close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Za hranicí- část 1.

16. ledna 2011 v 9:22 | Ája |  Povídky
Ahojky. Dobrodružství pokračuje! (to řekla moje kámoška když přišla další volná hodina xD) Jo, přesně tak. Dobrodružství s Lucy Delinovou pokračuje. Povídka se jmenuje Za hranicí. Dávám sem první část a doufám, že se vám to bude líbit ;)

Za hranicí


1.ČÁST

Seděla v lavici. Hlavu měla skloněnou, vlasy jí padaly do čela. Její ruka kmitala po papíře. Psala. Když jí učitel před několika měsíci zadával téma slohové práce, nevěděla, co psát. Ale teď už měla jasno. Psala pravdu. Nic než pravdu. Ale věděla, že nikdo jí nebude věřit. Proč by měl? Bylo to neuvěřitelné. Příliš přikrášlené. Ale byla to pravda. Ona to věděla. A On taky.

"Lucy" vzhlédla a usmála se. Bylo podzimní ráno. 5. října. Pro ni začínal školní rok. Nová škola, nový přátelé, noví učitelé. A co bylo nejdůležitější, nová rodina. Potom, co zjistili, že je dcerou Donna Eppse, vyřídili všechny potřebné papíry a ona se nastěhovala k Charliemu. Svému strýčkovi. Don měl jen malý byt v centru, Charlieho dům byl mnohanásobně větší. A také tu bylo více živo.
"Ano?" často se jí stávalo, že se zapletla do svých myšlenek a zapomněla odpovědět. "Už bychom měli vyrazit." "Jasně. Jenom ještě dopiju svůj čaj." Měli své zaběhnuté rituály. Každé ráno vstala, opláchla si obličej a ještě v pyžamu sešla dolů. Tady ji už čekala snídaně, připravená Alanem. Dědou, dědou, neustále si musela připomínat. Za pár minut pak přišel i Charlie, přisedl i k ní a v tichosti se nasnídali. On pak vyrazil do práce a ona se připravovala na přestup na jinou školu. Dnes to ale bylo jiné. Už byla oblečená. A hlavně, pila zelený čaj. Dost odporný, jak říkávala. Ale to bylo dříve. Teď měla nervy nadranc. A po vzoru své matky, pila v těchto chvílích zelený čaj.
Obrátila hrnek dnem vzhůru a na jazyk jí dopadly poslední kapky. "Můžeme vyrazit." Znovu se usmála. Dělala to teď často. Milovala svůj nový život. Ale ještě nepoznala stinné stránky, jak si často připomínala. Narychlo uklidila nádobí od snídaně do dřezu a popadla svojí novou školní tašku. Přes rameno, pořád tomu nemohla uvěřit. Mamka by mi tohle nikdy nedovolila, pomyslela si. Trvala na tom, aby její dcera nosila batoh. Ale tahle taška byla dárek. Něco jako úplatek. Věděla, že se jí tím snaží alespoň trochu vynahradit těch ztracených 12 let. V zrcadle se ještě sjela kritickým pohledem. Měla na sobě čistě bílé tričko s dlouhým rukávem, přes něj pletený svetřík se znakem školy, černé džíny a bílé tenisky. "Jo, holka, vypadáš dobře." pochválila se.
"Vážně nechceš abych tě doprovodil?" zeptal se Charlie. "Ne, zvládnu to." Má jistotu, rozhodně nechce, aby si její noví spolužáci mysleli, že nedokáže najít ani svou třídu. "Tak dobře. Ve tři přijď ke mně. Ahoj, andílku." Charlie zamával Lucy na rozloučenou, ona taky pozvedla ruku. Andílek, tuhle přezdívku jí vymyslel Colby. Potom, co na zahradní party všem prozradila, že je dcerou jejich šéfa. Bylo to tajemství.
Zamířila ke vstupním dveřím, ještě než je však stihla otevřít, někdo udělal totéž, jenže zevnitř. Byl to kluk, pořádně velký a silný, jak si Lucy uvědomila, podle síly, kterou použil na pouhé otevření dveří. Přitiskla si dlaň na pulzující čelo. Zažila už rozhodně horší bolesti, ale v poslední době byla hýčkaná a
proto na těle neměla jediný škrábanec. "Nemůžeš dávat pozor?" vyjel na ni ten kluk. Vztekle na něj pohlédla. Měla chuť dát mu pořádně do nosu, ten by koukal. Ale nemohla. Slíbila, že bude hodná. Alespoň chvíli. "Promiň, ale trefil jsi ty mě." Protáhla se kolem něho a nechala ho tam stát. Kvůli tomuto malému spoždění, přišla do třídy pozdě. Lehce zaklepala na dveře učebny. Vstoupila dovnitř. Před tabulí stál učitel. Starší. Tipovala mu stejný věk jako Alanovi. Odkašlala si, "Promiňte, že jdu pozdě, nemohla jsem najít učebnu." Třída se tiše zasmála. "Ale jistě, vy budete slečna Delinová, že?" Profesor se na ni podíval přes obroučku brýlí. Její poznámku o zabloudění přešel. "Posaďte se, prosím, nebo tu hodláte prostát celé dopoledne před tabulí?" Třída se opět zachichotala. Přelétla ji pohledem, uviděla dvě volná místa. Vybrala si to dále od katedry. Ve druhé řadě, napravo. Když si sedala, sledovali ji oči všech spolužáků. "Moc se neuvelebujte, slečno Delinová. Znám jazykové dispozice všech studentů, vy nebudete vyjímkou. Pojďte, prosím k tabuli." Cestou zpátky před třídu, se poprvé podívala na tabuli. Usmála se. Přesně tohle potřebovala, získat zpátky sebevědomí. Vzala do ruky křídu a připravila se ke psaní. "Ale kdepak, písemná forma by mohla být složitá, zkusíme to hezky mluvně. Představte se nám." S úsměvem se opřel. Lucy ho odhadovala, rád dělá vtípky a utahuje si z ní. A zjevně ji nemá rád. V hlavě jí prolétla spousta myšlenek, co o sobě říci. Sestavila však takový monolog, který ukázal, že je ve francouzštině dobrá, avšak neposkytl profesorovi takové informace, které by proti ní mohl použít. "Přesně podle hesla: vedět víc neznamená vědět všechno." Doufala, že ho pochopila správně. A tak začala, plynně, s precizní, ale lehkou výslovností. "Salut, mon nom est Lucy Deline. J'ai treize ans. Je habite à Los Angeles avec mon père. J'aime la danse, l'équitation, la natation et arts martiaux ...   když skončila, bylo na všech přítomných tvářích vidět, že jsou překvapené. A přesně toho, chtěla docílit.
Další hodinu byla chemie. Lucyin oblíbený předmět. Bavily ji všechny pokusy, hlavně ty výbušné. Když profesor hodinu ukončil, musela ještě uklidit aparaturu. Všichni odešli a ona zůstala sama. Přesně jak to měla ráda. Shýbyla se zrovna nad šuplíkem s držáky, když v tom se rozletěli dveře do laoratoře a dovnitř vběhl muž. Lucy se otočila. Přímo mezi oči jí mířila zbraň s ráží 9mm.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | 16. ledna 2011 v 12:14 | Reagovat

Hned v prvním díle vytahuješ zbraně? :) To od tebe není hezké. Ale ten dílek byl moc hezký :D

2 Anetha Anetha | 16. ledna 2011 v 17:24 | Reagovat

j , hned jinačí než tajemství . SuPeR

3 Ája Ája | 16. ledna 2011 v 19:55 | Reagovat

[1]: to víš, muselo se to nějak rozjet... xD dííky

4 Ája Ája | 16. ledna 2011 v 19:56 | Reagovat

[2]: a v čem ti to připad jiné? jenom by mě to zajímalo...

5 Anetha Anetha | 18. ledna 2011 v 16:08 | Reagovat

[4]: No tak rohodně se mi to hned líp čte , neber si to zle  i tajemství bylo super ale já radši takhle vysvětlenou akci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama