonu, "Tak jo, Charlie, co máš?"

"Je chytrý. Velmi chytrý. Na jeho účtech nic. Nikde ani stopa, že by bral úplatky…"

Anet promiň, před dvaceti minutami jsme se vrátili z hor..... ale moc pěkné, už jsem chválila ;)

Vyhoupla svůj batoh na kamennou zídku a následně se vyhoupla vedle něj. Vytáhla si knížku a začetla se. Byl opravdu nádherný den, a dneska mimořádně nebyla po škole. Je to jediná roztleskávačka, která se baví se šprtama. To bývá hlavní důvod, proč se dostávala do ringu s partou starších roztleskávaček, které si pořád myslí, že na každé střední škole to chodí jako z filmu. Že roztleskávačky jsou královny školy a chodí jen se sportovci atd. Hodně jim narušila plány. "Jess?" Zaklapla knihu, hlas dobře znala. " Jessie, volala mi máma, že pro mě nemůže přijet, zase, no a bus už jsem prošvihla" hlas zněl zoufale. Jessica se na ní nepodívala, čekala, až domluví. " Je- Je, promiň mi ten dnešek, říkalas, že jedeš k dědovi no…. Nevyhodily byste mě tam?" Jess se nevydržela zlobit dlouho, hlavně ne na člověka kterého zná tak dlouho. Otočila se na ní, vypadala v úzkých. Usmála se. Je jí bratr, lépeřečeno dvojče do kterého byla Jess bezhlavě zamilovaná, nebyl dneska ve škole. A bez něho byla Amanda na půl prázdná, agresivní a často zoufalá. Jessica poplácala na prázdné místečko vedle sebe. Amanda se taky usmála a vyhoupla se vedle ní. Zase se bavily jako dvě nejlepší kamarádky. A ni ne za 10 minut se vynořilo černé auto. No takový to auto, ve který jezdí agenti FBI. Za volantem seděl muž s kšiltovkou. Na kšiltovce byl nápis FBI. I podle poznávačky se shodovalo. Zamával na ně a udělal veselé gesto. Obě se rozběhly k autu. Jessica otevřela zadní dveře, okamžitě se zeptala, jestli může jet i její kamarádka. Avšak odpovědi se jí nedostalo. Jen pokrčila ramena a pokynula Amandě. Obě nasedly. Muž pustil rádio a rozjel se pryč. Ale ani jedna mu neviděla do tváře. Jeli standardní cestou. Holky se bavili o škole. Když auto najednou zahlo do úplně cizí tmavé uličky. Jess zpozorněla " Kam to jedeme?!" nedočkala se odpovědi. " Donni?" Obě byli v rozpacích. Auto zajelo do černého skladiště. Sundal si čepici a podíval se na obě. Vytáhl pistoli a namířil na Jessicu. " Držte zobáky, zkusíte křičet a schytáte to!" Ani jedna neměla odvahu to udělat.

Na FBI byla mimořádně nuda. S aktuálním případem nikdo nehnul. Dokonce i matematika byla zrovna v koncích. Nikomu nezbývalo než přejíždět ty samé důkazy pořád dokola. Nesnesitelné ticho přerušil Don: " Vážení …" rozléhalo se promítací místností " Dneska už asi na nic nepřijdeme, potřebujete si odpočinout" vyzval je. " A to komplet všichni!" Jeho poslední věta zněla spíše jako rozkaz a směřovala speciálně na jeho mladšího bratra.
"Ahoj tati!" řekly bratři jednohlasně, kteří zrovna vcházeli do domu. Pozdrav jim opětoval.
" Ahoj Jess" řekl Charlie dřív, než to stihl Don. Ale teď se jim pozdrav nevrátil.
"Ona tu není?"zeptal se Don. Charlie se šel pozdravit s Amitou.
"Ne, byl sem pro ní u školy ale už tam nebyla, no ale rozhodně to není poprvé" Řekl jejich otec, pohoršujícím pohledem.
"Hele,ona se zase najde" vůbec to Donovi nedělalo starost "vždyť to rozhodně není poprvé, no a možná už je doma" dodal
Vzal si z ledničky pivo a posadil se do křesla. V televize běžel baseball, zavřel oči a chtěl na všechno zapomenout. Nový zdrcující případ jim dával řádně zabrat a on vůbec nic nestíhal. Všichni ostatní na tom byli podobně. Don ale uvažoval nad Jessicou. Vzpomněl si na slova svého otce a podle toho se řídil. Jessica potřebovala pozornost, musela kolem sebe někoho mít a být nohama pevně na zemi. To co zažila jako malá se jí teď bůhvíproč vracelo. Neotřáslo to s ní tolik tenkrát jako spíš teď. Nějaký 8 let potom. Otevřel oči a podíval se před sebe. Před ním seděla mladá kudrnatá dívka v šatičkách školních roztleskávaček, seděla na turka. Dívala se mu přímo do očí a najednou ….. jí po čele stekly malé pramínky krve a z očí slzy. Don s úlekem vyskočil. "Jess???!!!!" křikl
" Dobrý??!"lekl se i Charlie. Don se pořád podíval před sebe, ale dívka už tam nebyla. Bylo to divný hodně divný.
" Co … Co se stalo?" zeptala se Amita. Charlie přišel k němu a poklepal mu na rameno. Don se rázem vzpamatoval. Charlie se usmál " Co je ?"
"Ne, to nic " Chytil se za hlavu " Já už radši pojedu domů"chystal se k odchodu
" Done" zastavil jej na poslední chvíli jeho otec " zavolej mi, jestli tam ta tvoje uličnice bude"

Don s Jessicou bydleli v přístřeším bytě. Byl docela velký, nikdo si nestěžoval. Jessi byla vděčná snad za všechno. Pro každého by se rozkrájela. Don byl stále zmatený. Zdálo se že na něco zapomněl, ale na co? Chvíli uvažoval. Zachvátila ho panika. Jess se mu přece vůbec neozvala, a to se jí hodně nepodobá. I když se někdy jen tak vypařila na víc, jak 6 hodin pokaždé se ozvala ať už jemu nebo Charliemu, Amitě nebo Alanovi. V tomhle na ní byl spoleh. Ovládl ho strach.
Co nevidět vtrhl do bytu."Jess?!" křičel " Jessico!" 'Tohle se mu hodně nelíbilo. Vběhl do jejího pokoje. Nic. Prošel celý byt a nic.Přešel přes obývák do kuchyně. Všechno bylo na svém místě. Vytáhl mobil, a prozvonil Jessice. Nikdo to nebral.
Opřel se o zeď a hluboce vydechl. Když vešel opět do obývacího pokoje, projel mu mráz po zádech. Na stole ležel pokrčený papír. Na něm byl nalepený pramínek hnědých vlasů.

Tak, další díl od Evky.... jak to jenom děláš, že tvoje povídky jsou vždycky tak napínavé?

Colby se zhluboka nadechl. Chybělo mu už jen pár metrů a bude na svobodě. Jen proběhnout kolem zdi, podlézt příkopem a bude venku. Ohlédl se za sebe. Nikdo jej nesledoval. Zatím ne. Ale bude si muset dávat pozor. Nemůže nikomu věřit. Pokusili se ho zabít. Byl to Don? Megan? David? Liz? Don, určitě to byl Don, blesklo mu hlavou. Byl už u průlezu, zbývalo mu už jen pár metrů….

"Stůj!" křikl někdo ve tmě. Colby se prudce otočil, neviděl nic než světla baterky. Svítila mu přímo do obličeje. "Stůjte!" ten hlas poznal. Byl to ten mladý ošetřovatel. Ten co doktorovi podal tu injekci. Jede v tom taky? Určitě. Všichni v tom jedou."Ne!" křikl na něj. Pootočil se, aby se nohama zapřel do mříže v průlezu a vší silou kopl. Mříž ale nepovolila. Zkusil to znova a znova. Ale mříž ne a ne povolit. Propadal panice. Teď to nemůže vzdát. Teď ne, když je tak blízko svobodě.

Světla baterky se stále více přibližovala. Už byli docela u něj. Paniku vystřídalo zoufalství. Co když se ven nedostane? Zabijou ho? Jo, určitě ho zabijou. Světla mu mířila přímo do očí. Neviděl nic, než proud světla. A pak ucítil bolest. Projela mu celým těle. Taser, bylo poslední co mu proběhlou hlavou. Světla zmizela. Pak už neviděl nic.

Po dlouhé době opět něco přidávám, tentokrát je to povídka od Anetky :")

Duch část 1.

"Tak fajn dělej. Mluv!" křičela. Držela v ruce zbraň a mířila mu přesně na hlavu. Malá holčička, která stála po jeho boku se rozplakala.
" Nic nevím, už jsem ti řekl všechno" Ležel na zemi, zraněný a už hodně unavený. Otočil se na malou Jess a řekl: " Jessie, uteč, schovej se " Dívenka se slzami v očích poslechla a odcupitala se schovat.
"Ne! Stůj ty malý zmetku" zařvala po ní.
"Moje dcera není žádnej zmetek" Postavil se na nohy. Jess sledovala tu hrůzu přes malou skulinku .O něčem se dohadovali a pak…… se ozval ohlušující výstřel a Jack se skácel k zemi. Chladnokrevná vražedkyně se neohlížela po dítěti, ale s úsměvem na rtech odešla.

No, tak na přáni Anetky, přidávám další díl svojí povídky....

"Ahoj, Megan. Co se ti podařilo o tom Ericovi Smithovi zjistit?" zeptal se Don hned po příchodu do kanceláře. "Ahoj, Done. No, Eric Smith pracoval na FBI něco přes 5 let. V pracovním spise nemá žádné hlášení, které by proti němu někdo podal. V trestním rejstříku něco bylo, ale je to už celkem dlouho a musí se to vyhrabat někde v archivu, zítra tam pošlu Colbyho s Davidem. Já tu mám ale něco jiného. Smith měl bezpečnostní prověrku úrovně dva. Na to, aby ukradl a prodal informace, je to prověření ideální. Nikdo ho nepodezírá, protože není nejvyššího stupně, ale zase má přístup k tajným dokumentům." Megan dokončila hlášení a podívala se na Dona "Jo, ještě něco, stavoval se tu Charlie, má zase nějaký geniální nápad, ale prý na to potřebuje nějaké vybavení, nebo co. Máš se za ním stavit a domluvit se s ním." Megan s Donem prohodili ještě pár slov. Megan odešla zjišťovat něco o Smithově rodině a Don se vydal na univerzitu za Charliem.

"Ahoj, Megan mi říkala, že jsi se mnou chtěl mluvit. Tak o co jde?" zeptal se hned Don. Stál ve dveřích Charlieho pracovny, ale po tom, co uviděl bratrův výraz za sebou zavřel dveře, aby je nikdo nerušil a posadil se naproti němu. "Done, mám nápad, jak zjistit, které informace Eric Smith získal, jak to udělal a při troše štěstí i komu je prodal." Začal Charlie. "Tak v čem je problém, Udělej to, tohle by nám vážně moc pomohlo." Charlie se maličko ušklíbl. "To není tak snadný brácho. Bude to chvíli trvat a navíc, potřeboval bych přístup ke kompletnímu systému FBI aby se mi to podařilo." Don jen vytřeštil oči. "Charlie, nemůžu ti umožnit, abys měl přístup kompletně ke všemu. To prostě nejde. Musí být přece i jiný způsob, jak ty informace získat." "Jo, ještě jeden způsob tu je, nabourat se tam, ale to se mi vážně nechce." Odpověděl mu Charlie. Don si hluboce povzdechl. "Doufám, že toho nebudu muset litovat Charlie."

Lucy pročítala jeden spis za druhým. Zbývali jí už jen poslední tři. Doufala, že to jeden z nich bude, musel být. Nedovedla si vůbec představit, co by Eric dělal, kdyby mu musela říct, že ani jeden ze spisů není ten, který potřebují. Lucy namátkou klikla na nějaké číslo spisu. Na obrazovce se před ní objevila modrá listina na bílém pozadí, s logem FBI. Grafikou se ale už Lucy nezabývala, v každém spisu to bylo stejné. Očima přejížděla přes řádky, když v tom její zrak zachytil tak vytoužená slova. Elen Woodsová, 13. září 1996, unesena, znásilněna, podezřelý:Eric Smith. Online databáze starých případů obsahovala pouze stručné, základní informace. Pro to, aby člověk viděl celý spis, musel zajít do archivu v centru města. Lucy se šťastně natočila k Ericovi, který jí koukal přes rameno. "Ano, to je ono. Opiš to archivační číslo." Lucy se natáhla přes stůl, vzala kus papíru a propisku, přepsala číslo na ten papír a pak ho Ericovi podala. "Teď už můžu jít?" zeptala se ho. "Ano," odpověděl jí, promnul si bradu a pokračoval, "ale dnes, přesně v jedenáct, čekej dva bloky od vašeho domu. Vytrať se oknem. Dnes v noci si prohlédneš ten spis. Všechno vybavení vezmu já, ty se jen obleč do černého." S těmito slovy podal Lucy její tašku. Odvedl ji ke schodišti, které vedlo dolů do zahrady. Dům se nacházel na kopci. Lucy se k němu otočila, usmála se na rozloučenou a sešla po schodišti. Ocitla s v nádherné zahradě, která byla sice neudržovaná, ale přesto krásná. Šlapala po cestičce, pod nohama jí křupal štěrk. Otevřela zahradní branku a vyšla do ulice, hned za rohem uviděla autobusovou zastávku. 10 minut si počkala na autobus, když přijel, nastoupila, zaplatila jízdné a posadila se až úplě dozadu. Hlavu si opřela o okno. Cítila, jak jí studené sklo chladí čelo. Přemýšlela. Proč to byla vždycky ona, kdo se dostal do kontaktu se zločincem?

Ahoj, tak opět další díl povídky od Evky :) Chci se jí zároveň omluvit, že to chvíli trvalo, ale neměla jsem vůbec čas, někdy jsem nebyla ani na pc. Ale tak tady je ...

V kanceláři bylo hrobové ticho. Jakoby se báli promluvit. Včerejší noc byla pro ně krutá. Dívali se jeden na druhého, ale nikdo stále nepromluvil. Myšlenkami byli stále u Colbyho. Colby se sice probral, ale ihned byl převezen na psychiatrii. Nemohli s ním ani promluvit. Donovi, Charliemu i Davidovi stále zněl v uších křik Colbyho, jak je prosil, aby mu pomohli. Křičel a křičel, že on se zabít nechtěl. Že to na něj někdo narafičil. Tak rádi by mu věřili, ale události posledních dní mluvili proti němu. Chtěli mu pomoct, ale neměli jak.