Střelba-5. část

17. září 2012 v 20:06 | Ája |  Povídky od vás
Evka poslala rovnou dvě části, tedy tady je ta druhá ;)
Ujížděl na centrálu FBI. Celou cestu si nadával si. Jak to že mu to nedošlo hned, jakmile to řekla? Na co myslel? Přece to je možnost, jak jej dostat. V hlavě si znovu přehrával rozhovor s Elenou.

Ve chvíli, kdy mu to došlo, zavolal si Elenu zpět. Ta se se celá bledá vrátila do kanceláře v obavách, že si to snad rozmyslel.
"Eleno, odkud a kdy jste se mi nabourala do počítače?" zeptal se přímo, "byl to váš počítač?"
Elena byla celá bledá. Dívala se na Charlieho se strachem, neschopná slova.
"Naše domluva platí." Ujistil jí. Na jejím podvodu mu momentálně nezáleželo, potřeboval zjistit vše, co Elena ví.


"Já, poprvé to bylo z kavárny…"
"Poprvé?" přerušil jí, "kolikrát jste se mi nabourala do počítače?"
"Poprvé asi před sedmi měsíci, krátce předtím, než jste odjel."
"Odkud," připadal si jako Don, když vyslýchal podezřelé, ale bylo pro něj důležité zjisti, vše, co by mu pomohlo.
"Z kavárny na BelSide. Měla jsem strach, kdyby.. kdyby jste na to přišel, ať se nedostanete ke mně. Když mi to prošlo, já…"na Charlieho se ani nepodívala, "pak jsem se připojovala od sebe."
"Kolikrát?" Charlie postupoval jako zkušený vyšetřovatel.
"Celkem pětkrát. Pak, pak, ehm, pak jste na mě přišel." Zavrtěla hlavou. Věděla, že se znovu dostává do problému. Velkého problému.
"Potřebuju Váš počítač. Všechny, ze kterých jste se mi nabourala do noťasu. Taky potřebuju vědět, kdy přesně a odkud jste se připojovala, který počítač v kavárně to byl." Podíval se na ní nekompromisně. Věděl, že tyhle stopy by je mohly dovést k tomu, kdo rozpoutal to šílené střílení. K tomu, kdo zabil Larryho.
Elena, ač neochotně, mu na vše odpověděl. Slíbila, že notebook i počítač donese na centrálu FBI.

"Jsem idiot" nadával si stále dokola. To už byl před budovou FBI. Rychle zaparkoval, až málem odřel lak vedle stojícího auta.
"Done!" celý zadýchaný vběhl do kanceláře, "na něco jsem přišel!"
"Co máš?" zajímal se Don. Zoufale se potřebovali něčeho chytit. Vraždy se množili a oni neměli jedinou stopu.
"Musíme jít hloub," oznámil jim Charlie. Všichni se na něj nechápavě podívali, tak začal vysvětlovat. Pověděl jim, jak jedna jeho studentka podváděla, jak mi jen tak mimochodem řekla, že se mu naboural do počítače někdo jiný, už minimálně sedmi měsíci. Nezapomněl na jediný detail.
"Takže tě někdo sleduje už sedm měsíců?" ujistil se Don.
"Možná dýl,"kývl Charlie. "Nevím přesně, kdy se mi nabourali do kompu. "
"Můžeš zjistit, kdy se to stalo?" zajímala se Megan.
"Možná, že jo. Ale budu potřebovat všechny kompy, ze kterých se ke mně nabourala, a to může být problém. Jeden je v internetový kavárně."
"Zařídím povolení," nabídl David, ani nečekal na souhlas a začal vyřizovat povolení k prohlídce a zabavení daného počítače.
"Ty ostatní mi doveze Elena." Dodal Charlie.
"Kdo?" podivil se Don.
"Ta studentka," dodal Charlie, jako by to bylo zřejmé "A taky," dodal ještě Charlie, "musíme prohlédnout i počítače tady. Mohou sledovat i Vás. Budu potřebovat pomoc Amity."
"Fajn," přikývl Don. "zavolej jí. A jakmile se tu objeví tak Elena, chci s ní mluvit. Colby, ty mi jí prověř."
Colby jen přikývl. Vyptal se Charlieho na všechny potřebné informace, a probíral se záznamy, co by o dané studentce mohl zjistit.
"Tak jo. Shrneme si vše, co máme." Během deseti minut shrnul vše, co měli. Nebylo toho moc. Střelec po sobě nezanechal jedinou smlouvu. Žádný otisk, žádná DNA. Nic. Jejich poslední nadějí byla sbírka fotografií novinářů. Don, vlastně všichni doufali, že něco objeví. Něco, co by je posunulo o kousek dál. Potřebovali si dát pauzu.
Colby vzhlédl od počítače, "Ah, Elena dorazila." Pokynul hlavou směrem k chodbě mezi kancelářemi. Pohlédl na ní. Byla mu povědomá, ale pak si uvědomil, že je to jen tím, jak se celou půlhodinu prohraboval v jejím životě. Nebylo toho moc, co našel, a i tak to k ničemu nevedlo. Byla to nadprůměrná studentka, na střední škole prospívala se samými jedničkami, pak na rok odjela do Francie. Po návratu odmaturovala a přihlásila se na CalSci. Zde neměla jediný problém, až na podvod, který díkybohu byl odhalen. Jak si Colby uvědomil, kdyby na to Charlie nepřišel, nezjistil by, že se jim někdo naboural do počítače.
Elena podala Charliemu své dva notebooky. Megan jí podala potvrzení a pak jí odvedla do výslechové místnosti, kde se jí ujal Don.
"Amito," usmála se Megan, "jsem ráda žes přišla.
"Jo," usmála se taky, ale úsměv byl mnohem menší. "měli jsme jít s Charliem na večeři, ale asi z toho nic nebude. Otočila se směrem k Charliemu, který dál pracoval na své rovnici.
"Má moc práce," snažila se ho Megan omluvit, ale věděla, že to nemá cenu.
"Jo. Buď moc práce, nebo studenti, nebo své osobní problémy. Já jsem na posledním místě." posteskla si. Nechtěla, ale už to nedokázala držet v sobě. "Někdy mám pocit, že by bylo nejlepší se rozejít."
"Amito, já…"
"Nevadí. Půjdu mu pomoct. Od toho tu vlastně jsem." otočila se a vydala se směrem k Charlimu. Ten, jakmile jí spatřil se k ním přitočil a letmo políbil na tvář.
"Amito, já vím, ta večeře…"
"Nech to být." Usmála se, "máš moc práce. Chápu to."
"Ne, tak to není, jen…"
"Charlie," podívala se na něj, neměla chuť se pouštět do debaty. Věděla, jak by to dopadlo. Charlie by s ní šel na večeři, ale myšlenkami by byl stále u rovnic. Ne s ní. A to nechtěla. Byla unavená z toho, jak moc se snažil a jak moc jí to štvalo. Jejich vztah měl vážné trhliny a ona si nedokázala představit, že by se zacelily. Měla pocit, že s prací prohrává na celé čáře. Charlie dá vždy přednost práci před ní. "Pojďme se podívat na ty rovnice."
Oba stáli před tabuli a znova a znova propočítávali Charlieho rovnice.
"Charlie, co když, co když jdeme na to špatně?" to co jí napadlo, se jí vůbec nelíbilo.
"Jak to myslíš?" podíval se na ní zmateně.
"Co když vycházíme ze špatného předpokladu? Co když vůbec nejde o spojitost s nějakým případem?"
Charlie se na Amitu nevěřícně podíval, "Jak to myslíš?"
"Přece," popocházela kolem tabule, "co když nejde po Donovi ale po tobě?"
"Proč myslíš?" Charlie byl zmaten.
"To, co mají všichni ti mrtví společného, jsi ty a Don. Co když je to osobní?"
Charlie se díval na tabuli.
"Posloucháš mě?" zeptala se Amita, ale Charlie, jakoby jí nevnímal. Jeho pozornost upoutala malá oranžová tečka. Byl to jen okamžik, než mu došlo, co to je.
"K ZEMI!" křikl, vrhl se na Amitu a strhl jí k zemi. Právě v čas. Ozvalo se řinčení skla. Kulka proletěla tabulí, kde ještě před chvíli stála Amita.
Všichni byly rázem v pozoru. Vytasili zbraně, krčili se za stoly a snažili se uhádnout, odkud se na ně střílí. Netrvalo to snad ani deset vteřin a bylo po všem.
"Jsou všichni v pořádku?" křičel Don na ostatní agenty. Jakmile se ozvala střelba, nechal Elenu ve výslechovce a utíkal na pomoc svým agentům.
"Jsem v pohodě," ozval se někdo. Odevšad se ozvývaly hlasy. Všichni hlásily svou pozici a stav.
"Amito," Charlie stále ležel na zemi, držel Amitu v náručí. Plakala. "Jsi v pořádku? Nejsi zraněná?" Nervózně jí prohlížel.
"Jsem v pohodě." Sbírala se ze země.
"Miluju tě." Podíval se na ní. "Strašně moc tě miluju." Objal jí a držel. Nechtěl jí pustit, ani když ho ujistila, že je opravdu v pořádku. "Strašně moc tě miluju."
"SANITKU!" uslyšeli zoufalý Donův výkřik. Rozeběhli se za ním. Kuchyňka byla rozstřílená. Po skříňce stékala na podlahu čerstvě uvařená káva, z protrženého pytlíku se do ní sypal cukr. Mísila se na podlaze. Pak si to uvědomil. Na podlaze se nerozlévala jen káva. Mísila se s jinou tekutinou. Mnohem hustší, červenou. Krev, napadlo Chalrieho. A v tom všem ležel na zemi Colby. Kruh krve kolem něj se neustále zvětšoval.

Konec 5 části
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evka Evka | 17. září 2012 v 20:28 | Reagovat

Konečně je tady další dílek, tak zopakuji otázku, kterou jsem psala u jiného dílku. (Mimochodem Ajo, dík, žes ten problém vyřešila. Věřím, že komunikace s adminy není to pravé ořechové).
Tak tedy, pomalu dopisuji tuto povídku  a přemýšlela jsem o další. V hlavě mám pár nápadů. Snad poradíte, kterou napsat. Tu jsou možnosti:
1. jedna by byla alternativní povídka, která už tu je. Krysa. Měla jsem v hlavě dvě linie,nakonec se rozhodla pro tu, co je uveřejněna. Druhá linie (neuveřejněna) je podobná, ale zápletka je přecejen jiná.
2. V hlavě mám povídku, byla by zaměřena na temnou minulost jednoho člena týmu. O koho je by bylo zřejmé už od začátku, ale co se skutečně stalo, by jste se dozvěděli až na konci.(A klidně bych udělala z někoho totalního hajzla :-)
3. Napsat pokračování již nějaké zveřejněné povídky?

2 Michaela Michaela | 19. září 2012 v 10:23 | Reagovat

Nechme toho Colbyho už na pokoji :D ale uznávám, je to nakažlivé :D
Předně bych chtěla moc poděkovat Áje za vyřešení problému a zveřejnění povídky, fakt jsem se na ni tešila... :)
K tvé otázce...kdyby to bylo na mě, zvolila bych možnost 2, ale nechám to an tobě...
Jinak doufám, že tahle povídka nevyvraždí celý tým FBI... ;)

3 Evka Evka | 19. září 2012 v 18:34 | Reagovat

[2]:Neboj, nevyvraždím celý tým, ale asi někoho umřít nechám :-) Jen ještě nevím koho, nějaký tip?

4 Michaela Michaela | 20. září 2012 v 7:17 | Reagovat

[3]:Raději žádný :D

5 Nett Nett | Web | 20. září 2012 v 8:35 | Reagovat

Skvělá povídka, začíná to slibně .... Zbožnuju když někdo umře nebo se mu něco stane...

6 Michaela Michaela | 17. října 2012 v 8:12 | Reagovat

Kdy bude další dílek? Jsem napnutá, jak kšandy...

7 Jill Jill | 27. října 2012 v 18:55 | Reagovat

[5]: Není to (trochu) zvrácené?

8 Evka Evka | 29. října 2012 v 18:43 | Reagovat

[6]:Dílek určitě bude, jen nevím kdy, nějak teď nestíhám. Píšu odborný článek a dává to docela zabrat. Ale snad příští týden.

9 Michaela Michaela | 31. října 2012 v 15:25 | Reagovat

[8]:Tak to se teda budu těšit... :)

10 Michaela Michaela | 31. října 2012 v 15:27 | Reagovat

[7]: Myslím, že to není zvrácené,dodává to povídce na realitě, v seriálech mnohdy hlavní postavy působí jako nezničitelní hrdinové...a navíc je ta povídka, alespoň pro mně, emociálnější...
Tohle je alespoň můj názor...

11 Lipila Lipila | 11. listopadu 2012 v 19:48 | Reagovat

mohla bych poprosit admina o smazání komentáře u toho článku prosím? http://numb3rs.blog.cz/1006/minuta-po-pulnoci
děkuji :)

12 Nett Nett | E-mail | Web | 20. listopadu 2012 v 11:23 | Reagovat

[10]: Naprosto souhlasím..... Donutí mě to nad tím víc přemýšlet než když je to suchá povídka.....

13 Michaela Michaela | 21. listopadu 2012 v 18:57 | Reagovat

[12]:Souhlasím...

14 Michaela Michaela | 13. prosince 2012 v 22:20 | Reagovat

Kdy bude další díl? :( Moc prosím...jako vánoční dárek... ;)

15 Michaela Michaela | 6. dubna 2013 v 11:26 | Reagovat

Prosím, prosím, kdy se tu objeví další díl? Jsem napnutá jako struna, jak to dopadne...díky moc

16 Evka Evka | 10. dubna 2013 v 21:33 | Reagovat

Tak jsem Aji poslal další kapitolu, tak snad jí brzo uveřejní. Nějak jsem teď neměla náladu ani čas na psaní, ale nakonec jsem k tomu sedla. Pokud to Aja neuveřejní (nevím, jestli stále spravuje stránky), tak bych ti to hodila do komentů. Případně na email

17 Michaela Michaela | 10. dubna 2013 v 21:56 | Reagovat

[16]: :D jsi hodná. Snad to uveřejní, kdyby ne, nějak se dohodnem. Opravdu se mi tvoje povídka líbí a chtěla bych si ji přečíst celou.

18 Nett Nett | E-mail | Web | 13. dubna 2013 v 7:51 | Reagovat

Tak to se těším :D

19 Michaela Michaela | E-mail | 15. dubna 2013 v 21:24 | Reagovat

[16]:Kdybys mi ji teda mohla poslat, nemám moc co dělat a ráda bych si něco pěkného přečetla :)děkuji předem

20 Nett Nett | E-mail | Web | 16. dubna 2013 v 7:09 | Reagovat

[16]: Mě taky prosím :D Neuvěřitelně se těším :D

21 Evka Evka | 18. dubna 2013 v 19:42 | Reagovat

Když tak mi dejte adresu, kam poslat

22 Michaela Michaela | 18. dubna 2013 v 19:58 | Reagovat

[21]: tak když tak na mail michaelaperinova@email.cz
Díky moc :)

23 Nett Nett | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 15:45 | Reagovat

aneta.babisova@gmail.com

Hlásím se o stálý odběr :DDD

24 Lucie Pravečková Lucie Pravečková | E-mail | 19. dubna 2013 v 18:41 | Reagovat

mě prosím taky. :D

25 Lucie Pravečková Lucie Pravečková | 19. dubna 2013 v 19:59 | Reagovat
26 Michaela Michaela | 20. dubna 2013 v 9:56 | Reagovat

[21]: Tak koukám, že máš hodně zájemců :D

27 Michaela Michaela | 25. dubna 2013 v 11:25 | Reagovat

[22]: Nechci otravovat, ale mohla bys? Moc se těším :)

28 Nett Nett | Web | 25. dubna 2013 v 21:18 | Reagovat

Holky napíšu povídku. Ale jen první díl, a nechám Vás aby jste napsaly porakčování. A budeme se střídat  nebo tak, souhlasíte?

29 Evka Evka | 27. dubna 2013 v 22:29 | Reagovat

Omluvám se. Byla jsem teď mimo ČR a bez netu. Ale už to tu je :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama