Leden 2011

Don- část 9.

16. ledna 2011 v 19:27 | Ája |  Povídky od vás
Ahojky, trošku se spožděním, ale mocinky pěkná ;) I s přáníčkem od mišky... více cč

Zdravím, všem, kdo to budou číst, přeji:Hromadu dárků, co srdce pohladí, přátele, co nikdy nezradí. K bohatství krůček, ke štěstí skok, no prostě Veselé Vánoce a šťastný nový rok. Zase někdy u pokračování J Dona, papa.


Za hranicí- část 1.

16. ledna 2011 v 9:22 | Ája |  Povídky
Ahojky. Dobrodružství pokračuje! (to řekla moje kámoška když přišla další volná hodina xD) Jo, přesně tak. Dobrodružství s Lucy Delinovou pokračuje. Povídka se jmenuje Za hranicí. Dávám sem první část a doufám, že se vám to bude líbit ;)

Za hranicí


1.ČÁST

Seděla v lavici. Hlavu měla skloněnou, vlasy jí padaly do čela. Její ruka kmitala po papíře. Psala. Když jí učitel před několika měsíci zadával téma slohové práce, nevěděla, co psát. Ale teď už měla jasno. Psala pravdu. Nic než pravdu. Ale věděla, že nikdo jí nebude věřit. Proč by měl? Bylo to neuvěřitelné. Příliš přikrášlené. Ale byla to pravda. Ona to věděla. A On taky.

"Lucy" vzhlédla a usmála se. Bylo podzimní ráno. 5. října. Pro ni začínal školní rok. Nová škola, nový přátelé, noví učitelé. A co bylo nejdůležitější, nová rodina. Potom, co zjistili, že je dcerou Donna Eppse, vyřídili všechny potřebné papíry a ona se nastěhovala k Charliemu. Svému strýčkovi. Don měl jen malý byt v centru, Charlieho dům byl mnohanásobně větší. A také tu bylo více živo.
"Ano?" často se jí stávalo, že se zapletla do svých myšlenek a zapomněla odpovědět. "Už bychom měli vyrazit." "Jasně. Jenom ještě dopiju svůj čaj." Měli své zaběhnuté rituály. Každé ráno vstala, opláchla si obličej a ještě v pyžamu sešla dolů. Tady ji už čekala snídaně, připravená Alanem. Dědou, dědou, neustále si musela připomínat. Za pár minut pak přišel i Charlie, přisedl i k ní a v tichosti se nasnídali. On pak vyrazil do práce a ona se připravovala na přestup na jinou školu. Dnes to ale bylo jiné. Už byla oblečená. A hlavně, pila zelený čaj. Dost odporný, jak říkávala. Ale to bylo dříve. Teď měla nervy nadranc. A po vzoru své matky, pila v těchto chvílích zelený čaj.
Obrátila hrnek dnem vzhůru a na jazyk jí dopadly poslední kapky. "Můžeme vyrazit." Znovu se usmála. Dělala to teď často. Milovala svůj nový život. Ale ještě nepoznala stinné stránky, jak si často připomínala. Narychlo uklidila nádobí od snídaně do dřezu a popadla svojí novou školní tašku. Přes rameno, pořád tomu nemohla uvěřit. Mamka by mi tohle nikdy nedovolila, pomyslela si. Trvala na tom, aby její dcera nosila batoh. Ale tahle taška byla dárek. Něco jako úplatek. Věděla, že se jí tím snaží alespoň trochu vynahradit těch ztracených 12 let. V zrcadle se ještě sjela kritickým pohledem. Měla na sobě čistě bílé tričko s dlouhým rukávem, přes něj pletený svetřík se znakem školy, černé džíny a bílé tenisky. "Jo, holka, vypadáš dobře." pochválila se.
"Vážně nechceš abych tě doprovodil?" zeptal se Charlie. "Ne, zvládnu to." Má jistotu, rozhodně nechce, aby si její noví spolužáci mysleli, že nedokáže najít ani svou třídu. "Tak dobře. Ve tři přijď ke mně. Ahoj, andílku." Charlie zamával Lucy na rozloučenou, ona taky pozvedla ruku. Andílek, tuhle přezdívku jí vymyslel Colby. Potom, co na zahradní party všem prozradila, že je dcerou jejich šéfa. Bylo to tajemství.
Zamířila ke vstupním dveřím, ještě než je však stihla otevřít, někdo udělal totéž, jenže zevnitř. Byl to kluk, pořádně velký a silný, jak si Lucy uvědomila, podle síly, kterou použil na pouhé otevření dveří. Přitiskla si dlaň na pulzující čelo. Zažila už rozhodně horší bolesti, ale v poslední době byla hýčkaná a
proto na těle neměla jediný škrábanec. "Nemůžeš dávat pozor?" vyjel na ni ten kluk. Vztekle na něj pohlédla. Měla chuť dát mu pořádně do nosu, ten by koukal. Ale nemohla. Slíbila, že bude hodná. Alespoň chvíli. "Promiň, ale trefil jsi ty mě." Protáhla se kolem něho a nechala ho tam stát. Kvůli tomuto malému spoždění, přišla do třídy pozdě. Lehce zaklepala na dveře učebny. Vstoupila dovnitř. Před tabulí stál učitel. Starší. Tipovala mu stejný věk jako Alanovi. Odkašlala si, "Promiňte, že jdu pozdě, nemohla jsem najít učebnu." Třída se tiše zasmála. "Ale jistě, vy budete slečna Delinová, že?" Profesor se na ni podíval přes obroučku brýlí. Její poznámku o zabloudění přešel. "Posaďte se, prosím, nebo tu hodláte prostát celé dopoledne před tabulí?" Třída se opět zachichotala. Přelétla ji pohledem, uviděla dvě volná místa. Vybrala si to dále od katedry. Ve druhé řadě, napravo. Když si sedala, sledovali ji oči všech spolužáků. "Moc se neuvelebujte, slečno Delinová. Znám jazykové dispozice všech studentů, vy nebudete vyjímkou. Pojďte, prosím k tabuli." Cestou zpátky před třídu, se poprvé podívala na tabuli. Usmála se. Přesně tohle potřebovala, získat zpátky sebevědomí. Vzala do ruky křídu a připravila se ke psaní. "Ale kdepak, písemná forma by mohla být složitá, zkusíme to hezky mluvně. Představte se nám." S úsměvem se opřel. Lucy ho odhadovala, rád dělá vtípky a utahuje si z ní. A zjevně ji nemá rád. V hlavě jí prolétla spousta myšlenek, co o sobě říci. Sestavila však takový monolog, který ukázal, že je ve francouzštině dobrá, avšak neposkytl profesorovi takové informace, které by proti ní mohl použít. "Přesně podle hesla: vedět víc neznamená vědět všechno." Doufala, že ho pochopila správně. A tak začala, plynně, s precizní, ale lehkou výslovností. "Salut, mon nom est Lucy Deline. J'ai treize ans. Je habite à Los Angeles avec mon père. J'aime la danse, l'équitation, la natation et arts martiaux ...   když skončila, bylo na všech přítomných tvářích vidět, že jsou překvapené. A přesně toho, chtěla docílit.
Další hodinu byla chemie. Lucyin oblíbený předmět. Bavily ji všechny pokusy, hlavně ty výbušné. Když profesor hodinu ukončil, musela ještě uklidit aparaturu. Všichni odešli a ona zůstala sama. Přesně jak to měla ráda. Shýbyla se zrovna nad šuplíkem s držáky, když v tom se rozletěli dveře do laoratoře a dovnitř vběhl muž. Lucy se otočila. Přímo mezi oči jí mířila zbraň s ráží 9mm.

New ikonky

15. ledna 2011 v 9:13 | Ája |  Ikonky
Ahojky, chvíli jsem zase nic nepřidaa, ale prostě nebyl čas. Chci vám říct, že znovu odjíždím na hory. Přednstavím vám sem tedy nějaké čláečky, aby blog zase nestál. Pokud máte nějaké materiály k numb3rs tak posílejte na mailík nadvornikova.andrea@seznam.cz     díky, pp Ája
Ikonky v cč

The Simian Line

11. ledna 2011 v 18:26 | Ája |  Dylan Bruno
Ahojky, tady přidávám ty fotky za věrnost. Jsou to fotečky s Dylanem/Colbym z filmu The Simian Lane kde si zahrál roli Billyho. Snad se líbí ;) více v cč

gwrga

Děkuju moc!

4. ledna 2011 v 16:49 | Ája |  Zprávičky
Ty jo!!! Právě jsem prohlédla statistiku návštěvnosti blogu od samého začátku a zjistila jsem, že denní návštěvnost nikdy neklesla pod 50 lidí!!!! Je to hrozně super!!! Tímto chci moc, moc, moc, moc poděkovat a vím, že Cinka má určitě taky radost, pokud se dívala na tu statistiku. Ale ikdyby ne, tak stejně by z toho měla radost!!! xD xD Jdu vám přidat věrnostní dáreček :)

Malý dárek k vánocům!

3. ledna 2011 v 20:01 | Ája |  Fotečky skupinek
Ahojky,
vím, že jsem tu teď dlouho nebyla. Omlouvám se. Teprve dneska jsme se vrátili z hor. Trošku jsme si to protáhli :) Nicméně jsem opět tu a mám zase čistou hlavu. Než jsem odjížděla, bylo toho na mě už moc. Pobolívala mě hlava a všechno možné. Prostě jsem neměla náladu. Ale teď je všechno v pohodě a já jsem happy. Hlavně proto, že teď zase nějakou chvíli nepůjdu do školy- mám zlomená čtyři žebra, jelikož se mi povedlo se vymlátit na tobogánu xD mam já to ale smůlu :D ale je to fajn, budu teď doma a budu (snad) pokračovat v psaní nové povídky. S pomocí několika francouzských seriálů a mých jsem dala dohromady děj (tak to totiž u mě bývá :D) takže by to teď už mělo jít lépe.

Teď k nadpisu!
Měla jsem pro vás připravený dáreček k Vánocům, ale nějak se tu neuveřejnil, tak to dávám až teď!

cdawv
bwearbW
fwvegvwa
gwra
gwgw
gwgwa
wegvwea
wgrwa
grawe
gergwea
grwgwa