30. září 2010 v 9:25 | Ája
|
Tak přidávám i další část Prachů od Evky...
Prachy
Část 9
"Tak jo," Don si zapínal ochrannou vestu a přitom udílel rozkazy, "mělo by jich být šest. Únikové východy jsou zde," ukázal na plánek skladiště, kde se podle informací Loren Ejmsová měli nacházet padělatelé, "tady a tady. Takže, tým jedna půjde tudy, tým dva, tudy a tým tři tudy."
Zkontroloval si zásobník své zbraně a poté už celý tým pomalu vyrážel směrem ke skladišti. Ještě před skladištěm si naposled všichni zkontrolovali vestu a zbraně. Pak už mohly vyrazit. "Tři...dva...jedna...akce!" křikl Don do sluchátek. Všechny tři týmy naráz prorazili dveře skladiště a vtrhli dovnitř. Tým jedna, vedený Donem vrhl do skladiště ze předu.. "FBI: STÁT!" křičel nejen Don. Muži uvnitř si ani neuvědomovali co se děje. To samé udělal i tým dvě, vedený Davidem. O ani ne vteřinu později vtrhl do skladiště tým tři, vedený Megan. Skladištěm se rozléhal hlasy agentů FBI, střelba a nakonec i výbuch slzného plynu. Ani ne pět minut po začátku akce byli všichni padělatelé zatčeni.
"Tak povídejte, jak to bylo?" vyptával se Don Kafmana, jednoho z padělatelské bandy.
"Nevím, o čem mluvíte," bránil se Kafman, "nic jsme neudělal."
"Jo, nic jste neudělal," usmál se Don, "asi jste zapomněl kde jsme Vás našli. Ve skladišti plném padělaných peněz. Společně s vámi tam byli i stroje na padělání." Hodil mu na stůl fotky z místa činu, "Už si vzpomínáte?"
"Ne," trval na svém Kafman.
"Kdo vám řekl o tom algoritmu?" nepřestával jej vyslýchat Don, " no tak."
"Stále opakuji, že nevím, o čem mluvíte."
"Ne?" usmál se Don, "Máme vaše otisky na bankovkách. Máme vaše otisky na tiskařském stroji. Jo, a taky otisky na zbrani, ze které jste střílel po agentech FBI. Máme dost důkazů na obvinění z padělání peněz, pokusu o vraždu, bránění zatčení, spiknutí a spoustu další." Vypočítával mu jednotlivé trestné činy na prstech. "Otázkou je, zda ztrávite ve vězení 25 nebo 50 let."
"Tak jo, budu vypovídat," vzdal to nakonec Kafman.
Pak už šlo všechno velmi rychle. Výslechy, podepisování protokolů, když se všichni dozvěděli, jaké důkazy proti nim mají, jeden na druhého ochotně všechno práskli, jen aby dostali co možná nejnižší sazbu.
"Done," usmála se Megan, "máš jít ihned za šéfem. Čeká tam i agent Murdock."
"Omluvu asi hádám nemám čekat, " opětoval jí úsměv.
""Pane," to už byl Don v kanceláři svého šéfa.
"A agente Eppsi," pokynul mu aby si sedl, "tady agent Murdock by vás ráda informoval, že veškerá obvinění byla proti vašemu bratrovi stažena."
"Oh," usmál se Don, "a jistě mi chtěl taky poděkovat za to, že jsme jim dopadli tu bandu padělatelů a svědka který jim uprchl, co?"
"To je od nás asi vše, agente Eppsi," agent Murdock se na Dona ani nepodíval. "Doufám, že naše příští spolupráce bude stejně úspěšná jako tato."
"Vždy rád spolupracuji s NSA," Don se nepřestával usmívat, "vy chlapci, jste tak otevření a přívětivý...."
"Agente Eppsi," přerušil ho jeho šéf, "myslím že agent Murdock již pochopil vaší lichotku."
"Ano, pane." Přitakal Don, ale stejně se na Murdocka kysele usmál. Ten se beze slova loučení otočil a opustil kancelář.
Don se už taky chystal k odchodu, ale šéf ho zastavil. "Ještě moment," podal mu zprávu, "vnitřní mi zprávu z šetření ve věci agenta Grangera."
"Ano, pane," Don si od něj vzal složku a začetl se, "vnitřní si docela pospíšilo."
"To ano," Donův šéf zvážněl, "asi Vám nemusím říkat, jak obrovský problém to je."
"To nemusíte," souhlasil s ním Don, "moc dobře si uvědomuji, co Colby Granger provedl. Na druhé straně, zde mluví okolnosti v jeho prospěch."
"Myslíte ty okolnosti, že se nechal opít neznámou ženskou, kterou si odvedl do bytu, nechal si od ní ukrást zbraň a podstrčit jinou a to samé pak na místě činu?"podíval se na Dona. Ten v tu chvíli přemýšlel nad tím, že tímto Colbymu asi moc nepomohl.
"No…….." nevěděl co na to říct, "asi tak nějak pane."
"Nicméně, vzhledem jeho dosavadním záznamům a pochvalám, bude agent Granger v půl roční podmínce. Také bude mít po tu dobu povinnou psychoterapii a musí znovu absolvovat střelecký výcvik."
"Ano, pane," pak se nadechl, "předpokládám, že mu to musím napsat do záznamu."
"To je vaše zodpovědnost, agente Eppsi," vzal si od něj složku, "doufám, že mu nezapomenete zapsat."
"Ne pane, nezapomenu." Don moc dobře věděl, že zapomene. I když měl na Colbyho ještě trochu vztek, nechtěl mu ničit kariéru. Navíc, vlastně díky tomu se jim podařilo rozlousknout celý případ.
"Tak, mám padáka?" Colby čekal v Donově kanceláři na svůj ortel.
"Ne," Don ho informoval o schůzce se šéfem.
"Díky, Done,"
"Poslouchej, seš dobrej agent, ale ještě jednou a letíš, Colby," Colby věděl, že to Don myslí naprosto vážně.
"Ještě jednou díky. Už se to nestane."
"To doufám," pokynul mu hlavou, že může odejít, "to opravdu doufám."
Když Colby odešel, mohl Don v klidu konečně zavolat Charliemu "Brácho, seš z toho venku." Informoval ho, "večer to pořádně oslavíme." Domluvili se na večerní barbeque.
Charlie čekal na svého bratra. Gril už měl přichystaný, pivo se chladilo v ledničce. Byl rád, že je konečně doma, se svou rodinou. Ještě šťastnější však byl, když se dozvěděl, že není odpovědný za smrt svého studenta. I když jej to stále trochu trápilo. Ozval s zvonek.
"Jo už jdu," křikl Charlie a šel ke dveřím. Když je otevřel, díval se přímo do hlavně osmatřicítky.
KONEC DEVÁTÉ ČÁSTI
Tak do hlavně osmatřicítky bych se asi koukat nechtěla, ale moc hezký. Jenom doufám, že další díl tu bude brzo :D