close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Krysa-část 5.

15. listopadu 2011 v 19:30 | Ája |  Povídky od vás
Ahoj, tak opět další díl povídky od Evky :) Chci se jí zároveň omluvit, že to chvíli trvalo, ale neměla jsem vůbec čas, někdy jsem nebyla ani na pc. Ale tak tady je ...


V kanceláři bylo hrobové ticho. Jakoby se báli promluvit. Včerejší noc byla pro ně krutá. Dívali se jeden na druhého, ale nikdo stále nepromluvil. Myšlenkami byli stále u Colbyho. Colby se sice probral, ale ihned byl převezen na psychiatrii. Nemohli s ním ani promluvit. Donovi, Charliemu i Davidovi stále zněl v uších křik Colbyho, jak je prosil, aby mu pomohli. Křičel a křičel, že on se zabít nechtěl. Že to na něj někdo narafičil. Tak rádi by mu věřili, ale události posledních dní mluvili proti němu. Chtěli mu pomoct, ale neměli jak.



"Tak jo,co máme?" prolomil nepříjemné ticho Don. Ještě stále byl rozhozený.

První se ujala slova Megan, "Obětí je Marty Driscol, agent FBI. Dělal u FBI přes deset let, spolehlivý, dochvilný, ale samotář. Nerad pracoval v týmu, o jeho soukromém životě toho moc nevíme. Ale kolegové tvrdili, že poslední dobou byl nějaký podrážděný, uzavřenější než obvykle. Poslední případ, na kterém pracoval byla vražda Robinsonovi manželky. Nebyl to sice jeho případ, ale zdá se, že na něco přišel…"

"Jo," skočil jí do řeči David, "jen nevíme na co." Pak pokračoval dále. " Karl Robinson, hlavní podezřelý v případu smrti jeho manželky. Zdědil po ní veškerý majetek. Pořád patří mezi hlavní podezřelé, ale není proti němu žádný důkaz. Má dokonalé alibi, ale některý stopy na místě vraždy ukazují na něj."

"Charlie," otočil se na svého bratra Don, "mohl by jsi projít všechny důkazy? Už jsi to jednou dělal." Připomněl případ, na který by nejraději zapomněl. Tehdy poslal nevinného muže do vězení. A byl to právě Charlie, který mu pomohl celý případ objasnit.

"Není problém, ale co mám hledat?" Charlie si převzal bednu s důkazy a začal listovat spisem. "Popravdě, nevím, co bych měl hledat."

"Cokoliv, co by nás posunulo dál." Pohodil Don rukama, "stojíme po krk v průseru a nemáme se kam hnout."



Don seděl v kuchyni za stolem. Lokty měl opřené o stůl, ukazováčky si mnul spánky. Bolela ho hlava, svaly, klouby. Vlastně celé tělo.

"Špatný den?" Alan Eppes se zachmuřeně podíval na svého syna, "měl by ses vyspat."

"Kéž bych mohl," posteskl si Don, "ale ten případ…"

"Doni," naléhal na svého syna, "pořád tu bude. I když se pár hodin vyspíš."

"Já vím," zakroutil hlavou, "co to vaříš?" snažil se změnit téma.

"Lasagne," odpověděl mu, "a nevyhýbej se odpovědi."

"Tati," ozvalo se zakručení v Donově břiše. Najednou si vzpomněl, že od rána nejedl, "Celý tým maká na sto deset procent. Já si prostě nemůžu udělat volno."

"Kecy!" odsekl Alan, "to že si na pár hodin zdřímneš nezpůsobí katastrofu."

"Možná, že jo," šeptl si spíš sám pro sebe.

"Co?"zajímal se Alan.

Don o tom nechtěl mluvit. Pořád se cítil provinile. Měl pocit, že je vše jen jeho vina.

"Colby," odtušil Alan, "ale to není tvoje vina."

"Ale je," zavrtěl hlavou, "nepodržel jsem ho, když na něj vystartovala inspekce. A pak, v tý hospodě, svěřil se mi a já nic neudělal." Don na sucho polkl, "Vlastně mám pocit, že jsem ho k tomu doh…"

"Tohle není tvoje vina!" okřikl ho Alan docela ostře, "Mám Colbyho rád. Je to príma chlap. Ale faktem je, že si vybral. Byla to jeho volba."

"Ale…"

"Žádný ale není." Trval na svém Alan, "Colby si vybral. Zvolil svou cestu a ty za to neneseš odpovědnost." Podíval se na svého syna, pak nabral na talíř lasagne, "A teď se najez. Vypadáš fakt hrozně."

Don se slabě usmál, "Dík, tati."





Colby se rozhlížel po pokoji. Vše bylo sterilně bílé. Hlava mu třeštila, v puse měl sucho. Stále na sobě pociťoval účinky sedativ. Podíval se na své nohy. Byly přikurtované k posteli. Ruce také. Zkoušel je z popruhů vytáhnout, ale byly utažené příliš pevně.

"Sakra," zaklel, "musím se odtud dostat." šeptal si sám pro sebe. V pokoji krom něj nebyl nikdo jiný, ale stejně měl pocit, že ho někdo poslouchá. Přemýšlel, jak se do toho srabu dostal. Přemýšlel, co se stalo. Ještě nedávno byl agentem FBI, s perfektním záznamen bez jediné skvrny a teď ležel spoutaný na lůžku v bílém nemocničním prádle. Jeho život se pomalu ale jistě hroutil a on momentálně tomu nemohl zabránit. Pomalu propadal panice. Znovu zkusil vyprostit ruce z popruhů, ale ani tentokrát se mu to nepodařilo.

"Do prdele!" tentokráte nešeptal. Na chodbě se ozvaly kroky. Do Colbyho pokoje vešel ošetřovatel doprovázen lékařem.

"Doktore," Colby se snažil zvednout hlavu, ale popruhy ho táhly dolů.

"Jen klid," snažil se ho doktor uklidnit, "tady jste v bezpečí.."

"Ne!" křikl na něj Colby, "vy to nechápete…"

"Jen klid," zopakoval klidně doktor, "tady se Vám nic nestane, agente Grangere." Doktor se podíval Colbymu do očí, zkontroloval mu puls a tlak, "musíte se uklidnit. Máte vysoký tep i tlak…"

"Ne!" Colby se snažil vší silou vytrhnout z pout, "Já odsud musím pryč. Nechápete to. Když tady zůstanu, tak mě zabijou."

"Agente Grengere," doktor mu položil ruku na rameno, "musíte se uklidnit." Otočil se směrem k sanitáři, "Miku, pět miligramu haloperidolu."

Ošetřovatel jen přikývl. Nachystal injekci. Doktor mezi tím vydesinfikoval místo na Colbyho paži. Colby se chtěl bránit, ale za několik málo sekund už pociťoval nápor další dávky sedativ.



Don se cítil o něco líp. Jídlo mu udělalo opravdu dobře.

"Done," Megan nesla zprávu z laboratoře, "Nic, nemáme nic," řekla dřív, než se stačil zeptat. "Na oblečení se nenašly žádné stopy. Pitva taky nic neprokázala. Tělo bylo příliš poškozeno. Jediné co víme je, že by střelen do hlavy. Kulka se nenašla. Snad na něco přijde Charlie," zadoufala, ale moc tomu nevěřila.

"Jo, zavolám mu," Don vyťukával Charlieho číslo na svém mobilním telefonu. Nechal jej zazvonit dvanáctkrát, ael Charlie mu to nebral. "nebere to, asi má hodinu,"

Najednou se rozrazili dveře kanceláře. David byl celý udýchaný, sotva mohl popadnout dech, "Právě jsem to slyšel, Done!" křikl na něj, ale Don se jen nechápavě podíval.

"Co jsi slyšel?"

"O té střelbě, přece!"zavrtěl hlavou, jako by to bylo očividné.

"Jaké střelbě?" pořád nechápal.

"Na CalSci!"

V Donovi zatrnulo, "Charlie," přepadl ho obrovský strach. Proč mu Charlie nebral telefon? Že by se mu něco stalo? Don na nic nečekal, "klíče," štěkla rozčileně kolem sebe a přehraboval se na stole, "zatraceně, kde mým ty klíče?" křikl na Liz. Shrnul ze stolu jednu hromadu spiů, které se rozsypali po zemi. Liz se k nim sehla. V hromádce papíru čouhali Donovi klíče od auta. "Tady," podala mu je.

"Díky,"křikl ještě a utíkla ke svému autu.



"Don Eppes," ukázal odznak kolegům z LAPD. Ti už kolem Charlieho kanceláře natahovali žlutou policejní pásku. Technici procházeli kancelář a sbírali jakékoliv důkazy, které by je doveli ke střelci.

"Charlie," křikl Don, ale nedostalo se mu žádné odpovědi.

"Agent Eppes?" Don se ohlédl. Mluvila na něj drobná blonďatá zdravotnice. Kolem krku měla stetoskop, na rukou bíle latexové rukavice. "Váš bratr je v sanitce."

"Je,…" Don na sucho polkl, "je v pořádku?"

"Nebojte se," usmála se na něj, "je v pořádku. Je jen trochu v šoku. Kulka ho jen škrábla." Ukázala rukou na sanitku, kde zrovna další dva zdravotníci obvazovali Charliemu ruku.

"Charlie," Don s podíval na jeho ruku, "jseš v pořádku?"

"Jo," usmál se na něj Charlie, "asi jsem na něco přišel."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Míša D. Míša D. | Web | 16. listopadu 2011 v 12:25 | Reagovat

WOW,je to čím dál tím lepší. Už se nemůžu dočkat pokračování :D

2 Michaela Michaela | 16. listopadu 2011 v 17:13 | Reagovat

[1]: Musím souhlasit...taky se nemůžu dočkat.
Tak tenhle díl mi bude dlouho vrtat hlavou. Evko, honem další díl :D

3 Aneta Aneta | 18. listopadu 2011 v 10:34 | Reagovat

Bomba, je to lepší a lepší

4 Evka Evka | 24. listopadu 2011 v 18:21 | Reagovat

Teď jsem nějak neměla moc čas psát, tak příští díl bude až příští týden.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama