close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

nová povídka!!

21. srpna 2010 v 19:01 | Ája |  Povídky od vás
Ahojky, tak tu mám novou povídku od Míši, napsala, že nevymyslela název, tak ale toneva ne?! Dávám sem přesně to, jak to napsala :)    e-mail pro všechny příspěvky, nápady apod. nadvornikova.andrea@seznam.cz

Tahle povídka ze začátku navazuje na povídku, která tu byla zveřejněna.
Shrnutí: Don pozval Charlieho a Amitu na prohledávání jedné továrny. Pak se strhla přestřelka, ve které byl zasažen i Charlie. Po operaci Charlie upadl do komatu. Alan začal obviňovat Amitu z Charlieho stavu. Dokonce napadl Dona. V této povídce se na konci Charlie po několika letech v komatu probere. V mé povídce tomu zatím tak nebude. Charlie zůstává v komatu a Alan s Donem a Amitou nemluví. Moje povídka bude navazovat na tu facku, kterou dostal Don od Alana. Takže jdeme na to.
"Tati-" začal Don.
"Ty parchante!"zakřičel Alan a vrazil Donovi facku. Don se chytil za pulzující tvář a ustoupil o krok zpět.
"Pane Eppesi, přestaňte, tímhle nic nevyřešíte!" vykřikli David i Colby současně, každý chytil Alana za loket a odtáhli ho od Dona.
"Říkal jsem ti to pořád! Neber ho tam! Teď tam kvůli tobě a tomu tvýmu pitomýmu nápadu umírá!" křičel Alan na Dona. Ten tam stál před ním, rukou si přidržoval tvář a hlavu měl sklopenou na hrudi.
"Tati, mě to moc mrzí…" zamumlal Don. "Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo…"
Alan se rozplakal. Sedl si na lavičku, lokty se opřel do stehen a hlavu si složil do rukou.
"Nejdřív žena a pak syn…" zaštkal Alan
"Tati, ale Charlie nezemřel, žije," snažil se ho utišit Don. Mělo to ale spíš opačný efekt. Alan znovu vstal a podíval se Donovi do očí.
"Ty na mě radši nemluv. Nebýt tebe a toho pitomýho nápadu, Charlie by tady teď neležel a nebojoval o život. Ty na mě teď nemluv. Kliď se mi z očí," začal na Dona zase křičet Alan. Don, se slzami v očích, se naposledy podíval na svého otce a pak beze slova odešel. Rvalo mu to srdce, ale nechtěl ho rozčilovat. Proto šel pryč. Nevěděl, kam by měl jít. Sedl do auta a jel do kanceláře. Nikdo tam nebyl. Všichni byli v nemocnici. Bodlo ho u srdce. Jeho kolegové tam mohou být a on ne. Jenom tam tak seděl a díval se před sebe. Proto ani nezaregistroval, když před něho někdo položil kelímek s kávou. Byla to Megan.
"Jak ti je?" zeptala se ho nad kávou.
"Jak asi. Při pomyšlení, že je brácha v tomhle stavu…"nebyl schopen ani dokončit větu. Radši si vzal kelímek a napil se. Za chvilku mu zvonil telefon.
"Eppes," ohlásil se a chvilku poslouchal. Pak zavěsil. Megan se na něho se zájmem dívala.
"Zavolej Davidovi a Colbymu, ať přijedou sem. A hodila by se nám i Amita. Jestli bude chtít, ať přijede s nimi," rozdával pokyny a sám držel u ucha telefon. Za chvilku se objevili. Mezi Davidem a Colbym šla Amita. Bylo na ní vidět, že by mnohem raději zůstala v nemocnici, ale byla tu.
"Co se děje?" zeptal se Colby. Mezitím vzal svoji židli a posunul ji tak, aby si Amita mohla sednout. Sedla si ráda.
"Sám toho moc nevím. Volal mi ředitel, abych sehnal všechny svoje lidi a některého z těch chytrých, co s námi spolupracují, že nám přijde něco říct. Mluvil o nějakém případu," odpověděl mu Don. Nečekali dlouho. Ředitel přišel za chvilku.
"Tak co pro nás máte?" zeptal se ho Don.
"Poslala mi to policie. Nevědí si s tím rady. Jedná se o nějakou organizovanou skupinu, která vykrádá luxusní domy, a ukradené věci potom prodávají. Policie toho moc nenašla. Tady máte ten případ. Vedení na mě tlačí, aby se to vyřešilo. Spoléhám na vás, Eppesi," dodal a odešel. Don rozdal každému složky a vzal si Amitu stranou. Nic nenamítala, jenom šla za ním.
"Amito, jak ti je?" zeptal se jí v kuchyňce. Tam ji posadil na židli a postavil před ni kafe.
"Pravdu? Hrozně. Když Alan vyhodil z nemocnice tebe, otočil se na mně a vyhodil mně taky. Pak Megan volala Davidovi, že mají přijet. Našli mě na parkovišti a vzali mě s sebou. Nevím, co bych tam dělala. Alan mě nechce ani vidět a Charlie…" to už se rozplakala. Don ji objal.
"No tak Amito. Brácha se z toho dostane. A táta si to zase rozmyslí. A jestli tě to uklidní, mě taky nechce ani vidět, a to jsem jeho syn. Tak pojď, půjdeme se podívat, co si na nás ředitel přichystal tentokrát," pomohl jí vstát, chytil ji kolem ramen a šli za ostatními. Ti na ně čekali a evidentně měli načtené informace.
"Tak co máte?" zeptal se. Začala Megan.
"Pravděpodobně se soustřeďují na domy bohatých lidí. Už jich stihli vyloupit 15 za poslední měsíc. Vždycky se ztratí počítače, telefony, drahá elektronika. Nikdy ale nesáhnou na trezor ani na hotovost. Kradou pouze elektroniku."
"Nemáme moc svědků. Loupí v noci.
Podle několika málo lidí, co je viděli, jezdí v tmavé dodávce. Jsou 3 nebo 4. Mají zbraně, ale nikdy je nepoužili. Po jejich "návštěvě" nezůstal nikdy zraněný ani mrtvý," pokračoval Colby.
"Já tady mám několik výpovědí náhodných svědků. Podle jednoho muže měli na sobě všichni černé kombinézy, lyžařské kukly a rukavice. Podle jiného mají černou dodávku, asi Ford. Viděl kousek SPZ. Dám to někomu, aby se pokusil najít všechny dodávky s těmi číslicemi," dokončil David a odešel. Don se otočil na Megan.
"Zkus, prosím, najít, jestli ti vykradení nemají něco společného, kde se mohli setkat, nebo kde by mohli potkat lupiče," pak se otočil na Colbyho.
"Ty zkus sehnat seznam těch ukradených věcí."
"A co ty? Cítíš se na práci?"otočil se na Amitu. Ta se na něho podívala.
"A co bych měla dělat? Nejsem agent," namítala hned.
"Nejsi sice agent, ale jsi matematik. Mohla bys zkusit, jestli ty útoky nespojuje ještě něco jiného," zkusil to s nadějí v hlase. Byl mnohem radši, když tu Amita byla s ním a měl ji na očích.
"Tak dobře, zkusím to," souhlasila nakonec a šla si pro počítač. Don se za ní chvilku díval a pak šel něco dělat. Sedl si ke stolu a zvedl telefon. Zavolal do nemocnice. Zvedla to sestra.
"Prosím," ohlásila se.
"Dobrý den. U telefonu Eppes. Chtěl bych se zeptat na svého bratra, Charlieho Eppese. Jak je na tom?"
"Váš bratr je po operaci. Upadl ale do komatu. Ztratil velké množství krve. Je mi to líto," odpověděla mu sestřička.
"Děkuju, nashledanou," a zavěsil. Pak se zvedl a šel se podívat za ostatními. Seděli všichni v jedné místnosti a o něčem mluvili.
"Tak máme něco?"zeptal se jich.
"Byl jsem se podívat po těch dodávkách. S tou částí značky, kterou nám dal svědek, jich je v Kalifornii 248. V LA jich je asi 50,"řekl David.
"Takže. 5 z těch vykradených dělá nějakým způsobem do nemovitostí, 1 vlastní prosperující počítačovou firmu, 4 jsou právníci, 3 jsou ve vedení velkých mezinárodních firem a 2 pracují v bance. Ani jeden z nich není v bankrotu, všichni prosperují. Pouze 2 si koupili auto ve stejném salonu. Zdá se, že nemají kromě peněz nic společného,"řekla Megan. Všichni se otočili na Colbyho.
"Ode mě se čeká rozuzlení případu?" po Donově skoro vražedném pohledu pokračoval " Je toho dost, co ukradli. Několik televizorů, telefony, počítače, notebooky, přehrávače hudby, dokonce tam je digitální rámeček na fotky atakdále. Je toho dost, asi 300 položek," uzavřel to Colby.
"Toho je dost. Takže máme co dělat, vážení. Musíme obejít zastavárny a bazary, zkusit sehnat alespoň nějaký popis někoho z té bandy. Tak do toho vážení, každý si vezme něco a jdeme," vybídl je a na důkaz, že to myslí vážně vzal si jeden papír a vyrazil. Pak se ale vrátil a šel k Amitě.
"Zajdu do nemocnice. Chci se podívat na Charlieho. Neboj, když tam bude táta, tak se stáhnu," utlumil její námitky, ještě než stačila něco říct.
"Děkuju," řekla a ponořila se zpátky do práce. Don tedy odešel. Jeho první cesta vedla do nemocnice. Alana nikde neviděl. Oddechl si a šel se zeptat, kde leží jeho bratr. Pak se za ním vydal. Když ho ale uviděl, stáhlo se mu hrdlo. Charlie tam jenom tak ležel, kolem sebe přístroje a byl napojený na různé hadičky. Šel k němu blíž.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | 23. srpna 2010 v 17:37 | Reagovat

Vážení, takhle nepoznám, jestli to někdo četl ani jestli mám napsat další díl. Pokud máte zájem, napište komentář. Díky.

2 Ája Ája | 23. srpna 2010 v 19:14 | Reagovat

[1]: tak s tím si vůbec nedělej starosti, každý den na blog chodí okolo 68 lidí ale nejsou tu komentíky, to neznamená, že to nikdo nečte, tenhle článek přečte každý den přes deset lidí...určo pokračuj

3 Michaela Michaela | 23. srpna 2010 v 19:53 | Reagovat

[2]:Díky. Tak já budu.

4 Evka Evka | 23. srpna 2010 v 19:58 | Reagovat

JJ pokračuj :-)

5 Ája Ája | 23. srpna 2010 v 21:10 | Reagovat

[4]:a kdy budeš pokračovat ty?:)

6 Evka Evka | 24. srpna 2010 v 17:49 | Reagovat

Snažím se. Zrovna uvažuju, že k tomu na chvíli sednu. V hlavě to je, jen je to problem dostat na papír.

7 Ája Ája | 24. srpna 2010 v 20:05 | Reagovat

[6]:no to mi povídej, já právě píšu z přídi a snažím se to tam taky dostat, ale vůbec mi to nejde, a hlavně si nemůžu tak úplně vzpomenout, o čem jsem tam psala, to hlavní vím, ale detailní situace si nepamatuju :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama