close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Noční můra- část 2.

7. listopadu 2010 v 18:04 | Ája |  Povídky od vás
Ahojky, jelikož teť nemám vůbec nějak čas, přednastavila jsem celkem dost článků, aby sem vždycky hodně věcí přibylo a nebylo to tu opuštěné, ikdyž já nebudu mít čas. Chtěla bych vás vyzvat, abyste taky zkusili sepsat nějakou povídku, vím, že někteří mi psali že už na ní pracují a nechali se inspirovat těmi, které tu už jsou... kdybyste taky chtěli, pošlete mi ji na email nadvornikova.andrea@seznam.cz tady je další díl Noční Můry...


NOČNÍ MŮRA - II ČÁST

O šest měsíců později.

"Charlie, dělej!" řval Don, "budem tam poslední!"
"Jo, už jdu," odsekl otráveně, "Nechápu, proč nás táta musel přihlásit do toho
pitomého turnaje."
"Protože netušil, že se ani po těch měsících tréninku nezlepšíš."vtipkoval Don.
"Jo, jo,jsem ten nejnehorší hráč golfu na celý planetě." Charlie házel do tašky svoje boty na golf, "kde mám hole?"
"Bože, Charlie," převrátil Don oči v sloup.
"Nemůžu na ten slavný rodinný turnaj bez svých holí," koukl se do skříně.
"Táta je má v autě.Už je tam dávno odvezl."ujistil ho Don, "A teď pojď."
"Jo!" zavřel tašku a hodil si ji na záda, "už jsme hotovej." Byli už na odchodu, když se Charlie zarazil. "Ne, ještě jednu věc." Odhodil tašku a běžel po schodech nahoru.
"Já toho kluka snad zabij...." najednou se ozvalo tříštění skla.
"CHARLIE!" křikl Don. Okamžitě vytáhl ze šuplíku svou zbraň a odjistil ji. "CHARLIE, jsi v pořádku?"
"Jo, Done," křičel na něj z druhé patra, "co se sakra děje?"
"Zůstaň na místě. Ani se nehni!" Don se doplazil k oknu. Snažil se zahlédnout střelce, ale za oknem neviděl nikoho. Počkal ještě několik minut. Nehnutě vyčkával u okna, skryt tak, ať jej není vidět. Nebyl si jistý, zda je střelec stále venku. Když se venku po pěti minutách nic nepohlo, usoudil, že střelec je pryč.
"Ok, vzduch čistý," zavolal na svého bratra, který sešel k němu do přízemí. "Máš šťastnej den, brácho." Usmál se na něj.
"Done," překvapeně na něj zíral, "právě se mě někdo pokusil zabít. A ty říkáš, že mám šťastnej den?"
"Jo," přitakal, "ten turnaj nestihneš. Jdu zavolat klukům z technickýho."
Kluci z laboratoře dorazili ani ne za půl hodiny, spolu s Davidem a Megan. Věnovali se své práci, tj. sbíraní důkazů, odebírání otisků prstů a všeho, co by je mohlo přivést na stopu střelce.
"Napadá tě někdo?" zeptal se David. Snažil se k Donovi přistupovat jako k oběti a ne šéfovi. Ale moc mu to nešlo.
"Ne," zavrtěl hlavou, "může to být kdokoliv."
"Proberem všechny tvoje spisy," informovala ho Megan, "zkusíme někoho vytipovat."
"Ok." Přitakal Don, "vem si na pomoc Charlieho."
"Jak na tom je?" zajímala se Megan.
Don se ohlédl na svého bratra. Byl ještě trochu otřesený, ale zdál se mu být v pohodě. Nebylo to poprvé, co se Charlie setkal se střelbou. "Bude v pohodě."
"Fajn, budeme v kanceláři." Megan zamířila k Charliemu. Chvilku si povídali a pak oba společně odešli do kanceláře.
"Jseš v pohodě, Done?"
"Jo, Davide," protáhl se, "jen, táta asi bude zuřit."
"To chápu," ohlédl se ke dveřím, "stříleli po vás ve vašem vlastním domě."
"Ne," usmál se Don, "naštve ho, že jsme prošvihli ten jeho slavný turnaj. Vsadil se s McCormickem, že jim to natřem."
"Brzy si budete přát, aby vás ten střelec dostal," zavtipkoval David.
"Pane," ozval se ze dveří jeden z techniků, "tohle musíte vidět."
Don následoval technika do kuchyně. "Při prohlídce jsme našli tohle." Ukázal na jednu ze stojacích lamp.
"Sakra," zaklel Don. V ruce držel štěnici. "Takže mě někdo sleduje."
"Done," David došel do kuchyně, "co se děje?"
"Mám tady štěnici." Podal mu jí do ruky.
"Dobře, projedu sériová čísla. Snad něco zjistím."
"Díky," Don pak požádal techniky, aby pořádně prohledal celý dům, "a pak kancelář a můj byt." Sám se společně s nima dál do hledáni. Pocit, že jej někdo sleduje a odposlouchává se mu vůbec nelíbil.
"Pane," oslovil ho další z techniků, "jsme hotovi. Celkem jsme našli tři štěnice. Dále na zahradě jsme objevili nedopalky cigaret. Poslaly jsme je do laboratoře na rozbor DNA."
"Dobře, díky." Rozloučil se s nimi, "kdybyste mě hledali, najdete mě v kanceláři."
"Ano, pane." Technici opustili dům. Don v něm ještě dlouho stál. Přemýšlel, kdo by mohl do jejich domu nasadit štěnici. Kdo po nich střílel. Přemýšlel nad svými případy, ale nenapadal jej nikdo, kdo by za tím mohl být. Nakonec se vydal do kanceláře s nadějí, že Megan s Charliem na něco přišli.

Původně chtěl zamířit do své kanceláře, ale tu momentálně prohledávali technici. Pátrali po dalších štěnicích, a tak zamířil do kuchyňky. Připravil si hrnek kafe, druhý podal Megan.
"Co máte?" zeptal se Don.
"S Charliem probíráme starý případy," shrnula Megan, "máme pár typů, ale zatím nic moc."
"A ty?"
David se ujal slova. "Ty štěnice. Tři jsme nedokázaly určit. Ta poslední je čínská,"
"Čínská? Proč by mi někdo dával do bytu dva druhy štěnic?" uvažoval nahlas.
"To nevíme. Sériová čísla jsou nevystopovatelná." David přešel ke konvici a i on si připravil hrnek kafe. Byli unaveni. Od rána se nezastavili a pomalu je začínala zmáhat únava.
"Fajn, chci hlídku před náš dům."rozkazoval, "24 hodin denně. A taky nechte hlídat Charlieho. Vystřelili na něj. Ne na mě. Ať je to kdo chce, snaží se ke mně dostat přes mojí rodinu. A taky tátu. I když se mu to nebude líbit."
"Zařídím to Done," David dopil svou kávu a vydal se zajistit hlídky pro Dona a jeho rodinu.
"Co ty nedopalky? Už jsou výsledky DNA?"
"Ještě ne,ale hned jakmile je budou mít, donesou nám je. Má to přednost před vším ostatním" Megan se podívala na Dona, "Done, není to tvoje vina."
"Málem ho zabili. Kvůli mně." Don se cítil strašně. Měl strach o svou rodinu. Nevěděl proti komu stojí. Nevěděl, kdy střelec znovu zaútočí. Jediné, čím si byl jist, je, že se střelec určitě vrátí. Půjde jim po krku, dokud ho nedostanou.
Ozvalo se zaklepání na dveře. Do kuchyňky vstoupili technik a
laborant.
První se ujal slova technik. "Našli jsme v kancelářích celkem sedm štěnic. Právě prověřujeme jejich sériová čísla. Ale pokud jsou stejné jako ty z vašeho domu, myslím že nebudeme mít štěstí."
"Díky, Marku." Poděkovala Megan. Pak si od laboranta vzala zprávu o výsledku DNA
a začetla se do zprávy, "To snad ne."hlesla.
Don si od ní vzal zprávu. Laboratoř DNA pozitivně identifikovala majitele nedopalků. Na konci stránky se skvělo jméno Dwayne Carter.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miška Miška | 8. listopadu 2010 v 16:12 | Reagovat

Opět moc hezký dílek. Moc se těším na ten konec, o kterém jsi psala po prvním díle. Nicméně mi bude muset stačit pokračování. Snad bude brzo.

2 Evka Evka | 8. listopadu 2010 v 18:29 | Reagovat

[1]:Ahoj. Díky za komentář a pochvalu. Budu ráda, za jekékoliv komentáře, pozitivní, negativní případně nápady, co napsat příště, případně, o kom byste chtěli povídku atd.

3 Miška Miška | 12. listopadu 2010 v 19:40 | Reagovat

[2]: Jestli teda píšeš i povídky na přání :D , tak já bych si moc přála povídku o Colbym. Kdybys třeba časem měla čas a chuť... Ale je to čistě na tobě. Pro tentokrát mi bude muset stačit tahle mno... :) Ale je fakt moc hezká.

4 Evka Evka | 12. listopadu 2010 v 22:16 | Reagovat

[3]:iško díky za pochvalu, o Colbych bych asi něco napsala, protože je to moje nejoblíbenější postava.
Nějaké spešl přání, co by povídka měla obsahovat? respektive, nějaký námět, který bych případně rozvedla?

5 Miška Miška | 13. listopadu 2010 v 12:54 | Reagovat

[4]: Hlavně když to bude o Colbym.
A ty bys chtěla něco spešl? Ne že bych byla nějaký extra spisovatel, ale třeba na oplátku...

6 Evka Evka | 14. listopadu 2010 v 23:06 | Reagovat

[3]:Tak ti teda píšu tu povídku na přání. Hlavní postava bude Colby. Ale bude trochu jiná než ostatní. Hlavní kostru příběhu už mám, teď jen dodělat tu "omáčku" Respektive, vím co se bude dít, ale potřebuju to trochu rozepsat.
Jen doufám, že se ti to bude líbit, protože Colby bude v docelá jiné roli než obvykle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama