Ahojky, vím, že teď moc nepřidávám, ale jsem nemocná a musím ležet v posteli, take sem chodím jenom tajně. Přidávám sem další díl povídky Za hranicí. Na téhle povídce teď moc nepracuju, protože nevím jak dál a hlavně, píšu něco zcela úplně jinýho. Měla jsem to v hlavě už strašně dlouho a neustále to rozvíjela, takže pracuju na tom. Ještě ke všemu to píšu ručně, takže to pak ještě budu muset přepsat. Tu novou věc sem ale nejspíš nepřidám, protože je to sice s Lucy, ale je to jenom shoda jmen. Pokud byste to ale chtěl někdo poslat, až to bude hotové, napište si na meilík :) tak a teď už Za hranicí :
3.ČÁST
Druhého dne ráno se lucy znovu vypravila do školy. Charlie se nabízel, že ji odveze, ale Lucy ho s díky odmítla. "Díky, ale nepotřebuju to. Zvládnu to sama." Usmála se, ale nebyl to takový úsměv, jako dřív. Nasnídala se a vyrazila. Vyšla ze dveří, zahnula doleva, na konci bloku doprava a uviděla Chevrolet z předchozího dne. S povzdechem k němu vyrazila. Když k autu došla, rozhlédla se, jestli ji někdo nesledoval a poté nasedla. Vedle ní se vynořil Eric otočil se k ní a pravil: "Nikdo mě přece nemusí vidět jak tu čekám ne?" Nastartoval motor, vyjel do ulice a předepsanou rychlostí projížděl městskými bloky. "Co budeme dneska dělat?" Otočila se k němu Lucy. "Musíme zjistit, jaké archivní číslo mají ty spisy co potřebuju najít." Odpověděl Fric, dál nedodal nic. Lucy se otočila zpět a se smíšenými pocity sledovala pozvolna se měnící krajinu. Míchal se v ní strach z toho, co bude muset všechno udělat, nejisota, jestli ji ten chlap nakonec přece jen nezabije, ale taky zvědavost. Za 20 minut dojeli k malému řadovému domku. Eric zajel do garáže, vypul světla a podíval se na Lucy. Ta se třásla. "Nemusíš se bát, pokud uděláš všechno, co ti řeknu, nic se ti nestane." S těmito slovy vystoupil z vozu, obešel ho a dveře na Lucyině straně s posměšnou úklonou otevřel. Poté ji chytil znovu za loket a vedl po točitých schodech do domu. Když vešli do obývacího pokoje, který se rozprostíral po celém přízemí domu, Lucy oněměla úžasem. S přepečlivou přesností tu byly umístěny počítače obrovské hodnoty. Mohlo jich tam být něco kolem třiceti. Lucy si náhle uvědomila, že ten muž, Eric, není žádný amatér. Připravil si plán, a z nějakého důvodu v něm hlavní roli hrála právě ona.
"Sedni si a poslouchej." Vybídnul ji Eric. Lucy se posadila ne jdnu ze židlí, Eric se posadil naproti ní. "Dneska začneme. Nemůžeš utéct, tenhle dům je zabezpečený, nikdo tě tu nenajde. Jedinný způsob jak se mě zbavit, je pomoct mi. Náš první úkol, bude propátrat celou evidenci případů FBI, abychom našli to co potřebujeme. Evidenční číslo jednoho případu. Mám přesný časový rozvrh, na tenhle úkol máme pouze dnešek, takže tu budeme tak dlouho, dokud to nezjistíme. Je mi jedno, jestli tu budeme do půlnoci. Prostě to dneska musíme najít. Pokud to bude rychle, má to pro tebe výhodu, nebudeš tatínkovi muset vysvětlovat, kde ses toulala." Eric se opřel a s vyzívavým pohledem hleděl na Lucy. Ta si chvíli srovnávala tyhle informace v hlavě, ale nakonec přikývla. Eric se zvedl a došel si pro vlastnoručně vyrobenou složku. Mezi Ericovou vyrobenou a pravou sloužku, bylo jen několik málo rozdílů. Eric tuto složku Lucy podal. "Jsou tam základní kritéria, podle kterých budeme hledat. Víš, když jsem se rozhodoval, komu připadne tento úkol, měl jsem na výběr několik schopných mužů, které znám. Uvažoval jsem dokonce nad profesorem Eppesem, ale toho jsem musel bohužel vyloučit." Se smutným pohledem zavrtěl hlavou. Lucy vyrazil dech. Charlie? Teď tady místo ní mohl sedět on? Na mysli jí však vyvstanula jedna podstatná otázka. "Proč jste ho vyloučil? A proč já? K tomuhle by pro vás byl mnohem užitečnější. Vymyslel by nějaký algoritmus, který by ty složky podle těch vašich kritérii prošel všechny soubory a nalezl jen ten jediný." Vyletěla na něj Lucy. Eric je zatlačil zpátky do křesla. "Tahle mise, nemá jen tuhle jedinou část. Profesor by pro tohle byl sice vhodnější, ale pro další části jsi mnohem užitečnější ty. Nesmíme už ztrácet čas, pustíme se do práce." Rozhodl rázně Eric, zatlačil na Lucyino pojezdné křeslo zezadu a dotlačil ji až k jednomu z počítačů. Tam naťukal něco do klávesnice a vzápětí se na obrazovce objevilo logo FBI. Eric znovu stiskl pár kláves a objevila se tabulka, která požadovala přistupové jméno a heslo. "Jak se přes tohle chcete dostat?" Zeptala se Lucy, která už už doufala, že Ericův plán přece jen není dokonalý. "Neraduj se Lucy. Nejsem hlupák." Odpověděl jí Eric, znovu se naklonil ke klávesnici a do příslušných políček naťukal svoje jméno a tajný kód. "Pracoval jsem na FBI." Vysvětlil Eric, když se na něj vyjevená Lucy podívala. "Jsme uvnitř, tady se v tom už zorientuješ, půjdu připravit něco k pití." Eric přešel na druhý konec místnosti, kde byla zabudovaná kuchyňská linka i s barovým pultem a stoličkami. Lucy zaměřila svoji pozornost na obrazovku před sebou. Prohlédla si informace, které měla v rukou. Systém evidence umožňoval vyhledávání, ale pouze podle jednoho kritéria. Lucy se zaměřila na to nejpřesnější, které jí Eric poskytl, datum, kdy se zločin odehrál. Zadala ho proto do kolonky a stiskla tlačitko VYHLEDAT systém spustil vyhledávání ve všech složkách. Na spodní straně obrazovky se pomalu začala kolonka PROHLEDÁNO zaplňovat. Lucy si uvědomila, že může celou dobu čučet na ta míhající se číslíčka, ale to jí nepomůže. Zvedla se proto a zamířila k Ericovi, který zrovna připravoval sendviče. "Jak máš sendviče ráda?" Zeptal se jí. "Se spoustou šunky, plátkem sýra a ledovým salátem." Odpověděla mu. "Aha, podívám se, jestli mám nějaké lupení, ale moc bych na to nevsázel." Eric se otočil směrem k ledničce a začal v ní štrachat. Lucy se posadila na stoličku a hlavu si opřela do dlaní. "Proč to děláte?" Zeptala se. "Před pár lety jsem udělal chybu. Naštval mě šéf, já se šel projet a uviděl jsem ji. Byla nádherná, vlasy se jí houpaly ze strany na stranu, jak tam tak šla po chodníku. Mě zachvátila strašná touha ji mít. Jak jsem byl v ráži z konfliktu se šéfem, neovládnul jsem se a unesl jsem ji. Vzal jsem ji do svého bytu a … znásilnil jsem ji. Nikdo tenkrát nevěděl, že jsem to byl já." Lucy na něj jen zírala, oči vytřeštěné. "Ehm Ehm, a, proč to po 14 letech vytahujete na povrch, viděla jsem to datum, je to už hodně dávno. Nebylo by lepší na to zapomenout?" Mírně naklonila hlavu doprava, ostatně jako vždycky, když se ptala na něco důležitého. "Jo, to by asi bylo, ale já mám své důvody, proč to potřebuju zjistit, mám podezření že…" Eric už nestačil větu doříct a Lucy věděla, že hned tak nebude čas si znovu popovídat. Erica totiž zastavilo pípnutí počítače, který tak oznámil, že dokončil vyhledávání. Lucy se zvedla ze židle a přešla k počítači, s povzdechem se posadila a pustila se do úmorné práce. I přes celkem přesné kritérium, jako bylo datum zločinu, stále zbývalo něco přes stopadesát souborů, které už bude muset projet ručně. Podívala se na hodinky, za třicet minut by jí končilo vyučování.
Zajímavý. Piš dál :-)