28. května 2010 v 20:04 | Ája
|
Tak, přináším vám další díl povídky Tajemství. Musela jsem ji trošku poupravit (čti hodně) jelikož byla až tak moc šílená, že jsem se rozhodla, že to rozhodně zveřejnit nemůžu. Tímto se omlouvám lidičkám, co to budou číst a který se na ní podíleli ( vzkaz pro vás: bylo to strašně ujetě divný, nechali jste se strašně unést). Tak do komentíků zase pište svoje názory.
Tajemství- část 2.
Ufff, potřebuju na záchod, mám žízeň, bolí mě nohy a netuším kdo byl ten chlap. Představil se jako agent FBI. Ale to ten minulý tvrdil taky, a jak to dopadlo! Jenže já netuším kde to jsem, nevím kam mě vezl ani kudy jsme jeli, alespoň mě nepronásledoval, což by nejspíš m+l, asi to nebyl ten nejlepší jakého mohli poslat. Ale co když byl opravdový agent FBI, neměla jsem to přece jenom zkusit a jet s ním déle?! Poběžím dál, musím se dostat domů, ne, domů ne, domů se už nikdy nepodívám, už nikdy neuvidím svojí milou Francii, už navždycky zůstanu v týhle obří díře, nechce se mi vrátit se zpět tam, odkud jsem šla když mě našel, nechci tam, nechci, ale musím.
"Nechci, ale musím!" nechce uvěřit, že by to mohla být pravda, ale já nemám jinou možnost, teorii a ani nápad který by mi to vyvrátil. "Charlie, všechny dúkazy ukazují na ni." Taky tomu nechci věřit, nechci, ale musím "Nemám vůbec nic co by mi ukázalo na někoho jiného" "Ale taky nemáš nic, co by ukazovalo přímo na ni!" to je ten jeho geniální mozek, občas mi leze na nervy, ty jeho argumenty mě štvou, ale jsou pravdivé, musíme najít vážný důkaz který to rozhodne" a ještě něco "ale tu holku potřebujeme, aby se nějak pádně hájila, o čemž vážně pochybuju, nebo se přiznala" Charlie má matematický nápad, vidím to an něm, za tu dobu co spolu pracujeme jsem se naučil z jeho výrazů vyčíst emoce, či nápady, jako právě teď. "Můžeme něco zkusit, poprosím Amitu s Larrym aby mi pomohli. Colby už má hotovýten nákres, my vytvoříme filtr který bude z bezpečnostních kamer a přes internet, hledat podobu, je to něco podobného, jako váš systém zločinců, jenže tohle projede informace mnohem rychleji a přesněji." Usměju se, přesně něco takového jsem čekal, geniálního, užitečného a naprosto nového. "Fajn, to by bylo super, my to tu projedem kodisem, ale pochybuju, že by měla záznam"
"Ona má záznam Done!" cože?! Puberťačka se záznamem? "Co udělala?" "Nic" "Nic?!" Ptám se já, no uvažte, když má záznam, tak snad musela něco udělat "A proč je teda v systému Megan?" "Našla jsem jí v záznamech o pěstounské péči, jmenuje se Lucy, Lucy Delinová. 12 let. Francouzska" Propána, francouzska, ty sem měl vždycky rád, kdysi jsem s jednou chodil, byla moc fajn, pak jsem musel odjet do Mexica a už jsem jí neviděl. "Co se stalo s jejími rodiči?" "Matku jí zabili, před 3 měsíci, otec je neznámí" to už se k nám připojili i Colby s Davidem. "A to už má pěstouny?" Colbyho otázka, o půl minuty rychlejší než David, jako vždycky. "Ano Colby, má, v dětském domově strávila 2 dny, hned potom si ji vzali do péče. Zajedu se do té rodiny podívat, třeba tam bude." Dobrý nápad, ikdyž o tom pochybuju "Megan?" zase Colby "jakou mají adresu?" "Parker street 36, proč?" její udivený výraz se mi líbí "Ještě tam nebude, od stájí je to k nim na druhou stranu než sem, vyskočila kousek před městem, pochybuju že bude mít peníze aby jela autobusem, půjde pěšky" bod pro Grangera, dobrá úvaha "To je možný Grangere, ale já nechci mluvit s ní, to nechám tobě, já chci mluvit s rodinou, nejlépe matkou." "Jasně Megan, kdyby tam přišla, vem jí na kus řeči ale nezatýkat, prosím. Já zajdu za Charliem, jestli už něco nemá, a vy dva, zkuste zjistit jestli by se teď, když máme nové informace, nenašlo nějaké spojení mezi obětmi a Lucy. Někdo nám tu vraždí agenty, a můj nos mi říká, že to je ona. Podívejte se i na rodiče, třeba něco vyhrabete."
"Máš něco můj nejmilejší bratře?" "Ale jistě že mám, čekal jsem, kdy si vzpomeneš, že existuju a přideš se zeptat. Takže, program stále běží, ale už tu mám nějaké výsledky, chodí na školu Svaté Meredith, to vidíš tady, zabrala ji tam několikrát kamera u bankomatu. Pak víme, že nemá kluka. Taky víme, že propadá z matiky a vyniká v tělocviku. A taky se ztratila v obchoďáku, bylo jí 6." "Cože? Charlie proč zpracováváš takové nedůležité informace? K čemu nám to bude?" "K ničemu, Done, ten program běží sám, a na světě je víc holek co jse jmenují Lucy Delinová. Mám i pár nedůležitých informací z Francie, ale jsou nedůležité."
"Paní Cherbyová?" "Ano" " Jsem agentka Megan Reevesová, FBI, mohla bych s vámi mluvit?" "Jistě, pojďte dál, děje se něco?" "Ano, je doma Lucy?" "Co zase provedla? Ne není tady agentko, posaďte se, Lucy se toulá venku, každý den po několik hodin" "Proč jste si ji vzali do péče tak brzy?" "Zažila šok, byla jsem se zrovna ten den podívat na svou kamarádku v nemocnici, a viděla jsem ji, jak sedí na zdi a civí do nebe, přímo do sluníčka, povídali jsme si, byla moc milá, líbila se mi, přesně tak jsem si představovala svou dceru, bohužel se od mého snu velice odklonila. Lucy byla přesně taková jakou jsem si přála, na úřadech máme s mužem hodně známých, vlivných, rychle jsme ji tu měli, zvykla si a my se přizpůsobily tomu že tu není, každé 4 hodiny nám volá a říká že je v pořádku a má se dobře. Na každý telefon se těším." "Víte jak zemřela její matka?" "Vychovatelky nevěděly, a tak jsem nenaléhala, Lucy mi to řekla sama, jednou se vrátila domů posadila se mi na klín a pověděla mi to. Její maminka pracovala pro NSA, byla agentka, v nižší pozici. Jednou přišla Lucy k ní do práce, aby byly chvíli spolu, odešla uvařit čaj a pak se ozvala střelba, Lucy se schovala pod stůl, její maminku zasáhla zbraň, Lucy si všimla, že ti muži, kteří prošli okolo ní, mají na zádech nápisy FBI, ale když později vypovídala, nikdo jí nevěřil, nikdo nevypovídal stejně. Pachatele nikdy nenašli a Lucy se tím nepřestala trápit. Má snad nějaké problémy?" " Ne, madam, jen jsem narazila na její jméno v seznamu svědků a chtěla si s ní promluvit, kdyby přišla, zavolejte mi, tady je moje vizitka. Nashledanou"
Vidím ji, vychází z našich dveří, a mluví s March, podává jí vizitku. Do pokoje budu muset vkouznout oknem, je to sice ve třetím patře, ale dostanu se tam snadno. Byla to agentka FBI, ty jejich auta poznám, všechna vypadají stejně, v ruce držím zbraň kterou jsem ukradla
tomu agentovi, patří k sobě, přišli na mě, tisknu spoušť.
Na svých stránkách mám hlasování o nejhezčí šaty Navi Rawat. Tak tam když tak dejte nějaký ten hlásek. Děkuju