Listopad 2011

Za hranicí-část 4.

26. listopadu 2011 v 14:33 | Ája |  Povídky
No, tak na přáni Anetky, přidávám další díl svojí povídky....


"Ahoj, Megan. Co se ti podařilo o tom Ericovi Smithovi zjistit?" zeptal se Don hned po příchodu do kanceláře. "Ahoj, Done. No, Eric Smith pracoval na FBI něco přes 5 let. V pracovním spise nemá žádné hlášení, které by proti němu někdo podal. V trestním rejstříku něco bylo, ale je to už celkem dlouho a musí se to vyhrabat někde v archivu, zítra tam pošlu Colbyho s Davidem. Já tu mám ale něco jiného. Smith měl bezpečnostní prověrku úrovně dva. Na to, aby ukradl a prodal informace, je to prověření ideální. Nikdo ho nepodezírá, protože není nejvyššího stupně, ale zase má přístup k tajným dokumentům." Megan dokončila hlášení a podívala se na Dona "Jo, ještě něco, stavoval se tu Charlie, má zase nějaký geniální nápad, ale prý na to potřebuje nějaké vybavení, nebo co. Máš se za ním stavit a domluvit se s ním." Megan s Donem prohodili ještě pár slov. Megan odešla zjišťovat něco o Smithově rodině a Don se vydal na univerzitu za Charliem.

"Ahoj, Megan mi říkala, že jsi se mnou chtěl mluvit. Tak o co jde?" zeptal se hned Don. Stál ve dveřích Charlieho pracovny, ale po tom, co uviděl bratrův výraz za sebou zavřel dveře, aby je nikdo nerušil a posadil se naproti němu. "Done, mám nápad, jak zjistit, které informace Eric Smith získal, jak to udělal a při troše štěstí i komu je prodal." Začal Charlie. "Tak v čem je problém, Udělej to, tohle by nám vážně moc pomohlo." Charlie se maličko ušklíbl. "To není tak snadný brácho. Bude to chvíli trvat a navíc, potřeboval bych přístup ke kompletnímu systému FBI aby se mi to podařilo." Don jen vytřeštil oči. "Charlie, nemůžu ti umožnit, abys měl přístup kompletně ke všemu. To prostě nejde. Musí být přece i jiný způsob, jak ty informace získat." "Jo, ještě jeden způsob tu je, nabourat se tam, ale to se mi vážně nechce." Odpověděl mu Charlie. Don si hluboce povzdechl. "Doufám, že toho nebudu muset litovat Charlie."



Lucy pročítala jeden spis za druhým. Zbývali jí už jen poslední tři. Doufala, že to jeden z nich bude, musel být. Nedovedla si vůbec představit, co by Eric dělal, kdyby mu musela říct, že ani jeden ze spisů není ten, který potřebují. Lucy namátkou klikla na nějaké číslo spisu. Na obrazovce se před ní objevila modrá listina na bílém pozadí, s logem FBI. Grafikou se ale už Lucy nezabývala, v každém spisu to bylo stejné. Očima přejížděla přes řádky, když v tom její zrak zachytil tak vytoužená slova. Elen Woodsová, 13. září 1996, unesena, znásilněna, podezřelý:Eric Smith. Online databáze starých případů obsahovala pouze stručné, základní informace. Pro to, aby člověk viděl celý spis, musel zajít do archivu v centru města. Lucy se šťastně natočila k Ericovi, který jí koukal přes rameno. "Ano, to je ono. Opiš to archivační číslo." Lucy se natáhla přes stůl, vzala kus papíru a propisku, přepsala číslo na ten papír a pak ho Ericovi podala. "Teď už můžu jít?" zeptala se ho. "Ano," odpověděl jí, promnul si bradu a pokračoval, "ale dnes, přesně v jedenáct, čekej dva bloky od vašeho domu. Vytrať se oknem. Dnes v noci si prohlédneš ten spis. Všechno vybavení vezmu já, ty se jen obleč do černého." S těmito slovy podal Lucy její tašku. Odvedl ji ke schodišti, které vedlo dolů do zahrady. Dům se nacházel na kopci. Lucy se k němu otočila, usmála se na rozloučenou a sešla po schodišti. Ocitla s v nádherné zahradě, která byla sice neudržovaná, ale přesto krásná. Šlapala po cestičce, pod nohama jí křupal štěrk. Otevřela zahradní branku a vyšla do ulice, hned za rohem uviděla autobusovou zastávku. 10 minut si počkala na autobus, když přijel, nastoupila, zaplatila jízdné a posadila se až úplě dozadu. Hlavu si opřela o okno. Cítila, jak jí studené sklo chladí čelo. Přemýšlela. Proč to byla vždycky ona, kdo se dostal do kontaktu se zločincem?

Krysa-část 5.

15. listopadu 2011 v 19:30 | Ája |  Povídky od vás
Ahoj, tak opět další díl povídky od Evky :) Chci se jí zároveň omluvit, že to chvíli trvalo, ale neměla jsem vůbec čas, někdy jsem nebyla ani na pc. Ale tak tady je ...


V kanceláři bylo hrobové ticho. Jakoby se báli promluvit. Včerejší noc byla pro ně krutá. Dívali se jeden na druhého, ale nikdo stále nepromluvil. Myšlenkami byli stále u Colbyho. Colby se sice probral, ale ihned byl převezen na psychiatrii. Nemohli s ním ani promluvit. Donovi, Charliemu i Davidovi stále zněl v uších křik Colbyho, jak je prosil, aby mu pomohli. Křičel a křičel, že on se zabít nechtěl. Že to na něj někdo narafičil. Tak rádi by mu věřili, ale události posledních dní mluvili proti němu. Chtěli mu pomoct, ale neměli jak.