28. srpna 2009 v 13:22 | Cinka
|
Už tu dlouho nebyla povídka ode mě, takže to napravuji. Je to moje úplně první povídka na téma Numb3rs, která mi nějakej ten pátek ležela "v šuplíku" a čekala, až se dostane na světlo. ;-) Tak snad se bude líbit.
Dveře do kanceláře se rázně otevřely. Aniž by se Terry zdržovala klepáním, vešla. Hodila na Donovo stůl složku, na jejímž vrchu byla fotografie asi osmadvacetileté brunety s tmavě hnědýma očima. Její podobu zaregistroval Don během vteřinky, pak ale upřel pohled na Terry.
"Co se děje?" zeptal se.
"Teresa Novel Sanchez."
Zamračil se. Podle Terrina tónu by mu to jméno mělo něco říkat. Ale vůbec netušil, kdo by to měl být.
"Měl bych jí znát?"
"Pracuje jako konzultantka pro protidrogové. Jako jedna z mála lidí v Americe ovládá nářečí, kterým se mluví v Sierra Leone. kreolštinu a mende; mimo jiné. Díky takovýmhle lidem se daří aspoň částečně zadržovat kila drog, které míří z Mexika přes Sierra Leone do Evropy. S mezipřistáním u nás."
"A co se stalo?"
"Pašeráci drog jí unesli. Během posledních osmnácti měsíců je už třetí z lidí, kteří ovládají ta nářečí."
Don se na ní podíval. Měl pocit, že mu něco uniká, ale nevěděl, co. Terrin hlas nenápadně zvyšoval hlasitost, proto zkusmo nadhodil:
"Ty jí znáš?"
"No tak trochu," odvětila váhavě. Neměla chuť mu vysvětlovat, že jí Tess zničila vážný vztah. Zároveň si ale uvědomila, že bezdůvodně zvyšovala hlas. "Promiň," broukla.
Mávl nad tím rukou. "Pověz mi něco o tom únosu. Tu složku jsi už určitě přečetla."
Přikývla; svezla se na židli a převyprávěla mu dostupné informace o únosu. Moc toho nebylo. I když Tess kdysi nenáviděla, teď by jí ráda pomohla.
"A co ti předchozí unesení?"
"Oba to byli muži," spustila Terry. "Taky se specializovali na nářečí ze Sierra Leony. Podle všeho ti drogoví dealeři objevili jejich identitu a unesli je, aby jim nekazili obchody. Nikdo o nich od té doby neslyšel. Protidrogový si myslí, že už jsou po smrti."
"Hm, to nám moc naději nedává. To nepožadovali výkupný nebo tak?" vyzvídal.
"Vůbec nic. Prostě jen odstranili nepohodlné lidi. Všechny tři únosy jsou jako přes kopírák. Počkali si, až bude oběť sama v noci na opuštěném parkovišti, odkud jí pak unesli. Podle drogového je nejspíš omámili chloroformem."
"V tom případě svoje oběti nezabíjí hned. Jenže o únoscích nic nevíme," povzdechl si Don.
Terry mu hodila na stůl hromadu složek. "Tohle je všechno, co o nich máme."
"Tak moment, my na ně máme spisy?"
"Podívej se do nich a pak mluv," vybídla ho.
Poslechl. Po třech složkách už chápal, co se mu snažila říct. Všechny informace si protiřečily. Jasné bylo akorát to, že celá pětice mužů, jejichž složky Terry přinesla, jsou ze Sierra Leone a mají pasy do Mexika.
"Takže jsme opět na začátku," konstatoval suše. "Jak jí chceš najít, když nic nevíme?"
Terry se nadechla. Věděla, že se mu to nebude líbit, ale říct to musela. "Charlie."
"Brácha? V tomhle ti ani on nepomůže. Nemůžeš po něm chtít, aby ti spočítal, kde Teresu ukrývají."
"Jo, já vím, ale…" nedokončila.
Donovi to bylo jasné, chytala se každého stébla trávy. "Víš co? Můžu mu zavolat a uvidíme, co na to řekne. Ale nedělej si žádný naděje."
Doufal, že by jí to mohlo prozatím stačit a odejde. Chtěl si sám přečíst složku o té ženě. Když ale viděl, že se k ničemu nemá, natáhl se po telefonu. "Zavolám mu hned."
…
Tohle se Donovi ani trochu nelíbilo. Měl na stole spisy i předchozích unesených, ale chyběly mu tam informace. Sáhl po telefonu, aby zavolal na protidrogový a přeptal se na to, když se ozvalo zaklepání na dveře. Vešel Charlie.
"Ahoj. Tak s čím potřebuješ pomoct?" zeptal se hned ve dveřích.
"Tak nějak pochybuju, že bys mohl pomoct, ale slíbil jsem Terry, že ti zavolám."
"Fajn, tak o co jde?" vyzval ho mladší bratr.
Don mu nastínil situaci a vysvětlil mu, co by potřeboval. Už od začátku se ale tvářil skepticky; nedokázal si představit, že by si s tímhle matematika mohla poradit.
"Víš, že chceš hotovej zázrak?"
Přikývl, tohle mu bylo jasný.
Charlie přelítl pohledem stůl a zarazil se u složky Sanchezové. "Počkej, to je ona, kterou unesli?" zeptal se překvapeně.
"Ty jí znáš?" Tohle bylo na Dona trochu moc. Proč o ní nic nevím, když jí všichni znají? Pomyslel si.
"Ovšem že jí znám. Je to světová kapacita v tom, co dělá." Když Charlie spatřil Donovo nechápavý výraz, musel se usmát. "No jo, není slavná jako herci nebo tak, ale mezi překladateli, tlumočníky a znalci jazyků je známá."
"Můžeš mi říct, jak to, že matematik jako ty, zná ženskou, která se zabývá neznámýma jazykama?"
Charlie si povzdechl. S Donem to občas bylo těžký. "Není to dávno, kdy jsem o ní mluvil při večeři. Ještě ses smál, že se dám na jazyky."
V tom Donovi svitlo. Charlie měl pravdu, opravdu o Terese mluvil. Jen si to jméno nespojil s touhle ženou. Vzpomněl si, jak se Charlie chlubil, že by jedna žena, teď už Don věděl, že to byla Tess, chtěla přednášet na univerzitě.
"To ona chtěla učit na univerzitě?"
"Jo. Zná se s Larrym a ten mi jí představil. Doslova při tom nadskakoval, když říkal o jejím úmyslu učit u nás. Bylo to překvapení, ale asi už měla dost federálů." Nedalo mu to a musel si rýpnout.
Don to nechal plavat. Na tohle teď neměl náladu. Něco ho totiž napadlo. "Ty, Charlie, neznáš náhodu i tyhle dva?" řekl a podal mu složky obou unesených mužů.
"Ti jí nesahají ani po kotníky," odvětil, když si je prohlédl.
To Dona pobavilo. Oběma mužům mohlo být kolem padesátky a přesto Charlie tvrdil, že je Sanchezová lepší. Kdyby neměl bratra génia, asi by o tom pochyboval. "Odkdy se ty zajímáš o jazyky?"
"Tess umí poutavě vyprávět. A navíc dokáže i poslouchat."
Pochopil tu narážku; s Charliem se o matice opravdu nebavil. Chápal tedy, že si našel někoho jiného a zároveň se dozvěděl i o její práci.
"Jak jí chceš najít?" zeptal se Charlie po chvilce ticha.
Don si povzdechl. "To kdybych věděl."
…
Konečně se to někam hnulo. Tři dny dával dohromady všechno o únosech těch dvou tlumočníků a porovnával to s únosem Teresy. Doufal, že by v tom mohl najít nějaké vodítko. Zároveň si zjistil nějaké informace o skupině dealerů, kteří měli únosy pravděpodobně na svědomí.
Pracoval na tom nepřetržitě a Terry mu zdatně pomáhala. Vzala si na starost zjistit toho co nejvíc o jejich práci. Potřebovali co nejvíc informací, které by je posunuly z místa.
David zase zjišťoval informace o soukromém životě. Zaměřil se především na Teresu, u které byla ještě naděje, že může být živá. Neopomněl však ani oba muže.
Charlie se občas Dona zeptal, jestli by nemohl pomoct, ale s minimem informací a s cílem najít úkryt únosců, by jim moc nepomohl.
…
Po pěti dnech shromáždili dost informací, aby jim to mohlo aspoň částečně pomoct. Na první pohled se sice zdálo, že všechny únosy proběhli stejně, ale zdání klamalo. Našli se nepatrné rozdíly, o kterých Don doufal, že by je mohli navést k úkrytu.
Jenže měli tři místa únosu a z dalších ukazatelů si mohli vybrat čtyři domy roztroušené po celém Los Angeles, kde by mohla být Teresa ukryta. Už jim nezbývalo moc času; naděje, že by mohla být živá, je pomalu opouštěla.
"Jak to chceš provést?" zeptala se Terry, když koukala na mapu. Na ní byly zakroužkovaná místa úkrytů.
"Myslím, že dojde na tvá slova," odpověděl jí. "Zavolám Charlieho. Doufám, že si s tím poradí rychle, nemáme času na zbyt."
…
Charlie byl rád, že může pomoct. Něco podobného už dělal, takže se nemusel příliš zdržovat vymýšlením složitého algoritmu, který by mu pomohl. Snažil se zužitkovat veškeré informace, které agenti nashromáždili, aby jim mohl pomoct.
"Done, nekoukej mi pořád přes rameno. Stejně mi nemůžeš pomoct a mě to znervózňuje," ozval se po chvilce.
"Promiň," broukl a začal přecházet po místnosti. Cítil, že už jsou blízko. Doufal, že tu ženu najdou živou. I když instinkty agenta mu říkali něco jiného.
…
Blížila se jedenáctá hodina večerní, když se Charlie protáhl a s vítězoslavným úsměvem zabodl prst do jednoho místa na mapě.
"Tady jí najdete," oznámil.
"Vážně?" zeptal se pochybovačně Don.
"Díky Charlie," řekla však Terry.
"Budu ti věřit," pronesl Don na bratrovo adresu, ale pak se podíval na lidi v místnosti. "Fajn, známe místo potencionálního úkrytu těch únosců. Nevíme ale kolik jich je, ani to, jestli je oběť naživu. Navrhuji malej počet lidí a rychlou akci. Instrukce dostanete až na místě, kde uvidíme, jak by se to dalo provést. Dotazy?"
Odpovědí mu bylo zavrtění hlavou všech přítomných.
"Bezva. Tak za chvíli vás čekám venku. Na zbytečný průtahy není čas."
Ozvalo se šoupání židlí a vrzání dveří, jak agenti odcházeli, aby se připravili.
Don se otočil na Charlieho. "Zůstaň tu, já ti pak dám vědět, jo?" Už byl skoro pryč, když ještě nakouknul do místnosti a řekl: "Díky Charlie." Potom zmizel.
Charlie se usmál. Věděl, že tohle je Donovo způsob, jak poděkovat.
…
Kolem půl dvanácté večer stála skupina lidí nedaleko domu, který jim označil Charlie. Nikde se nesvítilo a všude byl klid.
"Bezva barák," pronesl David.
Don se na něj podíval. "Bude tam dost místa na to, aby se tam ukryla spousta lidí."
"Vykouříme je a vlítneme tam?" zeptal se David.
"Hm, asi budeme muset. Hlavně mějte na paměti, že ta žena může být živá." Když ostatní přikývli, řekl: "Jdeme na věc." Neměl rád, když se zbytečně otálelo.
Rozmístili se kolem domu a když se mu všichni ve vysílačce ozvali, že jsou na místě, zavelel k akci. S maskou na obličeji hodil do okna dýmovnici. Podle zvuku tříštícího se skla poznal, že ostatní se zachovali stejně.
Během několika málo sekund se domem ozval řev a nadávky mužů, kteří se tam schovávali. Evidentně o ničem neměli ani tušení.
Don poručil, aby vnikli dovnitř. Kryt Terry, vykopl boční vchod do domu a zaujal strategickou pozici. Terry vběhla dovnitř a vzápětí naznačila, že je na chodbě zatím čisto. Domem se však už začala ozývat střelba. U hlavního vchodu měli jejich kolegové zřejmě veselo.
Po chvilce si ani Don už nemohl stěžovat na nedostatek zábavy. Z jednoho rohu, zpoza hromady dřevěných krabic se vyřítil muž s browningem. A aby toho nebylo málo, z chodby se vyřítil další muž. Tenhle měl glocka.
Terry i Don zahájili palbu. Po krátké přestřelce byl jeden muž mrtvý a druhý krvácel z boku a z ramene. Oba agenti vyšli z přestřelky bez zranění.
"Zůstanu u něj a spoutám ho. Ty se jdi podívat po Tess," řekla Terry.
Přikývl na souhlas a rozeběhl se chodbou, kterou předtím přiběhl útočník s glockem. Vzápětí narazil na schody. Vyběhl je a setkal se tam s Davidem.
"Jak to u vás vypadá?" zeptal se Don.
"Dva mrtví a dva zranění. Všichni v jejich řadách," ušklíbl se.
Mluvili šeptem; nebyli si jistí, kolik lidí se může skrývat v patře. Mlčky si rozdělili pokoje, které bylo třeba prohledat. Každý to vzal z jednoho konce chodby, sejít se měli uprostřed.
…
Don se přitiskl ke zdi a mlčky poslouchal, jestli se z pokoje neozve nějaký zvuk. Když nic neslyšel, vykopl dveře a vrhl se stranou. Očekávaná střelba se nestrhla. Zřejmě tam nikdo nebyl. Nakoukl tedy dovnitř. Zdálo se, že tam vážně nikdo není. Když už chtěl odejít, postřehl nepatrný pohyb.
Z ulice prokmitl oknem záblesk světla. Možná od projíždějícího auta, kdo ví. Každopádně v tomto světle zahlédl na zemi ležící postavu. Měl pocit, že našel Teresu. Ale neslevil z opatrnosti. Nevěděl, co si pro ně mohli únosci nachystat.
Opatrně se přiblížil k postavě. Očima propátrával celou místnost, aby si byl jistý, že tam na něj nečeká nějaké překvapení. Potom si klekl vedle postavy.
Uslyšel zasténání. Teď už věděl, že je to žena. Natáhla k němu třesoucí se ruku.
"Jsem od FBI. Ničeho se nebojte, už jste v bezpečí." Stiskl jí ruku a promluvil do vysílačky. "Mám jí. Žije."
"Díky Bohu." Don neomylně poznal Terrin hlas.
Vzápětí se mu v sluchátku ozývali ostatní agenti. Stačili už zajistit větší část budovy a pomalu se přesouvali k němu. Byl rád, že akce dopadla dobře.
Jeho klid však vzápětí přerušil tichý výkřik. "Doprdele!"
"Davide, co se děje?" zeptal se Don.
"Padáme odsud, bude ohňostroj!" zařval agent.
Don pochopil. Samopal si přehodil přes záda a popadl ženu do náruče. Cítil, že je lehká jako pírko, ale neměl čas se tím zabývat. Vyběhl na chodbu, kde se střetl s Davidem.
"Co tu máme?" zeptal se ho.
"Pokoj drog a TNT. Bude randál," zazněla odpověď.
Dál už na nic nečekali a začali sbíhat schody. Pod schodištěm se rozdělili. David zamířil k hlavnímu vchodu, aby se ujistil, že jsou ostatní venku. Don to vzal k bočnímu vchodu, kudy přišel s Terry.
Během chvilky byli už všichni venku. Naštěstí agenti začali opouštět dům už ve chvíli, kdy Don oznámil, že mají Tess. A vyvedli i zadržené chlapy.
Sotva se ocitli v bezpečné vzdálenosti od domu, ozvala se detonace. Dům se sesypal jako by byl z karet.
"Nějakej šmejd musel mít ovládání k rozbušce," pronesl David.
"Hlavní je, že jsme všichni venku, tohle se bude řešit pak," odpověděl Don. Stále držel Tess v náruči. Ta se ho pevně držela, jako by se bála, že se jí to jen zdá.
V tom k nim přišla Terry a přehodila přes ženu deku. "Už jsem volala sanitku, za chvilku tu bude."
"Terry?" Neznělo to ani jako lidský hlas, přesto vehnal agentce slzy do očí.
"Ano Tess, jsem to já. Nemluv, za chvilku tu bude sanitka, pomůžou ti."
"Promiň," zašeptala.
Terry odvrátila hlavu.
…
Don seděl skloněný nad papíry, když ho vyrušilo zaklepání. Vešla Terry, následována Teresou. Od té doby, co si jí sanitka odvezla do nemocnice, jí neviděl. Teď si všiml, že se strhané rysy obličeje vrací do původního stavu, jaký tehdy viděl na fotografii.
"Sice se už znáte, ale ještě vás nikdo nepředstavil," prohlásila Terry s úsměvem. Potom ty dva představila.
"Chtěla jsem vám poděkovat, že jste mi zachránil život."
"Mně? Poděkujte Terry, to byla její akce."
Terry se ušklíbla. "Done, tahle skromnost ti nesluší."
"Chtěla bych poděkovat vám oběma," vložila se do toho Tess. "Nebýt vás, byla bych už mrtvá. Přišli jste na poslední chvíli."
"Je to naše práce," odmítal chválu.
Než stačila Tess zareagovat, vtrhl dovnitř Charlie.
"Charlie!" vyjekl Don.
Teresa se podívala z jednoho na druhého. "Vy jste bratři?" zeptala se.
"Jo, Charlie je můj mladší bratr," potvrdil Don.
"Ahoj Tess," pozdravil jí Charlie.
"Ahoj. Ráda tě vidím. Jestli se chceš zeptat, zda budu u vás učit, pak se nic nezměnilo."
"To je výborná zpráva," usmál se potěšeně. Vzápětí se podíval na Dona: "Táta opět chystá hromadnou večeři. Nesmíš přijít sám. Měl jsem ti to říct osobně. Při těchto příležitostech totiž záhadně nebereš telefon."
Don hodil prosebným pohledem na Terry.
"No na mě se nedívej, já už něco mám," odpověděla se smíchem.
V tom ho něco napadlo. Tess si rozumí s Charliem a určitě si bude rozumět i s Amitou. Stejně mu chtěla poděkovat a tohle byl dobrej způsob.
"Tess, nešla bys se mnou na večeři?" zeptal se. Buď a nebo, zauvažoval.
Podívala se na Terry, která na ní mrkla. Pak na Charlieho, jenž se usmál. Nakonec přikývla.
"No proč ne."
THE END.
Moc pěkná povídka =o)..tahle se mi líbí nejvíc =o)