Ahojky, Evka mi poslala povídku prachy, tak sem dávám další část
Prachy
Část 4
Don se vrátil do své kanceláře. Jeho otec na něj stále čekal.
"Co se stalo?" zajímal se Alan Epps.
"Nic," Don mu nechtěl nic vysvětlovat. Nechtěl svému otci vykládat, že je jeho druhý syn v obrovském maléru. V tom mu to došlo. "Tati, kdy Charlie volal?"
"Dneska, ráno."odpověděl mu Alan.
"Jak dlouho jste spolu mluvili?"zajímal se dál.
"Asi dvacet minut?Možná půl hodiny?" Alan začínal být trochu nervózní.
"Zmínil se kde je?" nepřestával se vyptávat.
"Ne, říkal jen...počkej Done, co se děje?"
Don mu neodpověděl, místo toho dál pokračoval ve výslechu "Co přesně říkal? Řekl kde je?"
"Ne," odsekl Alan, situace mu začínala být už hodně nepříjemná. "Ne, Doni, neřekl. Co se děje. Mám si snad
zavolat právníka?"
zavolat právníka?"
"Ne tati," zavrtěl hlavou, "Promiň. Jen Charlie je asi v průšvihu."
"Co se děje." dožadoval se Alana vysvětlení.
"To ještě nevím. Tati, nemám čas to teď vysvětlovat. Běž domů. Pokud Charlie zavolá, ihned to polož."uděloval mu rozkazy, jako by to byl člen jeho týmu.
"Ne pokud mi neřekneš, co se děje. Je to můj syn."odmítal, ale Donův pohled mu jasně naznačil, že se dál nemá ptát.
"Prosím, běž domů. Slibuju, že ti pak vše vysvětlím, ale teď prosím tě běž. A jak jsem říkal, pokud zavolá, polož to.Nemluv s ním."
Nečekal až jeho otec odejde a ihned vyrazil za svým týmem. "Všichni ke mně!" křikl na ně.
V kanceláři by se napětí dalo krájet. Na Donovi bylo vidět maximální rozčílení. Celý Donův tým po sobě nervózně koukal. Nejvíce snad Colby. Věděl, že ať už se stalo cokoliv, Don to stejně bude nakonec vyčítat jemu. I on sám si celou situaci vyčítal. Byla to jeho zbraň.
"Takže, u šéfa to asi nedopadlo," tipla si Megan.
Don se na ní podíval "Ne, nedopadlo."
"Co se stalo?" zeptal se David.
"NSA se nám začala montovat do případu."odpověděl Don.
"Národní bezpečnost?."podivila se Megan, "tady asi nepůjde jen o padělání peněz."
"Asi ne," souhlasil s ní Don. "Ale stále je to náš případ. Takže, Megan, ty prověříš toho padělatele. Chci o něm vědět všechno, kde se zdržuje, kam chodí, prostě úplně všechno. Davide, ty zajdi za Larrym a Amitou. Zkus se s nima poradit, jestli se nedá nějak zjistit, odkud se ty peníze rozšiřujou. Už jsme něco podobného dělali."uděloval rozkazy. Na Colbyho se však ani nepodíval. "Já prověřím Moricka. Cokoliv budete mít, jsem tady." propustil je a sám se dal do práce.
"Colby, měl by sis s Donem promluvit." podala mu hrnek horké kávy. "Takhle už to fakt nejde dál."
"Co mu mám říct?" ohradil se Colby. "Don neví co se tehdy stalo."
"Ne, neví. Nevíme to nikdo. Ale ta vaše válka ničí celé oddělení. Pokud to nějak neurovnáte, brzy se to tady sesype." tlačila na něj.
"Megan, ty to nechápeš. Pokud se Don doví, jak vše ve skutečnosti bylo, jsem nahranej. Končím. O to se Don postará." Colby věděl o čem mluvil. V ten osudný den nadělal víc chyb, než kdejakej zelenáč. Nebyla to jen zbraň, kterou měl nakonec shodou nešťastných okolností v rukou Charlie. Ani nešlo o to, že to byl nakonec Charlie, kdo vystřelil. Bylo za tím něco víc. Něco, co věděl jen on a Charlie. A Colby rozhodně neměl v úmyslu se s tímto někomu svěřovat. "Nech to být, jdu s tebou za tím padělatelem."ukončil jejich rozhovor.
"OK. Ale řídím," usmála se, dopila kávu a společně se vydali do garáží pro služební auto.
Když už společně seděli v autě, Megan navázala na jejich předchozí rozhovor. "Tak co se tam stalo."
"Četlas správu, ne?" snažil se jí odbýt.
"Colby," podívala se na něj zvláštním pohledem, "zapomínáš co dělám? Že jsem dobrá v profilování?"
"Ne," Colbyho se začínala chytat nervozita.
"To je dobře. Protože vím, že za tím vším není jen ta chyba v tom skladišti."Zastavila. "Dělal jsi chyby už před tím. Jsi výborný agent Colby, ale takhle už to dál nepůjde."
"Nevím o čem mluvíš," vrtěl hlavou ale do očí se jí nepodíval. Moc dobře věděl, kam míří.
"Myslím že víš. A říkám ti to rovnou. Máš den na to, abys řekl pravdu. Jinak to udělám sama." znovu zařadila rychlost a vydala se směrem k poslední známé adrese padělatele peněz.
Don se vrátil do kanceláře. O Morickovi se mu nepodařilo nic moc zjistit. Vlastně o něm věděli dost, už z předchozího vyšetřování, až na to, kde se momentálně nachází a co má společného s těmi padělanými penězi. Prohraboval se svými věcmi na stole.Snažil se najít alespoň něco, co by je posunulo o kousek dál. Ale neměl štěstí. Doufal, že aspoň Megan nebo David s něčím přijdou.
Ale Megan ho zklamala. "Nic, na adrese už dávno nebydlí. Jeho kurátor ho neviděl hodně dlouho. Nechali jsme ho hledat pro porušení podmínky." Podala mu na stůl zprávu.
"Dík," usmál se na ní, "snad budou mít David s Amitou větší štěstí. Běž si domů odpočinout." pobídl jí, ale Megan se k odchodu neměla.
"Done," podívala se na něj. Nevěděla, zda se do rozhovoru pouštět. Přece jen, dala Colbymu 24 hodin a teď se ho chystala prásknout, ale podle ní, byla situace na oddělení neúnosná. "Potřebuju s tebou mluvit."
"O čem?"
"O Colbym," dodala věcně. Nač chodit kolem horké kaše.
"Co je s ním?" Když přišla řeč na Colbyho, Don byl vždy podrážděný. Nechtěl Colbymu vyčítat, co se stalo, ale prostě si nemohl pomoct. Popravdě, pořád měl pocit, že mu Colby něco tají. Že mu neřekl vše, co se v tom skladišti událo a Charlieho se zeptat nemohl.
"Myslím, že má Colby docela vážnej problém," začala. Nevěděla jak by měla pokračovat, ale už se k tomu nedostala. Na Donově stole začal zvonit telefon.
"Agent Epps," vzal ho Don hned po prvním zazvonění.Megan ho pozorovala. Jeho výraz byl napjatý, poslouchal, nic neříkal.
"Sejdeme se, na našem obvyklém místě za dvacet minut." položil sluchátko.
"Musím jít," otočil se na Megan, " Kdyby se někdo ptal, nevíš kde jsem." vypadl rychle z kanceláře a ani si neuvědomil, že vlastně ani neřekl, kam jde.
"Musím jít," otočil se na Megan, " Kdyby se někdo ptal, nevíš kde jsem." vypadl rychle z kanceláře a ani si neuvědomil, že vlastně ani neřekl, kam jde.
KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI
Proč to vždycky musíte utnout v ten nejlepší okamžik? Rychle pokračování!!!!:)