close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tajemství- část 3.

6. června 2010 v 20:39 | Ája |  Povídky
Je tu další část povídky Tajemství, omlouvám se za případné pravopisné chyby (nefunguje mi oprava ve wordu, a sama si to neuhlídám a některé věci nevím) pak se chci taky omluvit, že tento kousek je krátký, ale já povídku přepisuji, jak jsem sem už psala a nenapadlo mě jak dál pokračovat. Navíc se mi zdá že to končí zase napínavě. Tak snad se bude líbit

Tajemství- část 3.

Nic, sakra! Ani zabít se už nedokážu. Jasně, neodjistila jsem ji, to je mi podobné, na logiku mě moc neužije. Znovu už to ale nedokážu, proto schovávám zbraň hodně hluboko do batohu, třeba se bude hodit.

"Megan, ahoj, zjistila jsi něco?" "Jo, vím proč vraždí agenty FBI, její matku, zabili v práci pracovala pro národní bezpečnost. Lucy tam byla, viděla je a vypověděla to, ale nikdo jí nevěřil." "Ona se mstí těm lidem, kteří jí zabili matku!"
"Ale jak by mohla vědět, kteří to jsou?" to je vážně divné "Její pěstouni jsou prý vlivní, mohli to nějakým způsobem zjistit a podřeknout se před ní" stojím uprostřed svého týmu, všichni na mě visí pohledem, to mě baví "Seberte ji, je právě ve škole" "Nezpůsobí to skandál?" ptá se Megan "Způsobí, ale já nechci riskovat, že nám uteče."

Tak po krátkém víkendu už zase sedím v lavici, kamarády tu mám, chodila jsem sem i dřív, a oni se chovají jako by se nic nestalo, což je dobře. Začíná mě šimrat v břiše, to se mi děje vždycky, když se mám dozvědět známku z testu, čekám to nejhorší ale pak je to A. Podle toho poznám že se něco děje, a já to i vidím, čekala jsem to. Rozrazí dveře, výkřiků typu "FBI ruce vzhůru, ani hnout" si nevšímám běžím za katedru, jsou tam dveře do kabinetu. Policajti si nemohli útok naplánovat líp, nahráli mi, tahle třída má přístup ke střeše,už lezu po žebříku. Jsem tu, nahoře. Cítím jak na mě někdo namířil, otáčím hlavu. Je to on. Ten co mě zatýkal. "Ruce vzhůru Lucy, nemáš kam uniknout!" to rozhodně udělám, NIKDY, rozbíhám se z místa, na druhou střechu je to jen kousek, ještě předtím, než se odrazím se stačím otočit a vypálit z připravené zbraně, těsně vedle, létat pozadu se mi nelíbí! Agent mě následuje, to se mi taky nelíbí, další střecha už neexistuje, a já nejsem sebevrah, vrhám se dolů po požárním žebříku, všichni za mnou, když stojím na pevné zemi, ani se neodvažuji podívat, kde jsou, rovnou mířím pryč, ale jsem unavená a svaly mě bolí, znovu vypálím, mají mě, vrazila jsem přímo do agenta, který se vynořil zpoza rohu. Kleknu si na kolena, můj známý se ke mně vrhne a ještě mě připlácne k zemi, na rukou cítím kovový chlad, vzápětí pouta zacvaknou, mají mě. Teprve teď si pozorněji prohlédnu toho, do koho jsem narazila. Úlek? Zděšení? Radost? Ani jedno z toho. Nenávist! Znám ho, a jeho obličej si budu ještě dlouho pamatovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cipela → webmaster Cipela → webmaster | Web | 6. června 2010 v 20:42 | Reagovat

Ahoj - chceš pomoci s blogem, nevíš jak něco nastavit a nebo potřebuješ bohatou dávku hlasů do nějaké soutěže? Tak já ti rád pomohu ale něco za něco....Více se dozvíš na tomto odkazu:
http://cipela.blog.cz/1006/prosim-zadam-vas-o-obrovskou-podporu-na-facebooku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama