close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prachy- část 8.

9. září 2010 v 18:14 | Ája |  Povídky od vás
Jsem tu jenom na skok, zase mi seberou počítač. Přišla jsem vám sem tedy dát další díl povídky od Evky, pomalu, ale jistě se blížíme do konce. eště dvě části a bude to. Musím vás informovat, že Evka už mi poslala pilotní verzi další povídky, která je tedy opravdu pěkná. Mějte se krásně, o víkendu se (snad) ještě ozvu. Pa

Prachy
Část 8

"Ta střelba s nijak moc nevyšetřovala. Já i Charlie jsme potvrdili, že to byl Charlie kdo vystřelil." Vysvětloval docela zdlouhavě.
"To vím. Ale na co si přišel."
"No, prošel jsme ještě jednou nákresy a fotky z místa činu, balistiku, trajektorii a tak." Colby se stále nedobíral pointy. "A kulka skutečně vyšla z mojí zbraně."
"Colby," zavrčel Don, "To vše vím. Ale na co si sakra přišel?"
"Z místa, kde stál Charlie, podle trajektorie," odmlčel se, "rozhodně nemohl Dobse trefit."
Don mu vytrhl složku z ruky. Začal v ní zběsile listovat. "Sakra, sakra," nadával sám sobě, "Jak to, že jsme na to nepřišli dřív?"
"Jak jsem říkal. Oba jsme potvrdili, že střílel Charlie. Balistika potvrdila, že kulka vyšla z mojí zbraně. Na Dobsovi se našel střelný prach. Zdálo se to být jasné..."
"Takže Charlie nikoho nezastřelil," na Donově tváři byla vidět zřetelná úleva. Která však netrvala dlouho. "Ale to znamená..."
"Jo," souhlasil s ním Colby. "Musel tam být ještě někdo. Někdo, kdo sebral mojí zbraň a pak jí podstrčil zpátky."
"Ale kdo."přemýšlel Don. Přemýšlel nad tím, kdo měl možnost vyměnit Colbyho zbraň. Kdo měl možnost zastřelit Dobse a pak zbraň na místě činu podstrčit zpátky.
"Napadá mě jediná možnost," Colby se posadil na židli. Ta možnost se mu vůbec nezamlouvala. "Ta ženská, co jsme s ní po tom mejdanu skončil v posteli."
"Jak vypadala?" začal Don s výslechem, "Viděl jsi jí poprvé, nebo se znáte z dřívějška? Jak byla vysoká. Blond? Bruneta?" pokračoval by dál, ale Colbyho ho zarazil.
"Done," vrtěl hlavou, "jak jsem říkal, byl jsem nalitej. Moc si z té noci nepamatuju."
"Tak si sakra vzpomeň. Projdi si kartotéku.Musíš tu ženskou najít." Zvýšil Don hlas. Ale tentokrát ne z hněvu ale z netrpělivosti. Konečně se někam posunuli. Viděl možnost, jak svému bratrovi pomoct. Pomalu ale jistě mu začalo vše do sebe zapadat.
"Dobře," Colby se cítil provinile, ale i jemu se o něco ulevilo. Věděl, že ho to sice nevytáhne z průšvihu, ale mohl pomoci Charliemu.

"Done," Megan k němu spěchala, "projeli jsme otisky na těch bankovkách."
"Co máte," zajímal se.
"Nic moc. Na penězích jsou otisky zaměstnance obchodu, dále pak jedny neidentifikované a Libby Dovelové." Podala mu zprávu.
"Jo," vzal si od ní zprávu, "ta ty bankovky přebírala. A co ty?" to už se k nim připojil i David.
"Informoval jsem pobočku v New Yorku, ať si ohlídají to Bradyho. Loren Ejmsová ale ochranu odmítá."
"Cože?" nechápal Don.
"Tvrdí, že nevidí důvod, proč by měla jít od ochranné vazby."vysvětlil David.
"Nechte jí pro jistotu sledovat," rozkázal jim Don, "jestli po ní půjdou, můžeme je dostat." Ani v nejmenším nechtěl udělat z nevinné civilistky volavku, ale Loren Ejmsová jim k tomu nedávala jinou možnost. "Namnožte její fotku a dej jí ostatním."
"Dobře, kdo jde na hlídku jako první?"
David doufal že to nebude on.
"Ty," Davidovy naděje zhasly, "Vem si sebou někoho z pátračky. Megan a Colby tě pak vystřídají."
"Colby?" podivil se David, "on není suspendovaný?"
"Jo, je, ale..." Donovi se nechtělo nic vysvětlovat. Už tak se potýkal s nedostatkem lidí, "...ale potřebujeme teď každou volnou ruku. Dej mu taky jednu fotku."
"OK," kývnul a opustil Donovu kancelář, aby byl ani ne za dvě minuty zpátky. Následován Colbym.
"To je ona!"Řekl Colby a v ruce držel fotku Loren Ejmsová.
"Seš si jistej?"
"Jo," přitakal Colby, "To s ní jsem byl tu noc."
"Fajn," usmál se Don, "změna plánu. Nesledujte jí, rovnou jí seberte."

Ani ne hodinu nato už seděla Loren Ejmsová ve výslechové místnosti FBI. Don jí nechal nejdříve pěkně vydusit. Nechal jí ve výslechové místnosti čekat minimálně půl hodiny, když už si myslel, že je připravená, dal se do výslechu.
"Tak slečno Ejmsová..."
"Nechápu proč mě zadržujete!" skočila mu do řeči. Ve tváři jí byla vidět nervozita a strach.
"Ne?" ušklíbl se Don, "Já vám to rád vysvětlím," hodil před ní na stůl fotografie mrtvého Dobse, "abyste nám odpověděla na otázky ohledně smrti pana Dobse."
"Toho neznám," odsekla.
"Ale znáte. A myslím, že znáte ještě někoho" kývl směrem ke zrcadlu, za kterým stál Colby. Ten ihned zareagoval a vstoupil do výslechové místnosti.
"Ahoj, Loren," pozdravil jí, jak se sluší a patří. Loren Ejmsová viditelně zbledla.
"Toho taky neznám," ale nezněla už tak přesvědčivě.
"Ale známe se, lásko," Colby se k ní přibližoval, "pamatuješ srdíčko, potkali jsme se na tom mejdanu. Před půl rokem. Pak jsi skončila u mě doma. A tam..."
"A tam co?" odsekla, snažila se vyhnout očnímu kontaktu.
"A tam jsi mi podstrčila jinou zbraň. A mou jsi si vzala. S ní si pak zastřelila Dobse a podstrčila jí na místo činu." Dokončil rekapitulaci Colby.
"Tohle mi nedokážete!" trvala na svém Loren.
"Ale dokážeme zlatíčko, ale dokážeme." Přesvědčoval jí Don. Hned na to jí vyložil všechny důkazy, které proti ní měli. Čím více Don mluvil, tím více Loren bledla. Ke konci se skoro klepala. Nakonec rezignovala, "Chci dohodu."
"Jakou?" zajímal se Don. "Co nám můžete nabídnout?"
"Ty padělatele!" pak s podívala na Dona, "A taky docela zajímavou informaci."

KONEC OSMÉ ČÁSTI
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama