Míšo, to je pro tebe :") aneb další díl povídky od Evky, je to fakt zajímavý :D
"Done?" Megan nakoukla do kanceláře, "Co se to děje? Jsou tu lidi z vnitřního."
"Já vím Megan," protáhl se, "Svolej celej tým. Chci Vám to všem říct najednou. Ty jim zatím nic neříkej."
"Ok," kývla hlavou, "svolám je. Dej nám pět minut."
Megan byla obdivuhodně přesná. Za pět minut seděli všichni, až na Colbyho v Donově kanceláři. Koukali nervózně na sebe a snažili se uhodnout o co jde. Don je nechal ještě chvíli vyčkávat. Nechtěl to zvorat, tak jako v případě Colbyho. Rozhodně nechtěl, aby odsud všichni velmi rychle a velmi naštvaně vyběhli.
"Tak, co se děje, Done?" prolomil trapné ticho David.
"Sleduje nás vnitřní inspekce."odpověděl mu. V kanceláři to jen zašumělo. Přítomnost vnitřní inspekce na jejich oddělení nikdo nevítal.
"Kvůli včerejšku?" pokračoval David.
Don přikývl, "Nejen kvůli včerejšku. Podle McGowena toho je více."
"Maj na někoho podezření?" připojila se k rozhovoru Liz.
Don se nadechl, "Jo, prověřují několik agentů z našeho oddělení." Neřekl jim celou pravdu.
"A taky Colbyho," doplnila jej Megan.
"Colbyho?!" vykřikl David. Don jen přikývl. "Proč by vyšetřovali Colbyho?"
"To nevím," pokrčil rameny Don, najednou si uvědomil, že vlastně neví, proč se vnitřní zaměřilo na Colbyho. McGowen mu nedal jediný důkaz proti Colbymu. "Ale…"nevěděl jestli má pokračovat.
"Ale?" chtěli vědět Megan i David.
"No tak, Done, sakra…" byl David netrpělivý.
"Ok. Řeknu to, jen se moc nenaštvěte," věděl, že tato slova jsou zbytečná. Věděl, že se všichni spravedlivě naštvou a opustí kancelář stejně rychle jako před tím Colby.
"Požádal jsem Charlieho, aby projel všechny zprávy všech agentů, kteří dělali na té včerejší razii." Nepodíval se jim do očí. Tkaničky u bot mu v tu chvíli přišli zajímavější.
"Všechny, myslíš jako úplně všechny?" první zareagovala Megan.
Don jen přikývl, "Tebe, mě, Davida, Colbyho,Liz, Jonase i Dreka."
"Tys nás nechal prověřit?" nechtěl David věřit vlastním uším. "Jak jsi to mohl…." nedokončil větu. Moc dobře věděl, že to pro Dona nebylo lehké, věděl, proč to Don udělal, ale stejně se cítil uraženě.
"Mrzí mě, to," odsekl Don. Tón jeho hlasu měl k omluvě hodně daleko, "ale neměl jsem na výběr. Dvě zpackané operace, prostě jsme musel prověřit všechny eventuality."
"Na co Charlie přišel?" zajímala se Megan. Nevypadala ani trochu naštvaně.
"Řekl mi, abych si dal pozor…..ehm…" odkašlal si, "abych si dal pozor na Colbyho."
Nikdo z nich nepromluvil. Hlavou se jim rojilo plno myšlenek. Nechápali, proč vše zatím ukazuje směrem na Colbyho. Nechtěli a ani nevěřili, že by Colby byl schopen je podvést. Nevěřili, že by je byl zradil a vynášel z FBI informace.
"Fajn, lidi," snažil se Don ukončit trapné ticho, "Colby nic neudělal, a tak se k němu budeme také chovat. To že nesmí do terénu a účastnit se vyšetřování neznamená…."
"Done," špitla Megan a hlavou ukázala někam za něj. Don se otočil. Cítil se trapně. Mlčky se díval na Colbyho.
"Takže jsem suspendovanej?"
"Colby…"chtěl něco říct, ale neměl příležitost.
"To je v pohodě," snažil se vypadat, že se jej to nedotklo, ale nikdo mu to nevěřil, "prostě jen děláš co musíš."
"Colby, kdybych měl jinou možnost…" Don zakroutil hlavou.
"Done," pohlédl na něj, ale do očí se mu nepodíval, "vím, že nemáš na výběr. Tak prostě budu zase nějakou dobu v archívu. Nebude to poprvé," pokusil se o úsměv, ale moc mu to nešlo.
Pak už neřekl nic. Odevzdal Donovi svou zbraň. Ani se neohlídl a beze slova opustil budovu FBI. Všichni se za ním ohlídli, ale Colby se neohlédl. S hlavou vztyčenou počkal na výtah a pak byl definitivně pryč.
"Vrátí se," Don se podíval na svůj tým. Ti hned pochopili. Pochopili, že to nebylo Donovo přání ale rozkaz pro ně. Nevyslovený rozkaz, aby udělali vše, co by pomohlo Colbyho jméno očistit.
"Sakra," ulevil si Colby a napil se ze své sklenice. Skotská mu výrazně pomohla se uklidnit, ale stále byl rozzuřený, "Sakra!" zopakoval ještě jednou a na jeden zátah dopil půl sklenice. "Dám si ještě," ukázal prázdnou sklenici barmanovi.
"Hele," namítl barman, "máš tady ještě dluh ze včerejška."
"Neboj se, prachy mám," posunul sklenici směrem k němu, "chceš je vidět?"
Barman přikývl a tak Colby vytáhl peněženku. Dal dvě stovky na pult, "to pokryje včerejšek i dnešek."
Barman se už na nic neptal a dolil Colbymu sklenici do plna. "Tak na zdraví kamaráde," usmál se Colby, třesoucí rukou zvedl sklenici a celou jí vypil na ex. Pak si poručil ještě jednu a pak další. Po třech sklenkách se třes jeho rukou pomalu uklidnil.
"Tak o, co máte?" seděli v Donově kanceláři a informovali jej o posunu v případu.
"Nic moc," první se ujala slova Megan, "technici prolezli celé skladiště, ale nic nenašli. Jediný otisk, DNA, ani smítko prachu."
"Dokonale uklizené," přitakal Don, "takže nemáme nic. Vůbec nic."
"To bych netvrdil," vmísil se do rozhovoru Charlie, "přece jen něco máme."
"Mluv!" křikli všichni najednou.
"Tak prvně, ti dealeři jsou naprostí profíci a víme, že….."
Promiň," omluvil se Don a zvedl zvonící telefon, "Jo. Kde. Fajn, jedu tam." Ostatní na něj nervózně pohlédli. "Brácho, promiň," omluvil se ještě jednou, "ale musím něco rychle vyřídit. Pokračujte dál, vrátím se k vám co nejdřív."
"Done, co se děje," Megan na něj pohlédla, "něco nového v případu?"
Don jen zavrtěl hlavou, "Ne." Ještě jednou zavrtěl energicky hlavou, ale věděl, že mu Megan nevěři. Byla až moc dobrý profilovač, a dokázala rozpoznat, když jí někdo lže. Ale taky byla velmi chytrá, aby věděla, kdy se nemá dál vyptávat. A Don opravdu nechtěl,aby se vyptávala.
"Dík žes zavolal. Kde je?" zeptal se Don. Edie jen ukázal rukou do zadního boxu, kde seděl Colby. Byl totálně na mol. Oči měl podlité krví, jednou rukou si podpíral bradu a druhou otáčel prázdnou sklenici.
"Co proved?" Don se zeptal, i když se bál slyšet odpověď.
"Dluží mi prachy. Včerejšek sice zaplatil, ale pak mu došly prachy. Když jsem mu odmítl nalít, naštval se. Vyhrožoval mi a málem se popral s hosty."
"Chceš ho žalovat?" Don doufal že ne. Bar u Červenýho draka byl mezi policajtama a agentama FBI velmi oblíbený. Pro Edieho nebyl nikdy problém, dát jim občas skleničku na dluh. Ale ne, pokud ten dluh přesáhl sto babek.
"Ne. Odvez ho domů." Zakroutil hlavou, "a dej na něj pozor. Myslím, že je v pořádným maléru."
"Jak to myslíš?" zajímal se Don a už teď věděl, o čem asi mluví. Poslední dobou nebyl Colby ve své kůži. Od té doby, kdy byl za zbytečnou hrubost převelen na dva týdny do archívu to nebyl starý dobrý Colby. Často vybuchoval, hádal se, občas neposlouchal rozkazy. Don nevěděl co se s ním děje, ale čím si byl jist, že už to tak dlouho nepůjde.
"Je tu téměř každý den," řekl Edie, to co Don nechtěl slyšet. "Hele, vím že je to tvůj kámoš, a jsme vlastně sám proti sobě, ale už by tu neměl chodit." Mluvil, zatím co sklízel prázdné popelníky z barového pultu. "Jo, a dluží mi stovku. Řekni mu to, až se probere."
Don vytáhl z peněženky stovku, dal jí Ediemu a ještě jednou mu poděkoval.
"Tak jdeme domů." Snažil se Colbyho zvednout z barové židle a odtáhnout ho do auta. Zabralo mu to téměř půl hodiny. Když už seděli v autě, Don se na Colbyho podíval, "Co se děje, Colby."
Colby jen zamumlal, "jsem totálně v hajzlu." Pak mu pověděl, vše, co se děje. A proč po něm jde vnitřní inspekce.
Wow, je to čím dál tím víc napínavější a už se těším na další část, teda pokud bude :D