close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Krysa-část 1.

1. září 2011 v 10:58 | Ája |  Povídky od vás
Ahojky, přidávám další povídku, tentokrát od Evky. Je moc pěkná a vám se bude určitě líbit stejně jako její předešlě povídky :) povídka v celém článku




KRYSA - Část I


Všichni stáli kolem skla a koukali na svého kamaráda. Ležel nehybně na posteli, z těla mu vedlo plno hadiček, infuzí a rourek. Byl bledý, až neuvěřitelně bledý. Křivka srdeční činnosti se pravidelně pohybovala, stejně jako respirátor, který momentálně dýchal za něj. Nevěřili, nebo spíše nechtěli věřit, že by to mohla být pravda. Ještě před několika dny se všichni společně smáli, skvěle se bavili, a teď tu ležel na jednotce intenzivní péče a oni se modlili, aby přežil.

"Jak to vypadá, doktore?" zeptal se jeden z agentů. Báli se toho, co se dozví.

"Je div, že přežil operaci, zatím se drží, ale…" doktor se na chvíli zarazil. Pohlédl na ně, viděl jejich vyděšené obličeje, "..jedna kulka prošla páteří. I kdyby přežil, už nikdy nebude chodit."

"Jakou má naději?"

"Tedy," doktor se jim do obličeje nepodíval, "má v těle pořád jednu kulku. Nemůžeme jí vytáhnout…."

"Co mu hrozí?" zeptal se další z kolegů.

Doktor se jim nepodíval do očí, "Noc asi nepřeži…." Nestačil dokončit větu. Z pokoje se ozval alarm monitoru. "Modrý kód!" křikl doktor. Všichni s napětím sledovali jejich boj o záchranu života. Doktoři přiložili elektrody defibrilátoru k tělu a spustili je. Tělo sebou škublo. Rovná čárala srdeční činnosti se na chvíli zkřivila, aby se vzápětí narovnala. Doktoři to zkusili znovu. Čára na monitoru se znovu zachvěla, znovu a znovu, s každým výbojem defibrilátoru se na chvíli zachvěla, ale pak se narovnala.

"Bojuj, prosím.Nevzdávej to!" Šeptali si všichni najednou. Bezmocně sledovali, jak jejich kamarád bojuje ze všech sil o život a v duchu se vraceli k tomu, jak to všechno začalo.


…před několika dny…

Skupina po zuby ozbrojených agentů FBI se tísnila kolem zavřených dveří skladiště. Tento zátah na překupníky plánovali již tři týdny. Vše bylo dokonale naplánované. Agenti se rozdělili na dvě skupiny. Jedna měla jít ze předu, druhá ze zadu. Každé byl vyčleněn jeden agent, který zajistí průchod dveřmi. Přesněji, bude mít na zodpovědnost to, aby se dveře naráz otevřeli, aby ostatní mohli vtrhnout dovnitř a pozatýkat všechny přítomné dealery drog. Vše pečlivě naplánovali. Všichni se jen modlili, aby nenastala nějaká okolnost, která by jim zabránila v naplánované operaci.

"OK. " špitl Don. To už se tísnili kolem dveří. "Všichni víte, co máte dělat." Ostatní přikývli. Každý znal svou pozici a úkoly. "Na tři." Šeptl Don a pak už začal odpočítávat.

"Jedna…….dva…….tři….VPŘED!" agenti vtrhli na povel do skladiště. Chtěli zařvat ruce vzhůru, ale nebylo to potřeba. Skladiště bylo úplně prázdné. Nikde nic. Žádní dealeři, žádné balíčky, žádné drogy. Nic. Úplně prázdná místnost. Don jen zaklel.



"Tak tohle je průser," zařval Don a měl k tomu důvod, "tohle už je druhá zpackaná operace." Pohlédl na svůj tým, ale nikdo mu pohled neopětoval. "Plánovali jsme ten zátah tři týdny," nepřestával řvát, "může mi někdo, sakra, vysvětlit, co se stalo?"

Všichni koukali jeden na druhého, ale nikdo se k vysvětlování neměl.

"Done," začal jako první Colby, "byla to prostě smůla."

"Houby smůla," odsekl Don, "prostě průser. Chci zprávu. Od každého z vás." Bouchl dveřmi své kanceláře. Víc nechtěl mluvit. Nechápal, co se stalo. Plánovali zátah na ty překupníky už tři týdny, a když došlo k akci, nenašli nic. Skladiště prázdné, nikde nikdo. Již druhá takto zpackaná akce. Jestli to takhle půjde dál, nevyhnou se vnitřnímu vyšetřování. Dona napadlo jedno možné vysvětlení, proč ve dvou operacích nenašli vůbec nic. Ale nechtěl tomu věřit.

Ani ne za hodinu měl zprávy na stole. Probíral se jimi. Četl je znova, znova a znova. Něco mu nesedělo, ale nevěděl co. Zprávy od Davida, Liz, Colbyho i Megan zněly téměř totožně.

"Co mi uniká?" kroutil hlavou. Promasíroval si spánky. Bylo toho na něj moc. Nakonec se rozhodl, že to pro dnešek zabalí. Sbalil zprávy do tašky a vydal se domů.



"Čau brácho," usmál se Charlie. "jak to šlo?" Seděl ve svém pohodlném křesle a opravoval testy studentů třetího ročníku. Červenou barvou při tom vůbec nešetřil.

"Ani se neptej," mávl rukou Don, "naprosté fiasko."

"Jak to?" nechápal Charlie, odložil testy na konferenční stolek, "všechno sedělo." Charlie nechtěl uvěřit, že by svých výpočtech udělal chybu, "tou rovnicí jsem si naprosto jistý."

"Charlie," snažil se ho uklidnit Don, "věřím tobě i tvejm rovnicím. Ale nenašli jsme nic. Sklad byl úplně prázdný."

"Ještě jednou, Done," Charlie trval na svém, jako by Dona před tím neslyšel, "ta rovnice byla naprosto správná. Museli tam být."

"Jo, jenže tam nebyli."zavrtěl hlavou Don, "mám zprávy od všech. Nevím, nějak..." nedokončil větu.

"Myslíš si, že někde unikly informace?" zeptal se ho napřímo Charlie.

"Jo, myslím," odpověděl mu stejně přímě Don. Protáhl se. Měl strašně nepříjemný pocit, když si pomyslel, že by někdo vynesl informace o chystané protidrogové razii. Měl nepříjemný a provinilý pocit, že podezírá svůj vlastní tým.

"Co budeš dělat?" chtěl vědět.

"Nevím, brácho. Nemáš pivo?" ani nečekal na odpověď, přešel k ledničce a jedno si vzal. "Fakt netuším, co bych měl dělat. Jestli odněkud utíkají informace, musím vědět odkud." Pořádně se napil z láhve. "Nechci vyšetřovat svůj vlastní tým." Vytáhl si z lednice druhé pivo.

"Hele brácho, brzdi," otočil se za ním Charlie, "tolik toho piva nemám. Můžu nějak pomoc?" nabídl se Charlie. I on si přešel pro láhev piva. Společně s Donem si ťukli a pořádně se napili "Nevím. Nevím jak. Leda bys našel to, co mi uniká." Ukázal rukou směrem k tašce, ve které měl zprávy svého týmu., "Ty jejich zprávy……...já nevím...……něco mi nesedí."

"Můžu je projít. Třeba něco zjistím."navrhl mu.

"Fajn" Don se zvedl z pohodlného křesla a došel Charliemu pro zprávy, "když něco zjistíš, dej mi vědět."

"Počkej, to není všechno." Zarazil ho Charlie, "potřebuju ještě další zprávy od všech. Z minulosti."

"Na co prosím tě?"nechápal Don.

"Pro komparativní analýzu" podíval se na něj, jakoby mu to mělo být naprosto jasné, "prostě mi věř, jo?" řekl mu Charlie a více se s ním nebavil, dal se do čtení zprávy z nevydařené akce. Na písemky si už ani nevzpomněl.

Don ještě chvíli poseděl u Charlieho, podíval se na fotbal a pak si dal dlouhou sprchu. Snažil se z hlavy vystrnadit myšlenky na dnešní operaci, na to, že možná někdo od něj, někdo z FBI vynáší informace. Nechtěl na to myslet, ale věděl, že se tomu stejně nevyhne. Ještě jeden průser a půjdou po nich z vnitřního. A to nechtěl dopustit. Mísilo se to v něm. Na jednu stranu svým lidem absolutně věřil, na druhou stranu, dvě takto zpackané operace mluvili samy za sebe.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | 5. září 2011 v 15:52 | Reagovat

Zatím se mi to moc líbí :D. Těším se na pokračování

2 Míša D. Míša D. | Web | 7. září 2011 v 18:41 | Reagovat

Prozatím se mi tato povídka líbí a těším se na pokračování a jo, chtěla jsem se zeptat jestli bude pokračovat povídka PRACHY. Moc se mi líbila a jsem taky zvědavá, koho nechala Evka zabít. Jo a abych nezapomněla moc hezký bloček;-)

3 Evka Evka | 8. září 2011 v 12:32 | Reagovat

[2]: Ahoj. Díky za komenty. O Prachách 2 uvažuju. Snad se brzy dočkáte.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama