8. dubna 2010 v 8:42 | Cinka
|
Máme tu první část povídky od Evky. Věřím, že se vám bude líbit. ;-)
Venku se stmívalo. Don stál u okna a hleděl ven. V hlavě se mu honilo snad tisíce myšlenek. Kdyby tak mohl aspoň jednu zachytit, kdy by se měl od čeho odrazit. Protáhl se a vrátil se zpět do křesla. Pohled mu padl na fotku sebe a svého bratra. Stáli na ní před budovou FBI, ruce kolem ramen. Usmívali se. "Charlie," zavrtěl hlavou při té vzpomínce. Bylo to dávno, už hodně dávno, co svého bratra viděl naposled. Vzpomínal, jako by to bylo včera, co viděl bratra naposled. Do teď nedokázal pochopit co se to vlastně stalo. Jeden den tady je a druhý ne. Vzpomínal na poslední den, kdy svého bratra spatřil. Vzpomínal na poslední rozhovor. Hádali se. Poslední slova, které svému bratrovi řekl, se mu navždy vryla do paměti. "Lituju, že jsme tě vzal do týmu!" křičel na něho, "Slyšíš! Niky jsme tě neměl vzít k FBI! Měl si zůstat ve svém světě a já zase ve svém. Nikdy to nebude fungovat." Toho dne viděl Charlieho naposled. Druhý den, poté co se vrátil z práce si chtěl s Charliem promluvit, pokusit se vyřešit jejich spory, ale jediné co doma našel, byl list na rozloučenou. Vlastně to nebylo ani rozloučení. Jen jediné slovo. Sbohem Nic víc mu tady bratr nenechal. Dopil skleničku a šel spát. Nechtěl už dál myslet na bratra. Nemohl usnout, stále myslel na to, proč to jeho bratr udělal.
"Done" křikla Megan, v podpaží nesla složku, "máme případ." hodila jí na stůl.
Don desku vzal a začetl se. "Tak jo," poslal složku dále, "byli jsme požádání o spolupráci."
"Kým," zajímal se Colby.
"Federální bankou. Mají pocit že někdo využívá jejich banku k distribuci falešných dolarovek. Konkrétně deseti a dvaceti dolarovky."odpověděl Don, aniž by se na Colbyho podíval.
"Jak?" ta už se k nim připojil i David.
"To zatím nevíme. Jediné co víme je, že se v bance objevilo větší množství falešných deseti a dvaceti dolarovek. Jak se tam dostaly, kdo je vytiskl nevíme. Vlastně zatím nevíme nic."
Do místnosti vstoupila mladá žena. Mohlo jí být tak kolem třicítky, oblečená byla v modrém slušivém kostýmku. Jakmile spatřila Dona, krásně se na něj usmála "Ahoj,"
"Ahoj, Libby" i Don se usmíval. "Tohle je Libby Dovelová, pracovnice federální banky. To ona odhalila první padělky."
"Tedy," přerušila jej Libby, "přesněji, jsme to nebyla já, ale jeden pracovník na pobočce. Nezdála se mu jedna bankovka, tak jí nechal prověřit. Bohužel, než to stihl, dotyčný, který tuto hotovost zmizel."
"Dohromady dvacet dvacetidolarovém a šedesát deseti dolarovek," odpověděla Libby.
"To nebudou moc chytří padělatelé, jít měnit falešné bankovky rovnou do banky."mínila Megan.
"Tohle jsou ony," Libby vytáhla jednu deseti a jednu dvacetidolarovou. "Jsou velmi kvalitní, těžko rozeznatelné." nechala bankovky kolovat z jedné ruky do druhé.
"Tak jo, necháme prověřit otisky na všech zabavených bankovkách," začínal Don udílet rozkazy, "Colby a Davide, zajistíte otisky všech pracovníků banky. Potřebujeme je vyloučit."
"Ty Megan projdi seznam padělatelů," ukázal na počítač, "uvidíme, kolik jich v LA je."
"Já si promluvím s tím pokladníkem," dodal Don.
"Pane Murphy," podal mu Don ruku, "Jsem Don Eppes z FBI, můžete mi říct, jak jste odhalil ty falešné peníze?"
Murphy se na Dona otráveně podíval, vykládal toto už po několikáté a
očividně se mu do toho znova nechtělo.
"Jak už jsme říkal poldům," začal a dával najevo svou nelibost, "ty bankovky vypadaly divně.Byly až moc čistý, jestli chápete, jak to myslím,"
"Ne, nevím," zavrtěl hlavou Don.
"Prostě moc čistý, jako právě vytištěný. Hele," vytáhl Murphy jednu bankovku, "vidíte jak je ošoupaná? mám ji
v peněžence, Ošoupe se, pak si jí dá do peněženky někdo jiný, jde z ruky do ruky, chápete?"
Don přikývl, "a tyhle byly úplně nový, říkáte."
"Jo," přikývl Murphy, "jako by je někdo ani nepoužil." Don mu položil ještě několik otázek o onom muži, který peníze do banky donesl, vyžádal si záznamy videokamer
a pak se vydal zpátky do kanceláře.
"Done," křikla Megan už asi po třetí. Don stále
jako by jí nevnímal. "Done!" zkusila to znovu. Tentokrát zvedl oči.
"Tak co máš,"
"V LA působí už jen tři padělatelé, kteří by byli schopni vytisknout bankovky takové kvality," podala mu složky, "dva z nich jsou momentálně ve vězení. Třetí byl nedávno propuštěn na podmínku,"
"jo," podíval se na
fotku, "proklepnem ho."
"Done," začala Megan opatrně, "Myslím, že už by ses měl přestat.... myslím, je to půl roku...já..." nedokončila větu.
"Já vím, já vím, já vím," odsekl podrážděně Don, "měl bych se tím přestat trápit, měl bych zapomenout, měl..."zatnul pěsti a Megan raději mlčela.
Do kanceláře vstoupili Colby s Davidem, oba dva evidentně značně rozrušeni. "To musíš vidět, Done!"
"Proklepli jsme zaměstnance banky
porovnali otisky. Vylezl z toho zajímavý informace"
Don si od nich vzal zprávu
začetl se. Jakmile mu padl zrak na stránku, rychle zbledl, "To není možné..."
KONEC 1. ČÁSTI
super povídka,už se těším na pokračování:-)