Přidávám další díl svojí povídky, snad se bude líbit... :)
Tajemství-část 7.
"Zdravím Vás, jsem ředitel školy Svaté Meredith. Co pro vás mohu udělat?" vítá mě hned ve dveřích, zřejmě na mě čekal. "Chtěl bych mluvit o Lucy. Řekněte mi cokoliv, co je i méně důležité, třeba nám to pomůže ji najít." "Kde bych měl začít? Je toho spousta, Lucy navštěvuje tuto školu už od mala. Chodila sem i na přípravné kurzy. Dříve to byla tichá, pečlivá studentka, bez jakýchkoliv problémů. Kamarádky měla, ale jen pár těch nejbližších. Od té doby, co jí zemřela matka, to s ní šlo z kopce. Adoptivní rodiče jí sice dopřáli chodit i nadále sem, ale Lucy začala být, jak to jen říci, aktivnější, ale v zcela jiném smyslu. Mnohem více se skamarádila s chlapci, začala s nimi podnikat kdejaké lumpárny. S děvčaty taky kamarádila, rozšířila svůj okruh přátel na všechny lidi v této škole. Lucy má každý rád, ať starší studenti, nebo mladší. Je hodná, dokud je po jejím. Jakmile není, začne být drzá, případně agresivní. To způsobí rvačku a problémy už se vezou. Známky se zhoršily od A k F. Zkoušely jsme promluvit s ní i paní Cherbyovou, ale nic nepomohlo. Ona jde Lucy raději z cesty, nechá ji dělat, cokoliv chce. Pokud chcete, můžete si promluvit s jejími kamarády." Skončil, jeho vyprávění mě dovedlo zase kousek blíž k tomu, abych Lucy Delinové porozuměl. "To by mi moc pomohlo, díky. Nebudu se vyptávat zdlouhavě, jen, jestli nevědí, kde by mohla být." "Dobře, můžete jít rovnou do třídy, učitelce řekněte, kdo jste a s kým chcete mluvit, že vás posílám já. Nashledanou." "Nashle"
"Ahoj lidi, tak co? Máte něco?" koukám z jednoho na druhého. "Víte co?! Vezmeme si to do promítačky, tam bude spousta místa i klidu." Vezmu si celou složku a jdu za ostatními, každý nese, to, co objevil. Vidím, jak se otevírají dveře výtahu, stojí tam Charlie, zavolal jsem mu. Musíme si to zrekapitulovat. "Tak fajn, shrneme si to: asi před třemi týdny se nám objevila první oběť, agent z NSA. Neměli jsme vůbec nic, potom se objevili další mrtví. Všichni to byli agenti, pracující pro Americkou vládu, někteří z FBI, jiní třeba ze CIA. U čtvrté oběti, kterou jsme nalezli u koňských stájí, nám popsal svědek dívku, utíkající v jezdeckém oblečení, zeleném kabátku a krémových jezdeckých kalhotách. Měla tmavě blonďaté vlasy a podle rysů by řekl, že to byla Evropanka. Předpokládali jsme, že se tam vrátí a taky ano. Zatkli jsme ji, jenže ona utekla a sebrala Colbyho zbraň. Pak jsme ji znovu nalezli a zatkli. Ale nic jsme jí nedokázali a ona nic nepřiznala, tak jsme ji pustili. A objevila se další oběť. Máme důkaz, že byla na inkriminovaném místě ve stejnou dobu, kdy byl zabit. Teď je po ní vyhlášeno celostátní pátrání a my ji prostě musíme najít. Další co víme je, že jí zabili matku a podle jejího svědectví to byli agenti. Nikdo jí ale nevěřil. Je tedy možné, že to je motiv. Dále pak skvěle ovládá bojová umění, je proto celkem nebezpečná." Všichni na mě koukají a souhlasně přikyvují. "Charlie? Tvůj notebook vypadá, že ho napadl nějaký virus. Na obrazovce se objevují a zase mizí nějaké mapy." David si toho zvláštního úkazu všiml první. Podívám se na Charlieho počítač, opravdu, neustále se tam střídají obrázky skenovaných map. Stihnu přečíst jeden název, už vím co se děje. "To nic Davide, to jen běží ten program, prohlíží a porovnává místa, která Lucy ráda navštěvuje, a taky často. Projde je a pomocí plánků budov najde nejvhodnější místo, kde by se mohla ukrýt. Za pár hodin bychom měli mít výsledek."
"To je skvělý nápad Charlie." Chválí ho Colby. "Díky." No ne, vážně vidím v Charlieho tvářích, slabý náznak jemné červeně? Ne, to se mi asi zdálo, je zvyklý, že jsou jeho plány geniální. "Dobře lidi. Megan, zkus zjistit co nejvíc o její rodině ve Francii, určitě tam někoho musí mít. Davide, zajeď na sociálku a promluv si tam s někým, kdo vyřizoval Lucyin případ. Snaž zjistit, jak to všechno probíhalo, jestli nebyly nějaké komplikace, nebo tak. A Colby, od jejích kamarádů jsem se dozvěděl, že chodila k psychologovi. Jmenuje se doktor Schwarz, poptej se na Lucyinu diagnózu, proč k němu chodila a tak. Já pojedu ještě jednou do té školy bojových umění, prohlédnu si Lucyinu skříňku s věcmi. Jedna kamarádka mi pověděla, že Lucy mluvila o tom, že si je ještě nevyzvedla. Snad tak ještě neučinila. Tak fajn, jdeme do práce."
Dorý, jsme zvědavá, jak to skončí. Tak dej honem pokráčko.