Tak, další díl od Evky.... jak to jenom děláš, že tvoje povídky jsou vždycky tak napínavé?
Colby se zhluboka nadechl. Chybělo mu už jen pár metrů a bude na svobodě. Jen proběhnout kolem zdi, podlézt příkopem a bude venku. Ohlédl se za sebe. Nikdo jej nesledoval. Zatím ne. Ale bude si muset dávat pozor. Nemůže nikomu věřit. Pokusili se ho zabít. Byl to Don? Megan? David? Liz? Don, určitě to byl Don, blesklo mu hlavou. Byl už u průlezu, zbývalo mu už jen pár metrů….
"Stůj!" křikl někdo ve tmě. Colby se prudce otočil, neviděl nic než světla baterky. Svítila mu přímo do obličeje. "Stůjte!" ten hlas poznal. Byl to ten mladý ošetřovatel. Ten co doktorovi podal tu injekci. Jede v tom taky? Určitě. Všichni v tom jedou."Ne!" křikl na něj. Pootočil se, aby se nohama zapřel do mříže v průlezu a vší silou kopl. Mříž ale nepovolila. Zkusil to znova a znova. Ale mříž ne a ne povolit. Propadal panice. Teď to nemůže vzdát. Teď ne, když je tak blízko svobodě.
Světla baterky se stále více přibližovala. Už byli docela u něj. Paniku vystřídalo zoufalství. Co když se ven nedostane? Zabijou ho? Jo, určitě ho zabijou. Světla mu mířila přímo do očí. Neviděl nic, než proud světla. A pak ucítil bolest. Projela mu celým těle. Taser, bylo poslední co mu proběhlou hlavou. Světla zmizela. Pak už neviděl nic.
"Tak na co jsi přišel?" Don byl netrpělivý. Měl strach o bratra, o Colbyho. Nechtěl věřit tomu, co se kolem něj dělo.
"Podařilo se mi zničit Robinsonovo alibi."řekl jakoby nic. Všichni na něj užasle zírali.
První se vzpamatovala Megan. "Jak? Technici tu fotku rozebírali snad tisíckrát. Nic nenašli. Negativy zmizely. Jak si můžeš být jistý?"
"On totiž tu fotku nezfalšoval. Ta fotka je naprosto pravá." Uvedl Charlie.
"Ale jak-"
"jednoduše. Riskoval," kroutil užasle hlavou Charlie, "riskoval hodně. To se mu musí nechat.'"
"Tak už mluv, Charlie!" pobídl ho Don.
"On totiž nezfalšoval fotku. Zfalšoval čas té fotky." Vytáhl ze své tašky několikanásobně zvětšenou fotku. Byl na ni Karl Robinson s právníkem. V ruce držel drink, Charlie odhadoval, že to bylo Martini, ale to nehrálo roli. Hodiny na stěně ukazovaly jedenáct hodin.
"Ale, jak jsi na to přišel? Bez negativu?" Jak?" Liz nechápavě kroutila hlavou.
"Vidíte to okno za nim?" Ukázal na okno, přesněji na tři tečky v okně.
"Co to je?" teď nechápal David.
"Myslel jsem, že to jsou hvězdy. Ale nejsou" Charlie vzrušeně zavrtěl hlavou. "Ověřil jsem to. Ten den byla obloha bez hvězd. Je to zvláštní úkaz. Astronomové u nás na CalSci toto studují. Mají skvělé záznamy. Nahrávky obloh, jednou jsme s Larrym…"
"Charlie!" okřikl ho Don, "k věci."
"Jo, ehm," Charlie polkl, "ty tři tečky jsou světla letadla." Podal jim ještě jednu zvětšeninu. Byly na nich jasně vidět dvě červené a jedna zelená tečka. "Mám přístup z záznamům aerolinek. Dělal jsme pro ně nějaké výpočty. Optimální letové trasy s ohledem na úsporu energie a zdrojů," pak se zarazil, uvědomil si, že zase odbíhá od tématu.
"Ale jak víš, že to bylo focené v jednu?"
"Jednoduše," usmál se Charlie.
"Takže," usmíval se Charlie, "to muselo být focené kolem jedné. Nebe bez hvězd není nikdy před půlnocí. Má to co dělat se geomagnetickým, ale to je teď jedno. Toto bylo poslední letadlo, které vzlétlo. Robinson změnil čas na hodinách, aby nastavil jedenáct večer. Bylo to rikantní. Hodně riskantní, ale nikdo si toho nevšiml. Nepočítal ale s letadlem v pozadí."
První se vzpamatoval Don, "Nechej vystavit zatykač na Robinsona. Konečně toho zmetka máme.Zatracenej parchant. Ten má teda nervy." Megan se už chystala odejít, ale Charlie měl pro ně ještě další informace.
"Done." Podotkla Liz. I Davidovi to začínalo docházet. "Nemohl v tom jet sám."
Don s zarazil. Jak to, že si toho nevšiml? Jak to, že mu nedošlo, že někdo musel ty negativy zlikvidovat ze skladu důkazu? Ale kdo?
"No," polkl, "vím ještě jednu věc. Nejsem jediný, kdo si toho všiml." Podíval se na ně, "Když jsem si to byl ověřit, zjistil jsme, že na totéž se ptal Driscol."
"Cože? Jseš si jistej?" Vyhrkl David. Charlie jen přikývl. Věděl co to znamená. Věděli to všichni.
"Jo," přikývl Charlie,"potvrdili mi to na letišti.
Dívali se na sebe. Teď už si byl nejen Don, ale všichni naprosto jistí, že je mezi nimi zrádce. Přemýšleli. Netušili kdo to je, ale věděli, že nemohou nikomu věřit.
"McGowen!" křikl Don. Rozhodil rukama tak prudce, že shodil květinu z kartotéky. Byla to jedniná kytka v místnosti. "Ten hajzl!"
Megan sbírala střepy květináče z podlahy. Opatrně shrnovala hlínu na malou hromádku. Postavila se, a dala pahýl květiny do sklenice. Později tam dolije vodu.
Don pokračoval, "McGowen věděl, po čem šel Driscol. Sám to řekl, když jsem s ním mluvil. To on začal jako první o Robinsonově případu. To on, poukázal na Colbyho.Řekl že ví, že Robinsonův případ jsme nedělali my…" chtěl pokračovat,ale Charlie mu skočil do řeči.
"Done," podíval se na něj, "na letišti mi řekli, že před dvěma dny tam byl ještě jeden agent. Zjišťoval, po čem tam pátral Driscol." Podíval se na stůl, na fotku na které byl celý Donův tým, "Byl to Colby." Dodal potichu.
Don se hnal jako o závod. Věděl, že nemá moc času. "Jsem idiot," nadával sám sobě. "Měl jsem to tušit."
"Done," snažila se ho utěšit Megan, "není to tvoje chyba."
"Ale je," zavrtěl hlavou, vztekle troubil na klakson. Ostatní řidiči jej snad zdržují schválně. Světla majáčku ostře blikala, siréna musela být slyšet na míle daleko. "Říkal mi to. Říkal, že jde po něm inspekce. Že neprošel drogovými testy. Přísahal, že nic nevzal. Říkal, že neví, jak se to mohlo stát." Znovu vztekle praštil do klaksonu.
"Říkal nám to celou dobu, že to na něj narafičili. Že se nechtěl zabít." Neustále mlátil do klaksonu. Auta před ním uhýbala, ale Don měl stále pocit, že jej úmyslně zdržují. "nevěřil jsem mu."
"Nikdo jsme mu nevěřili, Done," Megan se ohlídla. Auto s Davidem, Liz a Jonasem byly těsně za ním. Chrlie s nima nebyl. Dostali povolení k prohlídce, a tak procházel McGowenovy účty. Snažil se nalézt jedinou stopu o tom, že bral úplatky.
Konečně byli u nemocnice. Prudce zastavil. Ani nevypl motor, vyskočil z auta, ujistil se, že má svou zbraň a utíkal směrem do haly.
"Číslo pokoje Colbyho Grangera." Křikl na postarší sestru.
"1218," odpověděla polekaně, "ale není tam."
"KDE JE?!" křikl Don. Megan se ho snažila uklidnit, ale neuspěla. "TAK KDE JE?!"
"Na, na, na izolaci," koktala vystrašeně, "Nechal ho tam převést doktor Murény."
"Kde najdu toho doktora?"
"Kancelář 235. Druhé patro." Odpověděla spěšně.
"Díky," řekl Don už klidněji.
Vyběhli do druhého patra. Rovnou do kanceláře doktora Murphyho. Ani nezaklepali, rovnou do ní vpadli.
"Potřebujeme mluvit s Agentem Grangerem." Křikli snad jednohlasně.
Doktor Murény se prudce postavil, "To nejde."
"Mne nezajímá, že to njede! Chci s ním mluvit. OKAMŽITĚ." Trval na svém Don.
"Je mi líto," zavrtěl hlavou, "Ale museli jsme agenta Grangera přeložit. Pokusil se o útěk."
"Kde je teď?"
"Přišel sem Váš kolega. Nechal ho převést do jiné nemocnice."
Všem bylo jasné, kdo to byl. Ale pro jistotu se zeptali, na jeho jméno.
"Byl to agent McGowen." Potvrdil jim jejich obavy.
WaW ..... šíleně napínavé ....... piš!!! :-D