27. října 2010 v 18:00 | Ája
|
Ahojky, tak jak jsem slíbila, přdávám další povídku od Evky- NOČNÍ MŮRA. Je mocinky pěkná.. pkné čtení :)
NOČNÍ MŮRA - I ČÁST
"Dwayne Cartre, STŮJ!!!" křičel Don Epps a nepřestával na něj mířit zbraní. "Stůj"
Dwayne Carter se právě na lodi chystal opustit USA a odplout do Číny. "Musíte mě zastřelit Eppsi,!" křičel. I on mířil na Dona zbraní, "dobrovolně s váma nepůjdu."
"Stůj, jinak tě zastřelím!"křičel Don. Byl už téměř u mola,
kousek za ním jej dobíhali Colby a David.
"V čem bude rozdíl!" odvazoval loď a začínal startovat motor, "Popraví mě. Stejně budu mrtvej!"pak se otočil na Colbyho, který teď stál po boku Dona a mířil na něj.
"No tak, Dwayne," snažil se ho přesvědčit, "je konec. Nech toho. Nestojí to za to, abys zemřel."
"Dlužíš mi Colby" křičel, "na to nezapomeň, dlužíš mi za život brácho."
"Jo, já vím," souhlasil s ním Colby.
"Tak na čí straně stojíš?" motor konečně nastartoval a Dwayne zařadil rychlost. Don odjistil zbraň. Nezbývalo mu nic, než střelit, aby Dwayna zastavil.
Pak se stalo něco nečekaného. Něco, čemu Don dlouho nemohl uvěřit. Colby namířil na Dona a přiložil mu hlaveň ke spánku. "Na tvojí, brácho! JEĎ!"
"DÍKY," stačil ještě Dwayne zakřičet. Ale byl už daleko od břehu, aby jej bylo zřetelně slyšet.
Don byl zlostí bez sebe. Nechápal to. Nechápal co se stalo, prudce se otočil na Colbyho, který byl až podivuhodně klidný. Sklonil zbraň, rukojetí napřed jí podal Donovi a překřížil ruce za hlavou. Pak už jen čekal, až mu Don nasadí pouta. "Dělej co musíš, Done.Zatkni mě."
"Jsi zatčen, Colby." Nasadil mu pouta. Přitáhl je více, než musel. "Ty zatracenej parchante!" prudce ho otočil k sobě, "Víš vůbec cos udělal? Víš cos udělal?"
"Ano vím," odpověděl mu Colby. Do očí se mu nepodíval. Nepodíval se ani na Davida, který nevěřícně kroutil hlavou. "Měl bys mě poučit o mých právech." Upozornil ho ještě, "Nechceš přece, abych byl propuštěn pro formální chybu."
Don nevěděl, zda si z něj Colby dělá srandu, nebo zda to myslí vážně. Stále tomu nemohl uvěřit. "Máš právo nevypovídat. Cokoliv řekneš,může být u soudu použito proti tobě.Máš právo na obhájce, nemůžeš-li si ho dovolit, bude ti poskytnut soudem. Rozumíš svým právům?" ujistil se, zatím co Colby s pouty na rukou nastupoval do auta.
"Ano, rozumím," kývl hlavou, "a vzdávám se práva na obhájce. Chci vypovídat."
"Vážně nechceš advokáta?" ujistil se Don. Ve výslechové místnosti byl jen on a Colby. Magnetofon i kamera byly zapnuté. Za oknem výslechové místnosti stáli David s Megan a Charliem. Ani oni nevěděli, proč je Colby zradil.
"Ne, nechci," odpověděl Colby, "jak jsem řekl, chci vypovídat."
"Víš, že cokoliv řekneš, bude u soudu použito proti tobě?" Don nevěděl, zda chce, aby si Colby řekl o advokáta či ne. Mísili se v něm rozporuplné pocity. Na jedné straně, Colby byl jeho podřízený, kamarád, na druhé straně se k němu otočil zády. Podrazil ho a pomohl hledanému zrádci k útěku.
"Done," podíval se mu do očí, "já moc dobře vím, co jsme udělal. Nač ti to ještě stěžovat?"sklopil hlavu.
"Proč, Colby," Don nevěděl jestli zuří, nebo je zklamaný. Každopádně vyslýchat Colbyho ho vůbec netěšilo.
"Musel jsme. Dlužil jsem mu to. Nečekám, že to pochopíš." Na Dona se už nepodíval. Celou dobu sledoval lesklou plochu stolu.
"Ne! Nechápu. Víš cos udělal? Víš cos právě udělal?"
"Jo, Done, vím přesně, co jsme udělal. Pomohl jsme svému nejlepšímu kamarádovi utéct."
"Ne Colby," vztekle praštil do stolu, "Spáchal jsi velezradu. Podepsal sis rozsudek smrti."
"Jsem mrtvý už dávno, Done," zakroutil hlavou, "To jen Dwayne mi dal čas navíc. Ale zemřel jsem už dávno."
"Jo, vím, že tě zachránil z toho hořícího auta." Promnul si bradu, "ale proboha, ty víš co spáchal. Špehoval pro Čínu. Nic jsi mu nedlužil."
"Ale jo, dlužil," Colby zavrtěl hlavou, "tohle ty nikdy nemůžeš pochopit. Já a Dwayne. Jsme něco víc než parťáci z armády."
"Co tím myslíš?"podíval se na Colbyho,ale ten se na něj nepodíval.
"Dal bych za něj..." zvedl hlavu,
"...život, kámo."
"Myslím, že tos právě udělal."
Pak už Colby nepromluvil ani slovo. Poté, co Don ukončil výslech, nechal udělat přepis Colbyho výpovědi, každou stránku jej nechal přečíst a podepsat. Poté byl Colby Granger převezen do vazební věznice, kde čekal na soud. Ve vazbě strávil tři měsíce, než se dostal k soudu. U soudu však oproti očekávání odmítl vypovídat. Ale důkazy, a zejména Donovo a Davidovo svědectví, řekly vše za něj. Colby věděl, že nemá žádnou naději. Věděl, že jej čeká rozsudek smrti.
"Obžalovaný povstaňte," rozkázal soudce Janick.
Colby povstal. Věděl co přijde, věděl, jaká slova uslyší, přesto se trochu bál. Nebo více než trochu. Byl připraven na myšlenku smrti, ale stejně se jí bál.
"Tento soud Vás shledán vinným z velezrady,
a odsuzuje Vás tímto k trestu smrti smrticí injekcí. Budete odvezen do věznice, kde budete v cele smrti čekat na datum popravy." Dočetl rozsudek.
Colby zalapal po dechu. Zamrazilo ho v zádech. Ta slova ho doslova paralyzovala. I když byl na tuto možnost připraven, přesto jej to zaskočilo.
Ne jen jeho. Všichni v sále zatajili dech. Rozsudek je zasáhl více, než čekali. Charliemu se klepali ruce, kroutil nevěřícně hlavou. "To ne," šeptl si sám pro sebe. Don, David ani Megan na tom nebyli o nic líp. Stále koukali na Colbyho, jak jej odvádějí v poutech a stále tomu nechtěli uvěřit.
"Nemusel jsi chodit, Charlie," podíval se na něj jeho bratr, "nebude to pěkný pohled."
"Musel jsem přijít." Zakroutil Charlie hlavou, "Nemůžu ti vysvětlit proč, ale musel jsem."
Do Colbyho popravy zbývalo už jen několik minut. Několik minut, než život jejich přítele a kolegy, který je tak nepochopitelně zradil bude ukončen smrtící injekcí. V popravní místnosti se rozhrnuly závěsy. Don, Charlie, David a Megan se posadily. V sále byla přítomná ještě Robin, jako státní návladní, porota, obhájce a ještě lidi, které nikdo z nich neznal. Robin tiskla Donovi ruku. V očích měla, stejně jako ostatní slzy.
Colby ležel na stole, přikurtován za ruce i nohy. Do paže pravé ruky mu byla zavedena kapačka. Už jen pár minut.
"Obžalovaný, chcete pronést svá poslední slova?" zeptal se dozorce.
Colby se podíval směrem na Dona, Charlieho a zbytek týmu. "Ničeho nelituji. Vy taky nelitujte."
Správce se podíval na hodinky, pak pokynul popravčímu. Ten zmáčkl tři knoflíky. Všichni sledovali tekutinu, jak pomalu proudí skrz hadičku do Colbyho těla. Colby sebou jednou škubl. Pravou paží mu projel chlad, který se pomalu šířil do celého těla. Na malý okamžik zatoužil, aby vše dopadlo jinak. Ale bylo pozdě. Příliš pozdě, cokoliv změnit. Nespouštěl oči z Charlieho. Díval se přímo na něj a ani jednou, po celou dobu co umíral, neuhnul pohledem. Ani Charlie nesklopil oči. Sledoval Colbyho a po tváři mu kanuly slzy. "Sbohem," zašeptal. Pak se na monitoru objevila rovná čára. Colby Granger zemřel přesně minutu po půl noci.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI
Jak jsi mu to mohla udělat? :( Tak tohle ti snad nikdy neodpustím (možná jenom když dodáš rychle další díl :)) Povídka hezká, ale tohle asi dlouho nerozchodím.