"Done, to ne. To mi nedělej. Sakra, slyšíš? Otevři oči! Davide, zavolej sanitku. Ale fofrem,"křikl Colby. Mezitím se snažil zastavit Donovi krvácení. Cítil, že marně. Mezi prsty mu protékala červená lepkavá tekutina. Připadalo mu, že sanitce to trvalo strašně dlouho. Snad celé hodiny. Ve skutečnosti přijeli asi za 6 minut. Když přijeli, Colby stále držel Dona v náručí a tiskl mu dlaně na stále krvácející rány. Jakmile ale uviděl lékaře, opatrně Dona položil na zem a nechal ho v péči lékaře.
"Neboj se, on to zvládne,"stiskl mu David povzbudivě rameno. Megan stála mezi nimi a viditelně se třásla. David jí dal ruku kolem ramen. Colby stála jako solný sloup. Nebyl schopen jediného pohybu. V tuhle chvíli si nemuseli nic říkat. Všem šla hlavou jediná myšlenka. Hlavně ať to Don zvládne! Za chvilku ho paramedici naložili do sanitky a odváželi ho do nemocnice. Do stejné nemocnice, kde ležel v komatu jeho bratr, u jehož postele seděl jeho otec, který ho od bratrovy postele vyhodil.
O 15 MINUT POZDĚJI
Před nemocnicí zastavila sanitka. V ní ležel v kritickém stavu mladý muž. Hned ho vyložili ze sanitky a vezli ho rovnou na sál. Chvilku po sanitce přijelo houkající auto. Z něj vystoupili 3 lidé. Jeden z nich byl celý od krve. Hned se rozběhli do nemocnice.
"Pane, nepotřebujete ošetřit?"hned se ke Colbymu hrnula sestra. Ten ji nevnímal. Sledoval nosítka s jeho šéfem.
"Nic se neděje, to není jeho krev. Ale ten muž, co ho přivezli, je na tom asi zle. Mohla byste se jít zeptat, jak je na tom?"poprosila ji Megan. David celou dobu sledoval Colbyho. Ten za celou dobu od Donova pobodání ani nepromluvil. Sestra se vrátila za chvilku.
"Tak jak je na tom?"vyskočila Megan, jenom co ji viděla.
"Jste jeho příbuzní?"
"Jsme jeho kolegové, agenti Reevsová, Granger a Sinclair. Jsme z FBI. Agent Eppes je náš šéf,"objasnila jí situaci.
"Aha. Moc toho nevím. Co ale vím je, že na tom není moc dobře. Ztratil hodně krve. Zrovna jeli na sál. Víc budeme vědět za pár hodin,"odpověděla jim a odešla. Oni se zase posadili a čekali.
O PÁR HODIN POZDĚJI
"Nemůžu tady jenom tak sedět. Dá si někdo kafe?"zeptal se David a vstal. Megan se přihlásila. David se podíval i na Colbyho, čekajíc, že mu odpoví. On ale stále sledoval jeden bod na stěně. David nedošel ani k automatu, když na něho někdo zavolal. Zprvu ten hlas nepoznal. Otočil se. Volal na něho Alan Eppes.
"Pane Eppesi."
"Davide, co tu děláš?"zeptal se ho překvapeně.
"Poslal tě Don? Ten hajzl!"
"Ne Don mě neposlal,"odpověděl mu na jeho otázku. To Alana malinko zmátlo.
"Tak proč tu jsi?"
"Víte, pane Eppesi, asi bych vám měl něco říct. Mohli bychom si někde sednout,"vyzval ho David. Alan přikývl a vešel do dveří, ze kterých vyšel. Až uvnitř si David uvědomil, že tam leží Charlie. Po zádech mu přejel mráz, když si uvědomil, že tu teď leží oba bratři Eppesovi.
"Tak co mi chceš říct?"zeptal se ho Alan. Davidovi v tu chvíli nebylo vůbec do řeči.
"No tak,"pobídl ho Alan.
"Jak bych vám to jenom… Před několika hodinami jsme jeli do jednoho domu.
Volali nám, že se tam krade. Máme na tu bandu políčeno. Jeli jsme tam. Ti lupiči tam ještě byli. Našli jsme je v obývacím pokoji. Byli 3. Zatkli jsme je. Potom Colby poznamenal něco, jako že to šlo moc hladce. Jenom to dořekl, za mnou se objevil čtvrtý. Megan na mně křikla. Já jsem se uhnul, ale… ale Don ne. Ten hajzl ho třikrát bodnul,"dokončil David a podíval se na Alana. Ten stál a díval se na něho vyděšeným pohledem.
"Jak…jak je na tom?"zeptal se po chvíli.
"To nevíme. Je stále na sále. My už tu jsme,"podíval se na hodinky, "bezmála 6 hodin. Celou tu dobu ho operují."
"Jsi tu sám nebo tu s tebou jsou i ostatní?"zeptal se ho zdánlivě bezvýznamně.
"Je tu i Colby a Megan. Proč?"
"Pojďme za nimi," vyzval ho Alan a vyšel z Charlieho pokoje. David se na posledy podíval na Charlieho. Stále ležel s očima zavřenýma. David se s ním potichu rozloučil a šel za jeho otcem. Toho našel, jak se baví s Megan. Colby stále nejevil zájem o okolí.
"Ještě nic nevíme, pane Eppesi,"právě mu říkala Megan. Davidovu pozornost ale upoutal Colby. David si vzal Megan stranou.
"Jak dlouho takhle sedí?"zeptal se a kývl hlavou ke Grangerovi. Megan se na něho ohlédla.
"Od té doby, co jsme přijeli. Ani se nepohnul. Když jsem na něho mluvila, ani náznakem nedal najevo, že mě vnímá."
"Fajn, musíme ho nějak přimět mluvit." S tím šli zpět k lavičce, na které seděli. Ani si nestihli sednout, když k nim mířil lékař. Jako první se zeptal David.
"Jak je na tom?"
"Dal nám zabrat. Není na tom moc dobře. První rána ho zasáhla do pravé plíce. Přeťala tepnu. Tu jsme zašili. Druhá rána ho zasáhla do jater. I to se dalo spravit. Ale ta třetí… Zasáhla ho do žaludku. Za normálních okolností by to bylo smrtelné, s ohledem na ostatní zranění by to každého jiného zabilo, ale on to přežil. Nicméně je v kritickém stavu. Museli jsme agenta Eppese uvést do umělého spánku…"nedořekl lékař.
"Alespoň že tak,"uteklo Megan.
"Jenomže se vyskytl malý problém,"pokračoval lékař. Všichni se na něho vyděšeně podívali.
A co dál já chci pokračování !!!!!!!!!!