close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Za hranicí- část 2.

14. února 2011 v 18:29 | Ája |  Povídky
Ahojky, přidávám další část povíky za hranicí, minule to skončilo dost napínavě :D
Abych nezapomněla, už mám předpřipravené body k sepsání dalších šesti povídek, taky s Lucy, bude to tedy postava na delší dobu ;)
Pěkné počtení a snad se bude líbit :)

2.ČÁST

"Zdravím" houkl Don na všechny v kanceláři. "Objevili jste něco nového?" Narážel na případ, na kterém pracovali už něco přes týden. Jednalo se o únik informací z FBI. "Ne Done, máme jen samé neužitečné informace." Odpověděl mu David. "Ano, Davide. Máme neužitečné informace, které nám vůbec nepomůžou, ale ty informace mají jednoho společného jmenovatele." Připojil se do debaty i Charlie. Všichni se k němu otočili. "Co tím myslíš? Co mají společného?" Naléhal na něj jeho bratr Don. "Podívej Done, tyhle dopisy, bankovní záznamy, svědectví. Všechno to odpovídá pouze na jednoho jediného muže. To musí být váš cíl. Porovnal jsem všechny údaje a došel jsem k jedinému závěru. Jen k jednomu možnému podezřelému, Ericu Smithovi. Pracuje v úřadu FBI." Odpověděl mu Charlie s pyšným úsměvem na tváři.

"Ruce nahoru! Nahoru, dělej!" Křičel na ni neznámý muž. Lucy zvedla ruce. Věděla, že proti takovému soupeři by mohla stanout. Porazit ho. Ale zbraně jí naháněli hrůzu. Nevzmohla se proto na nic, než uposlechnout jeho rozkazy. "Kdo, kdo jste?" Zakoktala se. "To tě nemusí vůbec zajímat. Jsi tu sama?" Pravil muž už jemnějším tónem. "Ano, jsem tu sama, všichni už odešli. Co chcete?" Odvážila se Lucy zeptat. Ale muž neodpovídal, rozhlížel se po laboratoři. Lucy si pozorně prohlížela jeho obličej. Věděla, že Don se po ní bude shánět a bude ji hledat. Její popis by pak mohl pomoct najít pachatele, ovšem pokud už nebude s dírou v hlavě ležet v márnici. "Jdeme!" sykl rázně muž a popadl ji za loket, chtěla se mu vysmeknout, ale on jen zesílil sevření. Vyšli na chodbu. Byla liduprázdná, všichni byli ve svých třídách. Zahnuli za roh, po chvíli zastavili u šedých dveří s nápisem NEVSTUPOVAT! Muž si nápisu ani koutkem oka nevšímal a vrazil do dveří ramenem. Ty bez okolků povolili. Před nimi se rozprostírala šedá chodba, osvětlená pouze jedním dlouhým světlem na stropě. "Kam to jdeme?" Zeptala se. "Potřebuju tvojí pomoc. Takže jdeme někam, kde nás tvůj otec nenajde. A teď mlč." Lucy slyšela, jak se vedle nich šoupe židle, nějaký žák nejspíš mířil k tabuli. Za chvíli dorazili k dalším dveřím, ty byly odemčené. Před nimi stálo na parkovišti několik aut. Muž Lucy vedl až k tomu nejzadnějšímu, Chevrolet Cruiser, uvědomila si vzápětí. Stříbrná barva, mírně naťuklý lavý zadní blatník. Lucy si sedla na přední sedadlo. Vzápětí už vedle ní seděl ten muž. "Jak se jmenujete?" zeptala se ho. "Eric." Odpověděl stroze. "Fajn, Ericu. Proč tohle děláte, proč mě unášíte?" Otočila se k němu a čekala na odpověď. Eric se však plně soustředil na řízení a tak to zkusila znovu: "Kam to jedeme?" "Proboha mlč už!" Osopil se na ni. Lucy si uraženě složila ruce na hrudi a uvolněně se opřela do sedadla. "Fajn, když mi nechcete nic říct, nepomůžu vám!" Eric prudce dupl na brzdu a otočil se k ní, rukou s pistolí jí mával zběsile kolem hlavy. "Ale jistě že mi pomůžeš, protože jestli chceš ještě někdy spatřit někoho ze své rodiny, uděláš, co ti řeknu!" Znovu se rozjel. Lucy chvíli přemýšlela nad tím, že se pokusí zase vyskočit z jedoucího auta, ale tušila, že ten muž nemluví do větru. Našel by ji a udělal něco Donovi, Charliemu nebo Alanovi. To nemohla dopustit! "Dobře, pomůžu vám, ale nemůžu udělat nic, co byste chtěl, když ani nevím, o co jde." Vypálila na něj své argumenty. Eric chvíli řídil mlčky a pak spustil: "Dobře, ta tvoje hlavinka vykoumala skvělé argumenty. Potřebuju, abys prohledala nějaké důkazy." Lucy zapomněla dýchat, cože to má udělat? Vloupat se do skladu důkazů? "Cože? To snad nemyslíte vážně, Ericu. A jak to mám podle vás asi tak udělat? Jenom si tam přijít, poprosit toho policistu co tam hlídá, aby mě pustil dovnitř a pak se prostě jen tak prohrabovat v bednách s důkazy? Vy jste se snad úplně zbláznil!" Rozkřičela se Lucy. "Ale no tak, notak, slečinko. Nejdřív vás zavezu domů, aby o vás neměl pan otec strach. Ale pamatujte si, že vás budu sledovat, a jestli jenom cekneš" otočil se k ní, "někomu se stane vážná nehoda." Eric se otočil zpět čelem k vozovce. "Zítra se pro tebe ráno stavím. Pojedeme ke mně domů a pustíme se do práce." Ukončil rozhovor Eric. O pár minut zastavili dva bloky od Charlieho domu. "Nejsem tak hloupý, abych vjel přímo před barák, ten zbytek už dojdeš. Nezapomeň, ráno se sejdeme zase tady. A nesnaž se mě podvést!" S těmito slovy Eric za Lucy zabouchl a odjel. Zůstala sama. Nevěděla, co dělat. Šouravým krokem se vydala domů.
"Kdes byla? Začal jsem si o tebe dělat starosti, když jsi po škole nedorazila ke mně." Začal se hned vyptávat Charlie. "Omlouvám se, nebylo mi dobře a tak jsem se šla projít." Omlouvala se lucy. "A teď už je to dobrý?" Optal se Alan. "Jo, už je to fajn. Udělám si horkou čokoládu a půjdu si lehnout." "Udělám ti ji." Nabídl se Alan. "Ty by bylo fajn." Přitakala Lucy a posadila se na gauč. O prá minut později před ní stál nejen hrnek s čokoládou, ale i dvojitý sendvič se šunkou, sýrem a salátem. Pustila se do jídla. V tom se otevřeli vchodové dveře a vešel její otec. "Ahoj" pozdravil Don všechny. Potom přišel k Lucy a vlepil jí pusu do vlasů, ta vzhlédla a usmála se na něj. Don si došel do lednice pro pivo, sundal si sako a přisedl si k Lucy. "Jaký byl první den ve škole?" Zeptal se. Pouze tato jediná nevinná otázka způsobila, že sebou Lucy trhla, Don si toho ale naštěstí nevšiml. "Fajn, všechno bylo fajn."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anetka Anetka | 15. února 2011 v 14:41 | Reagovat

Moc pěkný , chce se mi to číst furt dokola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama