Tak, další díl povídky Střelba od Evky :")
"Co máme?" Don. Vlastně všichni měli na sobě stejné oblečení jako na pohřbu. Neměli ani čas se převléci. Sotva dokončili sběr důkazů, už je volali k další střelbě.
"Nic, moc," Megan Donovi shrnula vše, co věděli, "obětí je James Cohen, policista…."
"Cohen" přemýšlel Don, odkud to jméno zná, "je mi to povědomé."
"Dělal s náma na dodávce drog. Je to tak rok zpátky. Střelen jednou ranou do hrudníku. Neměl šanci." Informoval je Colby.
"Stejná zbraň?" zeptal se Don.
"Vypadá to tak, ale ještě to prověří balistika. Ale je to stejné, jako u…" zarazila se, jako by to nedokázala říct. Pořád si nechtěla připustit, že se to vše stalo. Jako, kdyby to řekla nahlas, potvrdilo vše, na co nechtěla myslet. Snažila se ovládat, aby nepropukla v pláč.
"Pojď sem," objal jí. Megan se tiše rozplakala, "strašně mi chybí," vzlykala.
"Já vím," držel jí v objetí, "taky mi, Larry, chybí." Stáli tak asi pět minut, než se Megan, vlastně oba uklidnili, že byli schopni pracovat.
"Jakmile bude balistika, ať mi dají ihned vědět." Poručil jednomu z agentů, který se podílel na vyšetřování, "kdykoliv."
"Ano, pane," přikývli a dál se věnovali své práci.
***
"Musíme projít všechny spisy," přemýšlel nahlas, "začneme tím, na kterém spolupracoval Cohen,"
Probírali se stohy papírů, "Nic, Cohen ani Larry spolu nedělali na žádném případu." informoval ho David.
"Nějaké spojení tu musí být," namítl Don. Měl pocit, že něco přehlédl, něco je přece spojovat muselo, říkal si sám pro sebe.
"Proč stříleli na tom pohřbu?" nechápala Megan, "přece museli vědět, že tam bude plno agentů FBI. Byl to risk." Kroutila hlavou. Při vzpomínce na pohřeb, se jí do očí vhrnuly slzy.
"Cohen, Cohen," opakoval si Don stále dokola. Přemýšlel, jestli skutečně nemohl dělat na jedné z jejich kauz. Něco, co nebylo ve spise.
"DONE!" křikla Liz, "Další vražda!"
"Co!" Dona se zmocňoval nepříjemný pocit. "Kde?"
"Main street 18," informovala ho Liz. To už seděli v dodávce a ujížděli na místo činu. Oba byli unavení. Liz si protřela spánky.
"Jak je?" podíval se na ní.
Zavrtěla hlavou, "Nic moc." Ani ona se ještě nestačila převléct. Stále byla oblečená do smutečního oblečení. Lodičky jí dělaly na nohách obrovské puchýře, "Doufám, že tam pachatel nebude" na chvíli vyzula boty, "na těch jehlách se blbě utíká." usmála se.
"Jo," i Don se usmál. Snad poprvé od Larryho smrti. Taky doufám.
"Charlie jede na místo činu," informovala ho.
Don nic neřekl. Díval se z okna na míjející stromy. "To je fajn" kývnul hlavou. Ale sám věděl, že to fajn není. Charlie na tom nebyl moc dobře. Všechny Larryho smrt bolela, ale nejvíce snad Charlie. Ztratil nejlepšího přítele a mentora. Don nevěděl, zda se s tím Charlie vyrovná. V hlavě mu probíhaly vzpomínky na jejich hádku v nemocnici.
"Je to tvoje vina, Done!" křičel na něj, "Ty tys ho dovedl k FBI."
"Charlie," snažil se mu Don oponovat, ale neměl na to sílu. Smrt Larryho ho taky bolela, "to co se stalo…"
"Nestalo se to, nebýt tebe. To ty jsi odpovědný za jeho smrt." Nepřestával křičet. Po tvářích mu tekly slzy. Tolik se na Dona zlobil, ale ještě více na Larryho. Zlobil se na Larryho, že ho opustil.
Don netušil, jak jejich setkání dopadne. Ani na pohřbu spolu nepromluvili ani slovo. Charlie mu vyčítal, že přivedl Larryho do týmu FBI. Vyčítal Donovi jeho smrt. A Don si jí vyčítal taky.
Liz jakoby tušila, na co myslí. "není to tvoje vina," snažila se ho povzbudit, ale moc to nezabralo. Don jen vrtěl hlavou a dál koukal nepřítomně z okna. Konečně dojeli na místo činu. Všude bylo plno policistů. Dva pochůzkáři právě vytlačovali zvědavce za policejní pásku ohraničující místo činu.
"Kdo je oběť?" zeptal se Don nejbližšího důstojníka.
"Poručík Walker," odpověděl.
Dona píchlo u srdce. "Garry?" zeptal se nevěřícně ještě jednou.
"Ano, pane," přitakal důstojník, "je v kritickém stavu. Právě ho převezli do nemocnice. Ale nejsou si jistí, zda přežije."
"Díky," Don pocítil slabou naději, ale rychle jí raději zaplašil. "Ať mi někdo podává informace o jeho stavu, pak za ním zajedu."
"Tak jo," Don se rozhlédl kolem sebe. "Všechno zdokumentujte, posbírejte důkazy, všechno. Tyto vraždy mají prioritu číslo jedna. Nic není důležitější.
"Done?" Liz pokynula směrem k hlídkovému autu, ze kterého právě vystupoval Charlie. "Nepůjdeš si s ním promluvit?"
Don chtěl, strašně moc si chtěl s Charliem promluvit. Potřeboval ho dnes dřív, než kdy jindy. Ale něco mu v tom bránilo. Možná strach, že se opět pohádají. "Ne," zavrtěl hlavou."
"Liz," Charlie se k nim připojil. I on vypadal značně strhaně. Na Dona se jen letmo podíval a pokynul hlavou.
"fajn, že jsi tady," usmála se na něj povzbudivě. "Asi tě budeme potřebovat."
"Jo, tak kde mám začít?" zeptal se. Na Dona se stále nepodíval. Cítil se provinile, že si všechnu zlost vybil na něm.
"Nejlepší bude zjistit, odkud střílel. Taky musíme přijít na to, co všechny oběti spojovalo." Přemýšlel Don. "Nevím," kroutil hlavou, "všechno to jde nějak moc rychle."
"Co tím myslíš?" nechápala Liz. Popravdě, ani Charlie ho moc nechápal.
"Já nevím," kroutil hlavou Don, "nejdříve zabije Larryho a pak čeká téměř týden. Znovu udeří na pohřbu, a pak zabije dva lidi v jeden den? Nedává to smysl."
"Je to prostě psychopat co se rozhodl, že bude vraždit poldy." Oponovala mu Liz.
"Ne," vrtěl dál hlavou, "musí v tom být něco víc. Něco, co ho vyprovokovalo."
"Já," vmísil se do jejich rozhovoru Charlie, "propočtu si trajektorii. Pak Vám dám vědět." Don jen přikývl.
Ani jeden netušil, že jsou celou dobu sledování. Zaměřovač se střídavě přesouval z Dona na Charlieho, na Liz a zpět. Jako by ten, kdo chce střílet váhal, na koho zamířit první.
KONEC 2. ČÁSTI
WOW...jdu honem na další část... :) je to moc, moc dobré