close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

tajemství-část 5.

1. září 2010 v 10:11 | Ája |  Povídky
Tak jsem tu zase, mám teď spoustu času. Jak jsem psala, ležím v nemocnici, zítra mě převezou do čech.  nám, domů!! Hurá! No, ale každopádně tu mám notebook a oni wi-fi, takže vám klidně můžu písat. Tak jsem na lodi hodně pokročila s Tajemstvím, blížíme se k závěru, ještě tak dvě, tři části, odhalení a bude konec! No, potom budu psát nejspíše pokráčko. Pak mám informaci, že Evka píše další povídku, skvělé! Už jsem četla první díl a bude to komplikované, hodně. Nicméně jsme se dohodli, že nejdříve zveřejníme Prachy, celé. Potom vám sem řidám i další povídky. Chystám se teď zavařit mozek aby potom otřesu mozku nastartoval. Ještě pořád si na některé věci nepamatuju. A horší je to v tom, že si nepamatuju, o čem jsem chtěla potom v Tajemství psát. A jak víte, dopisuji ji. Takže to co jsem měla v hlavě jsem taky ztratila, tím pádem to vymýšlím znovu. Jsem to ale šikulka co?! Jinak, dnes je prvního září. Tak jaký byl návrat do školy? Pište do komentíků. Jinak už mám fotky do nej. měsíce, tak to bude brzy už zveřejněno poprvé. :)

Tajemství-část 5.

Musím utéct, vtrhnu do domu, a za chvíli běžím zase zpátky ven ze dveří. Už vím proč po mě jdou, byl to pravý agent. Budu se muset někam schovat, nejlépe někam hluboko pod zem. Hluboko, hodně hluboko. Mám to!

"Teď už bude někde v trapu Done" sakra! Měli jsme jí tu a nechali ji jít "Musíme ji najít, tentokrát se z toho nevyvlíkne, Megan, zjistila jsi něco o tom jejím bojovém umění?" prosím, ať něco má "jasně Done, že něco mám, zjistila jsem, do jakého klubu chodí i kdo ji trénuje. S Colbym tam zajedeme." Skvělé, alespoň se trochu přiblížíme tomu, co od ní můžeme čekat.
"Lidi, vím, že pracujete, jak nejvíc se dá, ale zkuste zjistit co nejvíc toho jde. Musíme mít nezvratné důkazy. To, že byla na místě činu, ještě nedokazuje, že ho zabila Vyhlásíme po ní pátrání. Já se pojedu zeptat do školy, třeba tam najdu něco důležitého. Charlie už na něčem pracuje. Snaží se najít důkaz, že byla i na ostatních místech činu."

"Tady doleva" "Ne, doprava!" "Znám to tu, je to doleva." "Jak to tu můžeš znát? A jak si můžeš být tak jistý, že to je zrovna doleva?" "Protože vidím ohromnou ceduli s nápisem Škola bojových umění mistra Reye Kopskeho." Konečně, už jsme tu. Je nesnesitelné dusno, asi bude pršet. Vjíždíme do velikánského dvora obrovskou branou, je to opravdu škola pro zbohatlíky. Je to tu obrovské, odsud už vidím dva venkovní a tři kryté bazény, tenisové kurty a golfové hřiště. "Hmm, mají to tu pěkné,
pojďme dovnitř." "Dobrý den, co pro vás můžeme udělat?" ptá se recepční za pultem, jen co jsme jí ukázali odznaky. "Potřebujeme mluvit s panem Kopskym, mluvili jsme spolu po telefonu, počítá s námi." Otočím se a přímo za mnou stojí chlapík, na sobě má kimono, převázané černým páskem. "Pan Kopsky? Megan Reevsová, Colby Granger. Mluvila jsem s vámi po telefonu, chceme se zeptat na Lucy Delinovou." Úsměv, který mu doteď sídlil na tváři ztuhl. "Jistě, pojďte, ale než vám něco povím, chtěl bych, abyste si prohlédli tohle." Vede nás spletí chodeb do tělocvičny, ve které cvičí dvacet dětí Lucyina věku. Opakují stále dokola, ty samé výpady. Skončily jsme v promítací místnosti. Kopsky pouští krátký film. Je na něm Lucy, oblečená do stejného kimona, jaké má i on. Ale tohle je někde jinde, zřejmě na soutěži v bojových uměních. Klaní se, kamera zabere i soupeře, je to chlapec, asi jedenáctiletý. Stanuli přímo před sebou, začíná zápas. Hoch má ve tváři zděšení, bojuje s obávanou soupeřkou. Lucy si naopak vychutnává pocit převahy. Dobře ví, že proti tomuto soupeři neměla vůbec stát, je moc malý, nezkušený.
V její tváři je vidět odhodlání, vyhraje, i kdyby měla ohrozit chlapcův život, jen aby zvítězila a dosáhla svého cíle, vyhrát tento zápas. Souboj byl zahájen, vrhli se proti sobě, pokud by tak neučinili, byli by vyloučeni za nedodržení pravidel. Lucy se na hošíka vrhá, používá perfektně vypracované chvaty, žádný pohyb není neuvážený, všechno je precizní a promyšlené. Někdo, z chlapcova týmu, by si mohl ztěžovat, že používá nadměrnou sílu, ale u poroty by neobstál, Lucy bojuje chvaty, které nejsou nebezpečné, pokud se správně provedou a její technice není co vytknout. Vítězí po chviličce, hošíci teče krev z nosu a nejspíš má pár žeber naražených, ale Lucy vyhrála, jak se dalo čekat, úsměv, plný hrdosti na její tváři, se nedá jednoduše zapomenout.
"Posaďte se, ptejte se na cokoli." Říká Kopsky. "Prostě povídejte, celý příběh od začátku." Odpovídá mu Colby. "Hmm, tak, Lucy sem k nám do školy začala chodit zhruba týden poté, co její matka zemřela. Potřebovala vybít svou zlost, a přiznejme si to, dařilo se jí to skvěle, nepotřebovala základy, sama přešla rovnou k těžším technikám. Nestačily jí ani pravidelné lekce, chodila sem trénovat i sama, bez trenéra. Co je zvláštní, vydržela trpělivě procvičovat stále to samé, neustále dokola, má ohromnou trpělivost. Víte, když sem přijdete, musíte si vyzvednout kartičku s povolením ke vstupu, podle toho, co si zaplatíte, Lucy měla přístup kompletně ke všemu zařízení tady. Ne proto, že by utratila spoustu peněz, ale protože se účastnila spousty soutěží, ve kterých neustále vyhrávala, byla zapálená pro boj, jako nikdo jiný. Ceny, výhry i renovace pro naši školu dali dohromady obrovskou sumu, jediné co jsem jí tedy mohl na oplátku dát, byl plný přístup, může všude, kromě mé kanceláře." Skončil, ale něco mi nesedí. "Proč o ní mluvíte v minulém čase?" Colby na to přišel, samozřejmě, minulý čas, nedošlo mi to. "Lucy jsme byli nuceni z naší školy vyloučit." "Proč?" "Chodila sem neustále, i v noci." Páni. "Ale jak to dokázala?" zase Colbyho otázka, je rychlejší než já. "Víte, když jsme nahrávali povolení ke vstupu na její průkazku, stala se chyba. Hlavní dveře jsou také na elektronický zámek, Lucy má přístup povolený. Až jí najdete, seberte jí prosím tu kartu a doneste ji sem." "Nemůžete dálkově odepřít přístup?" Colby je na tyhle věci expert, rád se o to zajímá, o tohle, a taky nahý holky. "ne, musí se projet skenerem aby šlo pozměnit nastavení, jinak bychom to už dávno samozřejmě udělali." Aha, jistě, vždycky je nějaký problém. "Ještě jednu otázku, jaký styl Lucy cvičila?" "Víte, Lucy je zvláštní, byla nadaná a taky nerozhodná, neustále přecházela od jednoho stylu k dalšímu, nakonec z toho udělala velmi účinný šiš-miš, skloubila karate, kung-fu a japonské styly umění do jednoho, musím přiznat, že účinky těch ran byly opravdu šokující. Pokud mě omluvíte, za deset minut mi začíná hodina s žáky, musím připravit tělocvičnu." A je pryč, vydáváme se s Colbym zpátky k autu, ještě se naposledy ohlédnu, je to fascinující dům, obrovský.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evka Evka | 1. září 2010 v 11:53 | Reagovat

Tak, novou povídku už mám napsanou celou. Tentokráte je trochu kratší než prachy. Ale o to více komplikovanější. Jen, mám asi hodně bohatou fantazii, tak jsme se nechala docela hodně unést, tak snad mi to odpustíte a nebudete moc nadávat. :-)

2 Ája Ája | 1. září 2010 v 16:46 | Reagovat

já se nechala taky unést, tady to máš. Tajemství je ispirováno mnou samotnou. to co sama dělám nebo mám ráda. Evko, pošli mi t prosím ano?

3 Evka Evka | 1. září 2010 v 23:10 | Reagovat

[2]:JJ určitě pošlu. Jen to chci nechat chvilku uležeet a pak to když tak poopravit. ALe pilotní verzi, která není určená k zveřejnění ti poslat můžu. Třeba mi dáš nějaké tipy.

4 goldenka goldenka | Web | 2. září 2010 v 18:08 | Reagovat

jee krasny novy design :)

5 numb3rs numb3rs | 2. září 2010 v 22:32 | Reagovat

[4]: díky moc, ty jsi tu taky dlouho nebyla že?! =D

6 cornellca cornellca | 12. září 2010 v 18:36 | Reagovat

A co se ti stalo a kde????

7 Ája Ája | 13. září 2010 v 18:13 | Reagovat

[6]: stalo se nám to, že jsme s lodí kotvili v přístavu a nějakej italskej blbec do nás narazil, já spadla přes palubu a otloukla se o vedle stojící loď. Jachta byla kompletně na půl, takže měli samozřejmě naši radost, tak alespon nebyla našwe, žejo, ale kapitán to schytal nejvc, páč ten má poškozenou míchu a ochrnul. chudáček :(

8 cornellca cornellca | 16. září 2010 v 15:55 | Reagovat

jejda, a už je to lepší??? A tys byla v Miami???

9 Ája Ája | 17. září 2010 v 17:35 | Reagovat

jj, al jenom chvíli, kotvili jsme tam v tom řístavu, že budeme pokračovat v plavbě dál, a tam se to stalo. Ani jsem nestihla nic nafotit, západ slunce, prostě nic! a to mě štve nejvíc..... strašně ráda teď fotim, dostala jsem na tuhle cestu novej foťáček a je v trapu, ted čekám až mi přijde novej... no tak já už jsem v pořádku. chodím normálně do školy, občas mě ještě bolí hlava, ale to už je normální. začala jsem zase s kroužkama a přibrala ještě jízdu na koni xD jsem hrozná, pořád potřebuju něco dělat. kapitána jsem viděla včera. je teď na vozíku, je mi ho strašně líto :( chudák... naštěstí se o něj manželka dobře stará, jsou to milý lidi.

10 cornellca cornellca | 19. září 2010 v 20:25 | Reagovat

Jéééj, ty se máááš, tam se taky plánuji někdy v dálné době podívat, třeba i odstěhovat!!  =oD no s tim stěhováním, to byl jen vtípek, ale co víš.....?
A koně, jooo, to jsem końák celej svůj 17ti letej život!!!! =D
sice je zatím nemám, ale po škole, bych po něm sáhla!!!  tak hodně štěstí!!!  =o)

11 Ája Ája | 20. září 2010 v 19:21 | Reagovat

díky moc, kolikrát jsi ze začíátku spadla? mě se to povedlo zatím jenom jednou ale to bylo fkt štěstí, páč jsem se pak drsně moc držela xD

12 cornellca cornellca | 23. září 2010 v 19:30 | Reagovat

Jááá, prosimtě dvakrát a není to poprvé a ani naposledy!!!!  :D a v jakém chodu? já ve cvalu, sem to nevyseděla nooo....  =o)

13 Ája Ája | 24. září 2010 v 23:48 | Reagovat

já v klusu, něco ji vyrušilo a už to bylo... jinak dneska se mi povedly první obraty.. děláš nějaký sport? já cvičím voltiž a skáču parkurek.

14 cornellca cornellca | 26. září 2010 v 13:26 | Reagovat

noo, chtěla bych licenci-pracuji na ní a pak třeba parkur... jinak jsem jezdila rekreačko

15 Ája Ája | 26. září 2010 v 17:25 | Reagovat

Já už licenci mám, ale na žádných závodech jsem ještě nebyla, ale kostýmek mám doma nádhernej, stačí ho jenom vytáhnout. xD

16 cornellca cornellca | 27. září 2010 v 18:52 | Reagovat

Jooo, tak to joo a kolik ti je let, moc ti to přeji!!!  =o)

17 Ája Ája | 27. září 2010 v 21:34 | Reagovat

mě bude za měsíc třináct, a díky mocinky moc. Já ti taky přeju aby jsi měla šanci splnit si jezdecý sen.

18 cornellca cornellca | 28. září 2010 v 14:20 | Reagovat

noo, mně je 17 a taky děkuji, ať ti to de!!  =D

19 Ája Ája | 28. září 2010 v 19:04 | Reagovat

díky moc :*

20 cornellca cornellca | 30. září 2010 v 18:17 | Reagovat

=o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama