Tak je tu další díl povídky od Míši, je to mocinky pěkné, takže pěkné počteníčko :)
"Vidíte?"ukázal na něho David. Ještě u nich nebyli.
"Jak dlouho tak sedí?"zeptal se doktor. David se podíval na hodinky.
"Skoro 7 hodin." Když došli k nim, Megan na něho hned spustila.
"Kam jsi šel? Víš, jaký jsem o tebe měla strach?!"
"Nemohl jsem se na něho dívat. Šel jsem se poradit s psychologem,"ukázal na doktora.
"Doktor Logen. Jim Logen," představil se jí. Vlastně oběma.
"Megan Reevsová, těší mě. Mohl jsi mi ale něco říct,"otočila se ještě ne Davida. Zatímco se dohadovali, doktor Sulivan si klekl ke Colbymu. Mluvil na něj, ale Colby mu neodpověděl. To už na něho koukali David s Megan.
"Tak co?"nevydržel to David.
"Obávám se, že je to nějaký psychický blok. Vy ale klidně můžete jet domů, postarám se o něho."
"Kdyby něco doktore, zavolejte. Třeba o půlnoci,"podal mu David svou vizitku a s těžkým srdcem odešli. Jeli do kanceláře. Dokončili případ a jeli oba domů. Ani jeden z nich ale nemohl usnout. Megan se neustále vracel obrázek čtvrtého muže za Davidem. Potom krev kolem Dona. Davidovi se vybavoval Don v Colbyho náručí a pak jenom Colby, jak seděl v nemocnici a na nic nereagoval.
Ráno byli oba jako po flámu. David se cestou do práce zastavil v nemocnici. Spěchal na oddělení, kde včera nechal Colbyho. Potkal lékaře, který operoval Dona.
"Dobré ráno, doktore. Můžu se vás zeptat, jak je na tom agent Eppes?"
"Oproti včerejšku žádné zlepšení. Bohužel,"odpověděl mu lékař.
"Přesto díky,"řekl mu David a vydal se na jiné oddělení. Hledal doktora Logena. Potkal ho na chodbě. Doktor ho poznal a hned se k němu vydal.
"Agente Sinclaire,"zavolal na něho.
"Doktore Logene, jdu se vás zeptat na Colbyho. Jak je na tom?"zeptal se.
"Museli jsme ho odvézt do pokoje. Dali jsme mu něco na spaní. Právě jsem se k němu chystal. Chcete jít se mnou?"
"Já nevím, jestli je to nejlepší nápad,"pochyboval David.
"Já si myslím, že by bylo lepší, kdyby viděl někoho, koho zná,"přesvědčoval ho lékař. Po chvilce váhání David souhlasil. Vešli tedy do Colbyho pokoje. Ještě spal.
"Dostal léky na spaní, ale každou chvilku by se měl probudit,"uklidňoval doktor Davida, když viděl jeho výraz. Lékař přistoupil ke Colbymu a zkusil ho probudit. Chvilku se mu nedařilo, ale za chvilku Colby opravdu otevíral oči. David se přistihl, že se skoro modlí.
"Agente Grangere, slyšíte mě?"mluvil na něho doktor Logen. Ten se zmateně díval po místnosti. Pak jeho pohled skončil na Davidovi.
"Kdo jste? A co tu dělám?"začal se ptát, pohled stále upřený na Davidovi. Ten si s doktorem vyměnil nic nechápající pohled.
"Jmenuji se Jim Logen, jsem psycholog,"představil se a čekal na jeho reakci.
"A vy?"stále se díval na Davida.
"Jsem agent FBI David Sinclair,"i on se představil. Colby se na něho díval stále stejně. Stále stejně cize. David se opět podíval na doktora. Ten mu pokynul, aby s ním vyšel ven. Na chodbě se ho David vyděšeně zeptal:
"Co se to s ním stalo?"
"Pravděpodobně prodělal silný otřes, který způsobil, že vytěsnil všechno, co se stalo. Pravděpodobně vytěsnil i období předtím,"odpověděl mu lékař.
"Panebože. A jak se to dá léčit?"
"Budu potřebovat nějaké informace z jeho života,"odpověděl mu. David jenom kývl hlavou a odešel. Lékař se za ním soucitně díval.
Neuběhl ani 20 minut a David se objevil v kanceláři. Megan nikde neviděl, tak si sedl na své místo a snažil se dělat něco na počítači. Jenomže za chvilku zůstal jenom tak sedět a koukal před sebe. Tak ho našla Megan. V rukách nesla papíry a na nich měla položené kafe. Hned na Davida začala mluvit, ale po chvilce, kdy jí neodpovídal, přestala.
"Davide,"oslovila ho. Nic.
"DAVIDE!"zakřičela. To zabralo. Málem spadl ze židle.
"Co… co se děje?"ptal se zmateně.
"Seděl jsi tu, ale duchem jsi byl někde jinde. Stalo se něco?"starala se. Mám jí to říct? Ptal se v duchu David, zatímco na něho Megan upřeně koukala.
"Davide, co je to s tebou?"
"Víš,"podrbal se nerozhodně ne hlavě, "ráno jsem byl v nemocnici. S Donem se nic nezměnilo, ale…"nevěděl jak dál.
"No,"pobídla ho Megan.
"Byl jsem i za Colbym,"nakousl větu. To Megan zaujalo.
"Jak je na tom? Kdy půjde domů?"
"Tak to fakt nevím. Víš, stala se taková věc. Když jsem přišel za doktorem, on za ním ten den ještě nebyl. Vyzval mě, abych tam šel s ním, že prý bude lepší, když Colby uvidí někoho známého. Když jsme vešli do pokoje, ještě spal. Doktor Logen ho probudil. Chvilku těkal pohledem po místnosti, pak se jeho pohled ustálil na mně. Ptal se, kdo jsme a kde je. Doktor se mu představil. Pak se zeptal mně. Megan, on mě nepoznal. Nepoznal parťáka, kamaráda,"skoro zaúpěl. Megan chvilku zůstala jenom tak sedět.
"Jak dlouho tak sedí?"zeptal se doktor. David se podíval na hodinky.
"Skoro 7 hodin." Když došli k nim, Megan na něho hned spustila.
"Kam jsi šel? Víš, jaký jsem o tebe měla strach?!"
"Nemohl jsem se na něho dívat. Šel jsem se poradit s psychologem,"ukázal na doktora.
"Doktor Logen. Jim Logen," představil se jí. Vlastně oběma.
"Megan Reevsová, těší mě. Mohl jsi mi ale něco říct,"otočila se ještě ne Davida. Zatímco se dohadovali, doktor Sulivan si klekl ke Colbymu. Mluvil na něj, ale Colby mu neodpověděl. To už na něho koukali David s Megan.
"Tak co?"nevydržel to David.
"Obávám se, že je to nějaký psychický blok. Vy ale klidně můžete jet domů, postarám se o něho."
"Kdyby něco doktore, zavolejte. Třeba o půlnoci,"podal mu David svou vizitku a s těžkým srdcem odešli. Jeli do kanceláře. Dokončili případ a jeli oba domů. Ani jeden z nich ale nemohl usnout. Megan se neustále vracel obrázek čtvrtého muže za Davidem. Potom krev kolem Dona. Davidovi se vybavoval Don v Colbyho náručí a pak jenom Colby, jak seděl v nemocnici a na nic nereagoval.
Ráno byli oba jako po flámu. David se cestou do práce zastavil v nemocnici. Spěchal na oddělení, kde včera nechal Colbyho. Potkal lékaře, který operoval Dona.
"Dobré ráno, doktore. Můžu se vás zeptat, jak je na tom agent Eppes?"
"Oproti včerejšku žádné zlepšení. Bohužel,"odpověděl mu lékař.
"Přesto díky,"řekl mu David a vydal se na jiné oddělení. Hledal doktora Logena. Potkal ho na chodbě. Doktor ho poznal a hned se k němu vydal.
"Agente Sinclaire,"zavolal na něho.
"Doktore Logene, jdu se vás zeptat na Colbyho. Jak je na tom?"zeptal se.
"Museli jsme ho odvézt do pokoje. Dali jsme mu něco na spaní. Právě jsem se k němu chystal. Chcete jít se mnou?"
"Já nevím, jestli je to nejlepší nápad,"pochyboval David.
"Já si myslím, že by bylo lepší, kdyby viděl někoho, koho zná,"přesvědčoval ho lékař. Po chvilce váhání David souhlasil. Vešli tedy do Colbyho pokoje. Ještě spal.
"Dostal léky na spaní, ale každou chvilku by se měl probudit,"uklidňoval doktor Davida, když viděl jeho výraz. Lékař přistoupil ke Colbymu a zkusil ho probudit. Chvilku se mu nedařilo, ale za chvilku Colby opravdu otevíral oči. David se přistihl, že se skoro modlí.
"Agente Grangere, slyšíte mě?"mluvil na něho doktor Logen. Ten se zmateně díval po místnosti. Pak jeho pohled skončil na Davidovi.
"Kdo jste? A co tu dělám?"začal se ptát, pohled stále upřený na Davidovi. Ten si s doktorem vyměnil nic nechápající pohled.
"Jmenuji se Jim Logen, jsem psycholog,"představil se a čekal na jeho reakci.
"A vy?"stále se díval na Davida.
"Jsem agent FBI David Sinclair,"i on se představil. Colby se na něho díval stále stejně. Stále stejně cize. David se opět podíval na doktora. Ten mu pokynul, aby s ním vyšel ven. Na chodbě se ho David vyděšeně zeptal:
"Co se to s ním stalo?"
"Pravděpodobně prodělal silný otřes, který způsobil, že vytěsnil všechno, co se stalo. Pravděpodobně vytěsnil i období předtím,"odpověděl mu lékař.
"Panebože. A jak se to dá léčit?"
"Budu potřebovat nějaké informace z jeho života,"odpověděl mu. David jenom kývl hlavou a odešel. Lékař se za ním soucitně díval.
Neuběhl ani 20 minut a David se objevil v kanceláři. Megan nikde neviděl, tak si sedl na své místo a snažil se dělat něco na počítači. Jenomže za chvilku zůstal jenom tak sedět a koukal před sebe. Tak ho našla Megan. V rukách nesla papíry a na nich měla položené kafe. Hned na Davida začala mluvit, ale po chvilce, kdy jí neodpovídal, přestala.
"Davide,"oslovila ho. Nic.
"DAVIDE!"zakřičela. To zabralo. Málem spadl ze židle.
"Co… co se děje?"ptal se zmateně.
"Seděl jsi tu, ale duchem jsi byl někde jinde. Stalo se něco?"starala se. Mám jí to říct? Ptal se v duchu David, zatímco na něho Megan upřeně koukala.
"Davide, co je to s tebou?"
"Víš,"podrbal se nerozhodně ne hlavě, "ráno jsem byl v nemocnici. S Donem se nic nezměnilo, ale…"nevěděl jak dál.
"No,"pobídla ho Megan.
"Byl jsem i za Colbym,"nakousl větu. To Megan zaujalo.
"Jak je na tom? Kdy půjde domů?"
"Tak to fakt nevím. Víš, stala se taková věc. Když jsem přišel za doktorem, on za ním ten den ještě nebyl. Vyzval mě, abych tam šel s ním, že prý bude lepší, když Colby uvidí někoho známého. Když jsme vešli do pokoje, ještě spal. Doktor Logen ho probudil. Chvilku těkal pohledem po místnosti, pak se jeho pohled ustálil na mně. Ptal se, kdo jsme a kde je. Doktor se mu představil. Pak se zeptal mně. Megan, on mě nepoznal. Nepoznal parťáka, kamaráda,"skoro zaúpěl. Megan chvilku zůstala jenom tak sedět.
Chudák Colby. Ale ztráta apměti je dobrý nápad. Taky už jsem uvažovala, že y někdo z nich mohl ztratit pamět.
Kolik bude mít tvoje povídka celkem dílů? Už se těším na konec. Chci vědět, jka to dopadne.