close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Don a Charlie

13. července 2009 v 17:00 | Cinka |  Povídky
Rozhodla jsem se, že zkusím zveřejnit povídečku. Pokud se vám bude líbit a bude-li inspirace, mohla bych v tom pokračovat. Zatím je to jen takový pokus. Jednorázovka. Prosím o vaše komentáře. A teď se dobře bavte. ;-)

Charlie pochodoval místností sem a tam, tam a sem. Nedokázal se uklidnit. V obličeji měl ztrhaný výraz. Rukou si často vjížděl do vlasů a nepřestával se tvářit zbědovaně. Krví podlité oči a kruhy pod nimi prozrazovaly, že už nějakou dobu nespal.
Znovu přešel místnost ode dveří k oknu. Tam se na chvilku zarazil a pohlédl ven. Poté se otočil a podíval se na postel po levé ruce.
Byla to nemocniční postel a na ní ležel jeho starší bratr. Velká náplast na čele překrývala tržnou ránu, jenž byla stařena několika stehy. Zpod andělíčku vykukoval obvaz, kterým měl ovázané levé rameno. Paže měl samou modřinu. Další modřiny a zranění milosrdně zakrývala přikrývka. Kolem lůžka stály přístroje kontrolující životně důležité funkce. Z pacienta těla ještě nevyprchala narkóza, stále spal.
Charlie měl za úkol hlídat, kdy se Don vzbudí a potom dát vědět ostatním. Rozhodli se střídat, aby si alespoň někdo odpočinul. Ale Charlie stejně věděl, že jsou vzhůru a netrpělivě čekají na jeho telefonát. Zatím jim nemohl vyhovět.
Opět začal přecházet. Teď se ale při každé otočce zadíval na svého bratra, doufajíc, že uvidí, jak se na něj dívá. Dokonce se těšil na to, jak mu Don vynadá, když kvůli němu nespí. Určitě mu řekne, že nestojí za to ponocování. Úplně to před sebou viděl. Pak ale potřepal hlavou, pohlédl na Dona a zjistil, že stále spí. Přál si jediné. Aby se už vzbudil.
Věděl, že za Donovo zranění může on sám. To on ho poslal na místo, kde ho zranili. Pořád si to vyčítal. To byl důvod, proč chtěl u Dona držet hlídku jako první. Vzpomínal na to, co předcházelo zranění.


Don zrovna stál u svého stolu, na opěradlo židle hodil sako a vyhrnul si rukávy. Bavil se s Megan o vývoji v novém případu. Pořád nemohli získat kvalitní stopu, která by je dovedla k padělatelům obrazů. Už by potřebovali na něco narazit, ale prozatím neměli dost štěstí.
V tom k nim přišel Colby. "Je tu to chytré dítě a tvrdí, že pro nás něco má."
Megan se nad tím označením pousmála. Don se zvedl ze židle, na kterou si právě sedl, a v závěsu za svými agenty se přesunul do kanceláře, ve které už Charlie zapojoval svůj notebook na jejich síť.
"Ahoj Done, podíval jsem se na ty údaje, které jsi mi dal a na něco jsem přišel,"
"Výborně Charlie, tak spusť," vybídla ho Megan.
Charles začal tak, jak bylo u něj zvykem. Tedy s popisem všech matematických vzorečků a funkcí, které použil. Ještě se začal zmiňovat o počítačovém programu, se kterým mu pomohla Amita, aby jim mohl dodat výsledky.
David, jenž se k nim přidal, si s Megan vyměnil nechápavý pohled a Colby jen protočil oči. Ani jeden z nich neměl tušení, o čem to Charlie mluví.
"Charlie, srozumitelně, prosím," přerušil ho Don. Pomyslel si, jak je někdy těžké, mít za bratra génia.
"Eh, jo, tak počkat…" Charlie začal přemýšlet, jak by jim to vysvětlil, aby to pochopili. Občas ho to štvalo, že takovým věcem nerozumí. Zdržovalo ho vymýšlení různých přirovnání a modelů, na kterých by jim uměl vysvětlit tak banální věci. Podíval se po ostatních a spatřil na nich netrpělivost. Povzdechl si.
"Tak jo, vymyslel jsem algoritmus, který Amita přepsala do počítače. Umožnil nám přefiltrovat vaše získaná data." Pustil počítač a na plátně se před agenty rozzářila mapa Los Angeles. Na ní se zobrazily červené trojúhelníky. Zobrazovaly zastavárny.
"Charlie, toho je strašně moc," konstatovala Megan.
"Ještě jsem neskončil," poznamenal. Stiskl několik kláves na počítači a u některých trojúhelníků se objevila modrá kolečka. "To jsou muzea," vysvětlil.
Colby už chtěl namítnout, že i tak toho je hodně, když si povšiml, že Charlie neskončil. Znovu stiskl další klávesy a na mapě se zobrazili zelené čtverce. "To jsou adresy známých padělatelů."
Don přišel blíž k mapě a pozorně ji studoval. "Chceš říct, že v okolí těch koleček, trojúhelníků a čtverců je sídlo padělatelů?" zeptal se.
"Je to pravděpodobné a logické," odvětil bratr.
Colby se jen ušklíbl. "Charlie, zločinci se nikdy nechovají logicky."
David mu přátelsky poklepal na rameno. "Závidíš, protože nerozumíš matice."
"A ty snad jo?" opáčil Colby.
"Ne, ale věřím Charliemu," zazubil se.


Charlie se znovu zadíval na svého bratra. Ležel pořád stejně nehnutě. Charlie pozoroval jeho klidnou tvář, která vypadala, že je zbavena všech starostí. Povzdechl si. Měl pocit, že kdyby tu byl táta, určitě by na Dona mluvil. Ale Alan tu nebyl. Charliemu dalo dost práce, než ho přemluvil, aby si šel domů odpočinout. Ovšem byl rád, že se mu to povedlo.
Táta čekal v nemocnici po celou dobu, kdy byl Don na operačním sále. Ještě chvíli u něj seděl na pokoji, ale vypadal tak unaveně a staře, až se o něj Charlie bál. Proto ho poslal domů. Slíbil mu, že bude první, komu zavolá, až se Don vzbudí.
"Ach jo, Done, vůbec jsem tě tam neměl posílat," povzdechl si nahlas.


Don mezi své agenty rozdělil oblasti, které jim vymezil Charlie, aby se podívali po čemkoli podezřelém. Jelikož mu bratr nemohl víc zmenšit dané oblasti, museli projít velké území. Pořád to ale bylo daleko méně než na začátku. Společně tedy vyrazili do terénu. Naštěstí to byly jen čtyři oblasti. Každý si vzal jednu. Don měl tu, o které soudil, že je nejpravděpodobnějším sídlem padělatelů.
"Hele lidi, hlavně žádný sólo akce, jasný?" poučoval je Don, než se rozdělili. "Pokud narazíte na něco podezřelého, spojíte se s ostatními a počkáte na nás."
"Ale no tak, Done, nejsme malí," zabručel Colby.
"To říká ten pravej," ušklíbl se na něj David. "Určitě ses už viděl na sólo akci."
Colby po něm hodil vražedný pohled.
"Pánové, vy se tu klidně dohadujte. Já jdu pracovat," řekla Megan. Mávla na něj, nastoupila do auta a vydala se ke své přidělené oblasti. Ostatní jí vzápětí následovali.


Agenti spolu komunikovali přes vysílačky. Dále byli propojeni i s jejich technikem na FBI, jenž koordinoval postup každého jedince. Zaznamenával oblasti, které již prohledali a pomáhal jim vyhledávat další pravděpodobné lokality.
Přes rameno se mu díval Charlie, který seděl vedle. Ani Dona nemusel moc přemlouvat, aby směl zůstat. Možná doufal, že by mohl ještě nějak poradit nebo pomoct. Před sebou měl položený svůj notebook a snažil se najít to nejvhodnější místo pro úkryt padělatelů. Měl pocit, že něco přehlídl nebo na něco zapomněl.
"Ty, Done, říkal jsi, že se ty obrazy dostávají k překupníkům přes zastavárny?" zeptal se z ničeho nic.
Chvilku trvalo, než Don odpověděl. "Jo, přesně tak. Co tě napadlo?"
"Vydrž, něco zkusím," zamumlal.
Don toužil vědět, co se jeho bratrovi honí hlavou, ale věděl, že je zbytečné naléhat. Řekne mu to, až si bude svým zjištěním jistý. Doufal, že mu pomůže najít úkryt padělatelů. Přišlo mu, že zatím bezcílně bloumá městem a to se mu ani trochu nelíbilo. Začínal mu dřevěnět zadek a přišlo mu to jen jako ztráta času. Proto do Charlieho vkládal své naděje. Věděl, že ostatní jsou na tom podobně.
Snad to chytré dítě na něco přijde, pomyslel si Colby.


Charlie měl pocit, že v nemocniční podlaze vychodí díru. Nedokázal si sednout. Pořád měl plnou hlavu toho, co se stalo. Vyčítal si Donovo zranění, ačkoli v koutku duše věděl, že tomu nemohl zabránit. Don prostě musel všude chodit první. První konfrontoval podezřelé. První střílel. A jako prvnímu mu hrozilo největší nebezpečí. To si ale nepřipouštěl. Charlie věděl, že je pro Dona práce posláním.
Občas se na něj za to zlobil, ale ve skutečnosti mu to neměl za zlé. Byl na něj pyšný, že je tak statečný, ačkoli určitě musel mít strach. To Don ho chránil, kdykoli si na něj v dětství dovolovali starší spolužáci. Jako génius to neměl vůbec jednoduché. Přál si být jako Don. Obdivoval ho. A to mu zůstalo až doteď.
"Pěkně jsi nás vyděsil, víš to? A nejvíc tátu, i když to nedával znát."


"Myslím, že to mám," vyhrkl Charlie.
"Povídej," vybídla ho Megan.
Nenechal se dlouho pobízet a vysypal ze sebe, co ho napadlo. Ze začátku opět mluvil svou řečí, ale jakmile si to uvědomil, začal vysvětlovat tak, aby to pochopili. Řekl jim, že se podíval na výdělky všech čtyř zastaváren a přišel na to, že ta v Donovo oblasti má nezvykle vysoké zisky.
"Určitě to bude ono. A podle mapy je nedaleko skladiště," vyhrkl technik, spolupracující s Charliem.
"Tak jo, lidi, čekám na vás nedaleko toho skladiště. Charlie, přihraj nám adresu," řekl Don.


Don se rozhodl, že obhlídne situaci, aby se tím potom nezdržovali. Zaparkoval auto kus od skladiště, aby ho padělatelé neviděli. Oblékl si sako, aby nebyla vidět zbraň u pasu, a volným krokem se vydal ke skladišti. Doufal, že mu něco napoví, že jsou na správném místě. Nakonec měl štěstí.
Potěšen svým objevem, vrátil se zpět k autu. Tam na něj už čekal David, který to měl z ostatních nejblíže. Společně počkali na ostatní. Don jim potom vysvětlil svůj plán. Během toho se všichni oblékli do taktických vest s nápisem FBI na zádech. Megan navrhovala počkat na posily, ale Don byl jiného názoru. Svolil alespoň k tomu, že je zavolají.
Potom se přesunuli ke skladišti. Snažili se jít tak, aby na sebe zbytečně neupozorňovali a neztratili tak moment překvapení. Těsně před skladištěm se rozdělili. Don s Megan zamířili k přednímu vchodu. David s Colbym zamířil dozadu.
Don napočítal do tří a vtrhli dovnitř. Megan otevřela dveře a přitiskla se ke zdi. Don vběhl dovnitř. Rozhlédl se kolem a naznačil rukou Megan, že může vejít. Čekal, kde se objeví první padělatel. Doufal jen, že to půjde hladce. Jakmile se Megan ocitla vedle něj, naznačil jí, že půjde doleva a ona doprava. Na souhlas mlčky přikývla.
Ušel několik metrů, když se události daly moc rychle do pohybu a vymkly se mu z rukou. Zpoza bedny vyskočil mohutný chlap s nožem v ruce. Zaútočil na něj, ale Don instinktivně vystřelil. Vržený nůž ho škrábl do paže, ale muže zneškodnil. Vzápětí ale na něj spadla těžká bedna a srazila ho na kolena. Rána mu ochromila ruku, ze které mu vylétla zbraň. Sotva se vyškrábal na nohy, spatřil před sebou dalšího muže, jak drží jeho glocka. Po ráně bednou byl Don lehce omráčen, nestihl uhnout dost rychle. Palčivá bolest v levém rameni byla víc než výmluvná. Postřelili ho vlastní zbraní. To ho naštvalo. Do krve se mu nahrnula nová dávka adrenalinu, díky níž částečně potlačil bolest. Nehodlal si to nechat líbit. Navíc nemohl ostatní nechat ve štychu. Rozeběhl se za tím mužem, co mu sebral zbraň. Měl už pořádný náskok. Náhle se s ním všechno otřáslo. Pocítil prudkou bolest. Než si stihl uvědomit, co se stalo, všechno kolem něj zčernalo.


Když to ve skladišti vybuchlo, byla Megan nedaleko Dona. Naštěstí ji to moc nezasypalo. Jakmile ze sebe shodila sutiny, prohlédla se a zjistila, že má jen šrámy, škrábance a oděrky. Nic vážného. Potom se rozhlédla a spatřila Davida a Colbyho, jak k ní běží. Něco na ní volali, ale nerozuměla jim. Lépe řečeno je neslyšela. Od výbuchu měla zalehlé uši.
Když ale začali ukazovat na velkou hromadu sutin, pochopila, že jdou hledat Dona. Trochu nejistým krokem se k nim vydala. Cestou třepala hlavou, snažila se tak vytěsnit zvonění v uších. Jakmile k nim přišla, zmínila se o nemocnici. Mluvila zvýšeným hlasem, ale konečně se slyšela.
"Sanitku jsme volali, teď ho jen musíme najít," vysvětlil David.
"Dorazili kolegové a zatkli ostatní přeživší padělatele," oznámil Colby.
Společnými silami odhrnovali trosky, až pod jednou z nich našli Dona. Hodně krvácel a byl v bezvědomí. Opatrně ho vytáhli a snažili se mu zastavit krvácení. Z břicha mu ale trčel nějaký ostrý kus kovu. Jakmile to uviděli, všem se zastavil dech.
"Hej, je tam někdo?" ozval se náhle v Colbyho uchu hlas Charlieho. Agent nejprve nadskočil, než si uvědomil, že má m uchu stále drát od vysílačky.
"Jo, Charlie, slyším tě," odpověděl a vyměnil si s ostatními vážný pohled. Věděl, že je to na něm, aby Charlieho informoval o tom, co se stalo. Vůbec se mu do toho nechtělo.
"Co se stalo? Slyšeli jsme obrovskou ránu," ptal se Charlie.
"Charlie, Don je zraněnej, musí do nemocnice," vysvětlil Colby. Potom mu ve stručnosti popsal, co se stalo. Na druhé straně se rozhostilo tíživé ticho.
Mezitím přijeli paramedici a opatrně naložili Dona na nosítka. David od nich zjistil, do které nemocnice ho vezou. Megan se rozhodla jet s ním.
"Kam ho vezou?" zeptal se Charlie Colbyho. Ten mu přetlumočil odpověď od Davida.
"Zavolám tátovi. Jedeme tam." S tím Charlie ukončil konverzaci.


Když Charlie s Alanem dorazili do nemocnice, byl už Don na sále. Vstříc jim vešla Megan, kterou už stačili ošetřit, takže měla několik náplastí.
"Je na sále," řekla příchozím dřív, než se stihli zeptat.
"Co se stalo?" zeptal se Alan.
"Jak je na tom?" vyhrkl Charlie.
Megan jim ukázala na židle. Jakmile se posadili, pustila se do vyprávění. Řekla jim všechno. Zasloužili si to. Když ale viděla, jak jí Alan stárne před očima, vyděsilo ji to.
Krátce po dovyprávění dorazili i David s Colbym. Rozhodli se s ostatníma počkat, dokud nebude mít Don operaci zdárně za sebou.


Konečně se Charlie posadil na židli u Donovo postele. Podíval se na svého pobledlého bratra. Potom mu pohled sklouzl na monitory. Moc tomu nerozuměl, ale zdálo se, že je všechno v pořádku. Rozhlédl se po pokoji. Položil dlaň na postel a chystal se znovu vstát. V tom ale ucítil…
Zvedl oči a všiml si, že se na něj bratr dívá a usmívá se. Jeho ruka spočívala na Charlieho dlani.
"Sedni si nebo jim tu vychodíš díru," řekl. Mluvil trochu s obtížemi.
"Done," vydechl Charlie. "Tys nám dal. Víš, jak se táta bál?"
"No jo, trochu mi to nevyšlo," odvětil s veselými jiskřičkami v očích.
"Ježíši, Done, ty jsi příšernej," postěžoval si Charlie.
"Já vím, ale ty taky nejsi svatoušek. A vůbec, kde je táta?"
"Poslal jsem ho domů, aby si odpočinul. Ale pochybuji. Že si šel lehnout. Musím mu zavolat, že jsi vzhůru."
"Charlie, díky za pomoc. A nic si nevyčítej."
Bratr jen přikývl. Don tak poznal, že se tím celou dobu užíral. Nemohl mu ale pomoci.
"Vítej mezi živými," řekl Charlie.

THE END.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 13. července 2009 v 20:24 | Reagovat

Že je ale nezničitelnej co? Hlavně že to dobře dopadlo. Moc krásná povídka moc se ti povedla.

2 Ramka Ramka | 14. července 2009 v 9:07 | Reagovat

Musím říct, že tahle povídka se ti velmi povedla. Měla bys v tom pokračovat a úplně nejvíc mě potěšilo, že Don neumřel. Super. :)
P.S. Jen tak dál.

3 Jane Jane | E-mail | Web | 14. července 2009 v 11:14 | Reagovat

super,bezva jen tak dál...takové napětí jem ještě nezažila:) je super,že to Don přežil:D

4 revange revange | Web | 14. července 2009 v 11:37 | Reagovat

JE TO MOC HEZKÝÝÝ:-)

5 madelinescarlet madelinescarlet | 14. července 2009 v 16:18 | Reagovat

Je to moc krásná povídka.Jen piš dál!!

6 Lúca Lúca | 16. července 2009 v 11:41 | Reagovat

Moc hezký,povedlo se ti to. doufám,že napíšeš ještě něco.

7 Marťa Marťa | 17. července 2009 v 11:59 | Reagovat

Moc moc moc pěkný! Už se těším na další:-)

8 uda-chester uda-chester | Web | 19. července 2009 v 12:18 | Reagovat

doufám že v tom budeš pokračovat protože to byla úžasná povidka moc moc se mi líbila

9 Sunny Sunny | 22. července 2009 v 21:49 | Reagovat

Jéé, to byla ale nádhera! Na tvůj blog jsem narazila bohužel teprve nedávno, máš tu úžasné věci... Prosím, mohla bys napsat taky něco hlavně o Colbym? Myslím, že bys nepotěšila jen mě...:-)

10 Katika Katika | 24. července 2009 v 13:26 | Reagovat

Pekne :) mohla by si viac pisat o Donovi :)

11 Knopy Knopy | 25. července 2009 v 19:09 | Reagovat

Páni, musím říct, že tento blog je naprosto skvělí!!!A ta povídka je naprosto skvělá. Moc se mi líbí...

12 anicekkk anicekkk | 11. srpna 2009 v 10:02 | Reagovat

skvělé,vážně! Určitě něco takového napiš,budu věrná čtenářka! těším se....

13 Kimby Kimby | 4. září 2010 v 12:19 | Reagovat

Parádní povídka =D, moc se ti povedla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama