27. ledna 2012 v 17:15 | Ája
|
Poslední dílek ( :( ) povídky od Evky, myslím, že všichni budeme souhlasit s tím, aby co nejdříve napsala další!
"Vyhlaste po něm pátrání," Don vydával instrukce do vysílačky, "pro vraždu, únos, spiknutí a já nevím co ještě," z vysílačky se mu dostalo souhlasné odpovědi. Bál se. Všichni se báli o Colbyho život.
Vytočil číslo ve svém telefonu, "Tak jo, Charlie, co máš?"
"Je chytrý. Velmi chytrý. Na jeho účtech nic. Nikde ani stopa, že by bral úplatky…"
"Podívej se znova, Charlie, zadarmo to určitě nedělal."
"To ne. Jen říkám, že je nikdy nebral v hotovosti."
"Jak to myslíš?"nechápal Don.
"Minulý rok jel na dovolenou na Miami," Charlie listoval svými poznámkami, "ale podle záznamu, podstoupil očkování pro tropické choroby."
"Chytrý zmetek," souhlasil s Charliem Don.
"V dalším případě," pokračoval Charlie, "se mu najednou zvýšila pojistka. Jedna jeho vzdálená příbuzná si koupila nové luxusní auto. Ale pojistku platil on. A těch příkladů je tady víc." Charlie si promnul oči, "bude to trvat,ale budeme mít proti němu dost silné důkazy."
"Díky, Charlie," poděkoval mu Don a položil telefon. Očima neustále sledoval okolí, jestli nezahlídne McGowen auto. Vše mu najednou dávalo smysl. Tolik nepovedených zatýkaček. Vnitřní inspekce má přístupu ke všem spisům. Včetně spisům o plánovaných operacích. Driscol přišel na to, jak to bylo s Robinsonem. Tak ho McGowen umlčel. Zdiskreditoval Colbyho, aby mu nikdo nevěřil. Agent, který bere drogy, skončil. A McGowen to věděl. Když to nepomohlo, a Colby po něm pásl dále, pokusil se ho zabít. Nahrál to na sebevraždu, ale Megan ho našla včas.
"Proč jen jsem mu nevěřil?"řekl si spíš sám rpo sebe.
"Všem jednotkám," zapraskalo ve vysílačce, "auto podezřelého McGowena bylo spatřeno na rohu 26 Calver avenue."
"Jedeme tam" reagoval Don ještě dřív, než stačil zmáčknout vysílačku. "Dva dva šest, jedeme tam," odpověděl ještě jednou.
Megan se ohlédla. Auto s Davidem a Liz bylo stále za nimi. Don ještě více přidal plyn. Už byl na Calverový, ale McGowenovo auto nikde neviděl.
"Kde sakra je?"klel Don. Snažil se zůstat klidný, ale nešlo mu to. Pořád myslel na Colbyho. Cítil se zle, že mu nevěřil. Myslel si, že Colby prostě sešel z cesty a najednou bylo vše jinak. Nenáviděl McGowena, za vše co udělal. Ale ještě více nenáviděl sám sebe, za to, že Colbymu nevěřil. Najednou zahlédl jeho auto. "Všem jednotkám. Auto McGowena je na vrakovišti, Calverova 18. Žádáme o posily. Jdeme tam. Prudce zatočil a dupl na brzdu. Kdyby nebyla Megan připoutaná, jistě by si rozbila hlavu o palubní desku.
"Héj, klid" ohradila se. Rukou si promnula hrudník, který ji bolel od zaříznutých pásů.
Don vyskočil, nečekal na posily a s namířenou zbraní se vydal směrem k vrakovišti. Věděl, že někde tady je McGowen. Chtěl ho dostat za každou cenu.
Prošel kolem sešrotovaných aut, stále držel pistoli před sebou, připraven kdykoliv vystřelit. McGowena nikde neviděl.
"Stůj!" uslyšel Davidův hlas. Prudce se otočil. "Slyšíš, odhoď zbraň!" Don zamířil rovnou za Davidovým hlasem.
"Ani náhodou Sinclaire!" uslyšel McGowena. Postupoval stále ku předu. Na opasku mu vibroval telefon. "teď ne," řekl si pro sebe a snažil se telefon ignorovat.
"Vy odhoďte zbraň! Jinak je Váš kámoš mrtvý!"
"Nemáte šanci. Je konec!" křičela Megan. Zbraní mířila přímo na McGowena, který svou zbraň držel u Colbyho hlavy. Na Colby bylo vidět, že je stále mimo z léků, které mu v nemocnici podávali. Měl nepřítomný pohled, byl naprosto klidný, jako by se jej celá situace vůbec netýkala.
"McGowene!" křičel Don, "Je po všem. Víme o všem. Máme dost důkazu. Nedělejte to horší, než to je!"
"Horší?" uchechtl se McGowen. "Nemůže to být horší! Já nemám co ztratit. Ale vy ano" přitiskl zbraň blíž ke Colbyho hlavě.
Don si až moc dobře uvědomoval, že má McGowen pravdu. Věděl, že nemá co ztratit. Riskoval, ale horší to pro něnj být nemohlo. Už jednoho agenta zabil. Vězení s nevyhne a McGowen to věděl.
"Co chceš?" křikl na něj Don.
"Volný odchod. Slib, že mě nebudete pronásledovat!"
"Víte moc dobře, že to nejde!" mobil u pasu mu stále vibroval. Don se na něj podíval. Na displeji stálo Charlie. Věděl, že to je důležité. Ale nechápal, co by bylo tak důležité, aby mu Charlie volal uprostřed operace. Znovu mu to položil.
"Eppsi!" nenechal se McGowen odbýt. "Já nemám co ztratit. Takže co bude?"
"Nic!" Don zněl rozčileněji víc než chtěl. Opět mu začal vibrovat telefon. Don by jím nejraději mrštil o zeď. "Sakra," špitl.
"Megan, vem to!" podal jí telefon.
"McGowene!" popošel trochu více do zákrytu. "Co kdybychom to skončili?"
Otočil se na Megan, která stále telefonovala. Pozoroval ji. Tvářila se rozrušeně.Konečně dotelefonovala.
"Done!" podívala se na něj, "Charlie. Říkal, že v tom McGowen nejede sám. Má u FBI komplice. Je to jeden z techniků a koroner. Jedou v tom společně."
Don jen přikývl. Rozhlédl se kolem sebe. V tom mu to došlo. McGowen je jen zdržoval. Čekal na své komplice. Jen tak měl šanci se odtud dostat. Ozvala se ohlušující rána.
"Kdo střílel?" křikl Don, "odkud to bylo?" Rozhlížel se kolem sebe.
Další a další rána. Všichni se krčili, aby nebyli v palebné pozici. Zbraně v pohotovosti, snažili se odhadnou, odkud se střílí.
"Tam!" křikla Liz, namířila a vystřeli. Najednou stříleli všichni. Netrvalo to ani minutu a bylo po všem.
"SANITKU!"
… Současnost…
Všichni stáli kolem skla a koukali na svého kamaráda. Ležel nehybně na posteli, z těla mu vedlo plno hadiček, infuzí a rourek. Byl bledý, až neuvěřitelně bledý. Křivka srdeční činnosti se pravidelně pohybovala, stejně jako respirátor, který momentálně dýchal za něj. Nevěřili, nebo spíše nechtěli věřit, že by to mohla být pravda. Ještě před několika dny se všichni společně smáli, skvěle se bavili, a teď tu ležel na jednotce intenzivní péče a oni se modlili, aby přežil.
"Jak to vypadá, doktore?" zeptal se jeden z agentů. Báli se toho, co se dozví.
"Je div, že přežil operaci, zatím se drží, ale…" doktor se na chvíli zarazil. Pohlédl na ně, viděl jejich vyděšené obličeje, "..jedna kulka prošla páteří. I kdyby přežil, už nikdy nebude chodit."
"Jakou má naději?"
"Tedy," doktor se jim do obličeje nepodíval, "má v těle pořád jednu kulku. Nemůžeme jí vytáhnout…."
"Co mu hrozí?" zeptal se další z kolegů.
Doktor se jim nepodíval do očí, "Noc asi nepřeži…." Nestačil dokončit větu. Z pokoje se ozval alarm monitoru. "Modrý kód!" křikl doktor. Všichni s napětím sledovali jejich boj o záchranu života. Doktoři přiložili elektrody defibrilátoru k tělu a spustili je. Tělo sebou škublo. Rovná čárala srdeční činnosti se na chvíli zkřivila, aby se vzápětí narovnala. Doktoři to zkusili znovu. Čára na monitoru se znovu zachvěla, znovu a znovu, s každým výbojem defibrilátoru se na chvíli zachvěla, ale pak se narovnala.
"Bojuj, prosím.Nevzdávej to!" Šeptali si všichni najednou. Bezmocně sledovali, jak jejich kamarád bojuje ze všech sil o život a v duchu se vraceli k tomu, jak to všechno začalo.
Bylo to nekonečně dlouhé čekáni. S napětím čekali na doktora. Co jim sestra zatáhla závěsy, neměli ani potuchy co se v pokoji děje. Konečně se dveře otevřeli. Všichni s napětím sledovali doktora, který k nim přicházel. Snažili se z jejich obličeje vyčíst, jaké má pro ně zprávy.
Doktor na ně pohlédl a pak sklopil oči k zemi. "Je mi líto. Zemřel před dvěmi minutami."
KONEC
Ty musíš pořád mýt takový šílený konce ...... ale jinak super !