víte, napsala jsem tu povídku na pláži téměř celou a měla skoro dvacet dva částí, jenže jsem si nedopatřením zformátovala disk, (nedopatření=nějak se mi tam začalo něco načítat a aktuallizovat a pak se nainstalovali jen windowsi) a nikdo mě nechtěl politovat, ztratila jsem věci do školy apod. ale hlavně tu povídku!!!! A víte co řekl jenom brácha na to? Alespoň teď bude běhat rychleji když je úplně čistý, nejradši bych ho zabila!!! tak tohle jsem zachránila z disku, kde jsem měla něco zálohované ale většina je pryč, na další si tedy trošku počkáte, ale bude to stát za to!
Tajemství- část 4.
Sedím ve vazební cele, alespoň myslím, že se tomu tak říká, moc pohodlné to tu není, ale co bych taky mohla čekat, žejo?! Hned, jak jsme se dostali do budovy, zavřeli mě sem. Věděla jsem to, chtějí abych byla zoufalá, abych je snad dokonce prosila a vyklopila jim všechno co vím, jenže to se spletli, nevím nic. Nic co bych jim mohla říct a oni mě nepovažovali za blázna, už se to stalo jednou. Budou muset zavolat moji adoptivní mamku, ta mě ochrání, miluje mě, tak proč já nedokážu milovat ji?! Začínám mít hlad, k snídani jsem nic nejedla, neměla jsem chuť, co bych teď dala za voňavé lívance, které přede mnou ráno ležely. Dveře se otvírají, zvedám hlavu, je to On, vedle něj stojí "mamka" pláče, proč to dělá? Nic jsem neudělala. Neudělala?! Pcha, udělala, až moc, udělala jsem něco, co se už nedá vzít zpátky a někoho to stálo život.
"Lucy Delinová?!" musím se jí zeptat, těší mě, že se na mě kouká tím svým pohledem "jasně že sem to já, tvrdnu tu v cele a nikam jsem zdrhnout nemohla, tak proč se ptáš, když to víš?"
"Takže, Lucy. Nechceš nám něco říct?" znám odpověď "To rozhodně nechci" chovají se všichni stejně, všichni jsou to přidrzlý puberťáci, ten poslední, kterého jsme tu měli málem zastřelil sám sebe, snad to tentokrát bude jiný "Ale ty nám máš co říct, můžeš začít třeba tou věcí, kdy jsi po policistech střílela z kradené zbraně, kterou jsi ukradla agentovi FBI" ta dívka mě fascinuje, ona se vůbec nebojí, neklepe se strachy, ani nic jiného, pořád má na tváři ten svůj škodolibý výraz, smíchaný s nenávistí, nenávistí vůči komu? Světu? Lidstvu? Policistům? "Tu zbraň jsem našla, ležela v křoví za stájemi" tušil jsem, že poví nějakou takovou hloupost, říkají to všichni podezřelí… po pár hodinách výslechu toho mám dost, nic víc jsem z ní nedostal, nikdo to z ní nedostal, ani paní Cherbyová, dost ji děsila představa, že její adoptivní dcerunka mohla zabít sedm lidí. Omyl, osm. Právě přišel Colby s Davidem, nesou zprávu, máme další oběť, vypadá to, že tohle byla úplně první, protože tělo už je okousané od zvířat. Pokouší mě dejavu, už jednou jsem si říkal že se nám to vymyká z rukou, teď postoupila závažnost případu o další level.
"Takže, Lucy. Nechceš nám něco říct?" znám odpověď "To rozhodně nechci" chovají se všichni stejně, všichni jsou to přidrzlý puberťáci, ten poslední, kterého jsme tu měli málem zastřelil sám sebe, snad to tentokrát bude jiný "Ale ty nám máš co říct, můžeš začít třeba tou věcí, kdy jsi po policistech střílela z kradené zbraně, kterou jsi ukradla agentovi FBI" ta dívka mě fascinuje, ona se vůbec nebojí, neklepe se strachy, ani nic jiného, pořád má na tváři ten svůj škodolibý výraz, smíchaný s nenávistí, nenávistí vůči komu? Světu? Lidstvu? Policistům? "Tu zbraň jsem našla, ležela v křoví za stájemi" tušil jsem, že poví nějakou takovou hloupost, říkají to všichni podezřelí… po pár hodinách výslechu toho mám dost, nic víc jsem z ní nedostal, nikdo to z ní nedostal, ani paní Cherbyová, dost ji děsila představa, že její adoptivní dcerunka mohla zabít sedm lidí. Omyl, osm. Právě přišel Colby s Davidem, nesou zprávu, máme další oběť, vypadá to, že tohle byla úplně první, protože tělo už je okousané od zvířat. Pokouší mě dejavu, už jednou jsem si říkal že se nám to vymyká z rukou, teď postoupila závažnost případu o další level.
Jsem venku, po 4 hodinovém výslechu, kde se mě ptali na všetečné otázky a já jim odpovídala jenom stroze, a musím přiznat že dost drze, vzdali to, mamka s taťkou mi zařídili, že mě propustili hned, budu mít asi krapet problémy z toho, že jsem střílela po poldech z cizí bouchačky, ale myslím, že to se nic neděje, není to nic vážnýho, je mi 12 proboha, nic mi nemůžou udělat. Pár dní teď zůstanu doma, vlastně budu spíš venku, budu se toulat po okolí, skáknu si něco nakoupit a pak se projedu metrem. Můj plán začíná právě teď, pochoduju po Reed's avenue, a vidím ho, už několikrát jsem ho potkala, mám pocit že mě sleduje, ale tentokrát já sleduji jeho, a ona sleduje taky někoho, přesněji muže, je celkem mladý, docela pěkný, ale ten muž v klobouku, co ho nemám ráda, míří těsně za ním, ztrácí se mi z dohledu. Vzhlédnu, podívám se přímo do bezpečnostní kamery, a vím, že z tohohle se jen tak nedostanu.
"Máme další oběť Done" cože? "Davide, to není možný, před hodinou ji pustili z vazby!" to není možný, prostě není. "Ale je to možný Done, dokonce máme důkaz, že tam byla, podívej." Colby mi pouští záznam z bezpečnostní kamery u nějakého bankomatu, je tam zřetelně vidět její obličej. "Chlapi, něco mám." Megan, už jsem si myslel, že se nám někam ztratila. "Tak copak to je?" "Víte, když jsem mluvila s paní Cherbyovou, a zmínila se, že Lucy hledám, zeptala se mě, co zase provedla. Prověřila jsem si její školní záznamy, chodí za školu, má poslední dobou špatné známky a poprala se s spoustou spolužáků, jeden z nich skončil s otřesem mozku a 8 stehy v obličeji. Podle všeho, ovládá bojové umění." To by dávalo smysl, jak přemohla i dospělého muže "Dobře Megan, dobrá práce, zkus vypátrat, kde trénuje a zeptej se na její styl trenérů. Já půjdu poprosit Charlieho, aby zkusil něco vymyslet, musíme dokázat, že to ona, je všechny zabila."
Povídka hodně zajímavá. je mi líto, žes jí celou zratila. taky jsme tak přišla o pár dokumntů a můj brácha měl úplně stejnou hlášku jako ten tvůj.