Duben 2013

Střelba-část 8.

28. dubna 2013 v 12:56 | Ája |  Povídky od vás
Střelba - 8. Část

"Jak je to sakra možné?!" Don zuřil. Ne na Megan, ale na neznámého vraha, který jim stále unikal.
"Charlie, budu muset jít." Podíval se na svého bratra.
"Done," Charlie se na něj podíval se strachem., "co, co se děje?"
Don chvíli váhal, přemýšlel, zda to má bratrovi říct. Charlie si toho zažil v poslední době hodně, nechtěl jej dále rozčilovat, ale nakonec se rozhodl, že ano.
"Nebyla to Elena. Na skleničce s léky, se nenašly otisky jejich prstů. Někdo jí ty léky dal vypít násilím."
"Bože," Charlie vstal, vtrhl si kapačku z ruky….
"Hej, hej," snažil se jej zastavit, "kam myslíš, že jdeš?"
"Pryč odsud." Mávl rukou, "Nebudu tu ležet, když ten magor je stále venku."
Don věděl, že to Charliemu nerozmluví, "Asi si to od té sestry odskáču," podíval se s obavami na sestru ve dveřích, která jej před chvíli napomínala.

"Takže jsme zase na začátku," Don přecházel po kanceláři sem a tam.
"máme otisky prstů, máme dopis na rozloučenou…"
"Ten je nastrčený," přerušil Megan David.
"ne tak nutně," zavrtěla Megan hlavou. Všichni se nechápavě otočili směrem k nim. "Myslím, že i když se snažila vinu shodit…"
"Snažila?" Don se na ní podíval.
"Ano, snažila," přitakala Megan. Patřila k jedním z nejlepších profilovačů, jaké Don znal. "Myslím si, že tím vrahem je žena, žena, která má k Charliemu silný vztah. Ten dopis podle mne byl podvrh, ale ne úplně. Podle mne, to byly skutečné city. Její city."
"Fajn, ale to nám nepomůže," odsekl podrážděně Charlie, "jak nám tohle může pomoct? Další cvok, co mne miluje!" křičel. Pak si uvědomil, že Megan za to nemůže. Chtěl se jí omluvit, ale Megan jen mávla rukou.
"Tak jo. Sleduje tě. Musí tě znát, musí znát i Elenu. Musela znát její minulost. Takže bude přibližně stejně stará. Bude tebou posedlá, takže ti bude chtít být stále na blízku. Nebude tak nadaná, jako ostatní studenti. Nebo to alespoň předstírá…"
"proč by to předstírala?"
"Je zamilovaná, přímo posedlá. Ale nikdy Charlieho neoslovila. Takže nechce dát své city najevo. Nebo alespoň nechtěla. Něco se muselo změnit, co jí vyprovokovalo k takovým činům. Protože je nesmělá, nebude přehnaně aktivní. Bude se držet v povzdáli, aby mohla Charlieho pozorovat. Možná i opakovala ročník, aby byla pořád s Charliem…"
"Takže je ode mě z kurzu. Někdo, koho jsem možná vyhodil u zkoušky, v hodině se neprojevuje! Dej mi ten dopis!" křikl Charlie a začal se přehrabovat Megan na stole.
"Počkej, tady je!" podala mu ho.
"Zajedu do kanclu. Mám archivované všechny písemky. Podívám se, zda se písmo neshoduje. Psala to ona, ne?" Megan přikývla.
"Ozvu se, jestli na něco přijdu." Křikl přes rameno a vydal se k sobě do CalSci.
"Jsem fakt rád, že tě mám v týmu," Don se po dlouhé době usmál.

Charlie se přehraboval ve svých písemkách. Byly jí snad stovky, tentokrát se v duchu smál on Amitě, která se často jeho zálibě schovávat si všechny písemky. Teď se hodily.
"Tady to je!" písmo se shodovalo. Podíval se na jméno. "Emma Dehmová. Dehmová, Dehmová" opakoval si dokola. To jméno mu bylo hodně povědomé. "Dehmová….AMITA!"
Vytáhl telefon, "Done!" křičel, "Je to Emma Dehmová. Chodí ke mně na kombinatoriku, komplexní čísla, aplikovanou matematiku."
"Skvělé Charlie," poslouchal hlas svého bratra, "nechám jí ihned hledat!"
"Done!" Charlie byl nervózní, "Amita dneska učí za mě. Je to učebna 303, v křídle B. Jdu teď tam."
"NE, CHARLIE, NE!" ale zbytek Charlie neslyšel. Strach o Amitu byl mnohem silnější.


"Idiot," zaklel Don. Jeho zlepšená nálada byla ta tam. Měl strach, že Charlie udělá nějakou hloupost. Vlastně si tím byl jist.
"Chci zásahovku. CalSci, křídlo B, učebna 303. Pošli mi mapu do mobilu, já jedu napřed."
"Jedu s tebou," připojil se k němu David.
Seděli už v autě, uháněli směrem ke CalSci, když Donovi zazvonil telefon. "Megan?"
Don přikyvoval, sem tam zaklel. "Díky."
"Co je?" Zajímal se David.
"V CalSci se rekonstruuje. Výuka je v suterénu 303. Je to sklepní místnost…"
"Je vidět, že matika je tam oblíbená," usmál se kysele David.
"Jo, a má jen malé zatemněná okna." Don si promnul krk, "nemůžeme tam vtrhnout. Neuvidíme do místnosti. Budeme muset jít na slepo."
"Jestli je tam, jestli má zbraň, může to skončit katastrofou." Podotkl David, i když moc dobře věděl, že nemusí.
"Já vím, já vím," Don doufal, že alespoň tentokrát jim bude přít štěstí.

"Done!" Charlie utíkal ke svému bratrovi. "Je tam," ukázal směrem ke dveřím. Je zamčeno, má zbraň."
"Klid," podstrčil Charlie stranou, pěstí zabouchal na dveře, "Emmo!" křikl.
Nic, z učebny se nikdo neozval. Don to zkusil ještě jednou, "Emmo!"
"Jděte pryč," křičela, "jděte pryč, jinak všechny zastřelím!"
"Emmo, je po všem!" Don si zoufale přál, aby konečně dorazila Megan, ve vyjednávání byla lepší než on.
"Říkám to naposled!" křičela Emma skrz zavřené dveře. V jejím hlase zněla hysterie, "Vypadněte, jinak všechny zastřelím. Vy víte, že jsem toho schopná!"
"Ano vím, Emmo," Don nervózně přešlapoval na místě, "musíme se nějak domluvit. Jak to všechno ukončit!"
Chvíli bylo ticho, Don myslel na nejhorší, "Chci Charlieho!"
"To nejde, Emmo!" Don se podíval na svého bratra, zavrtěl hlavou, "Charlie je v nemocnici."
"Lžete!" hysterie v jejím hlase byla stále zřetelnější, "Chci, aby sem přišel. Chci být s ním. Jestli nepřijde, zastřelím tu jeho couru Amitu!"
Charlie se vrhl ke dveřím, ale Don jej chytil a dotáhl.
"Done, já musím dovnitř" prosil ho. V tuto chvíli by udělal vše, jen aby se Amitě nic nestalo.
"Nedám mu další rukojmí, Charlie," důrazně protestoval, "Nemůžeš jít dovnitř. Je to vrah. Klidně tě zastřelí."
"Mě miluje," protestoval Charlie, "Mě nezastřelí"
"Ne" rozhodl rázně Don.
"Pusť ho tam." Řekla klidně Megan, která konečně dorazila. "Je jím posedlá. Bude střílet." Megan zachytila Donův pohled, "Vím, že je to proti pravidlům, ale ona se vymyká všemu, s čím jsme měli co dělat. Bude střílet, jestli s ní Charlie nepromluví. A myslím, že jemu ona fakt neublíží."
"Jdu tam," řekl Charlie. Don ho chtěl zastavit, ale Charlie mu nedal šanci, "Emmo, otevři!" křikl, "Jdu dovnitř."

"Byla to chyba, strašná chyba," Don nervózně přecházel sem a tam. Bál se o Charlieho, o Amitu i všechny studenty. Neustále svíral pažbu své pistole, připraven kdykoliv vyrazit.
"Ona mu neublíží, Done," snažila se ho uklidnit Megan, ale i ona byla nervózní. Pustit Charlieho dovnitř byl risk. Risk, za který si ponese následky, pokud se cokoliv zvrtne.
"Neměli jsme ho pouštět," všichni přítomní byly myšlenkami u Charlieho. Přemýšleli, zda to zvládne. Přece jen, byl to učitel matematiky a ne policejní vyjednávač. Přestože spolupracoval s FBI několik let, agentem nebyl. Nebyl trénovaný na situace, jako je tahle. Nebyli si jistí, zda Charlie udrží nervy na uzdě, když se konečně střetl tváří v tvář s ženou, která mu zabila přátele.


"Jsem tady," Charlie nervózně pohlédl na Amitu. Bála se. Vlastně více než to, byla vyděšena k smrti.
"Tys přišel," usmála se. V ruce držela pistoli, mířila na hlavu Amity. "Já věděla, že přijdeš,"
"Co chceš," Charlie nevěděl, co by měl říct. Věděl, že musí něco udělat, ale absolutně netušil, co by to mělo být. Bál se, očima sledoval Amitu, chtěl by jí odtud dostat.
"Ty nevíš?" začala zběsile šermovat rukama, "vše jsem dělala pro tebe. A ty nevíš?"
"Ne," zakroutil hlavou, v krku a ústech mu vysychalo. Věděl, že stačí jediné špatné slovo, a může zastřelit Amitu, "proč jsi je zabíjela?"
"Ubližovali ti," odpověděla, jakoby to bylo zřejmé, "všichni do jednoho."
"Larry?" řekl nevěřícně Charlie, "Larry, Colby, byli to mojí přátelé, a ten obchodník, nikdy jsem s ním neměl žádný problém."
"Larry tě zradil." Popošla blíže k Amitě.
"Larry mě nikdy nezradil!" vykřikl Charlie.
"Ale ano, ano," kývla, "Napsal článek. A konzultoval ho s profesorem Stinem, ne s tebou. Zradil tě, dal ti najevo, že ti nevěří. Měl to konzultovat s tebou."
Charlie nevěřil vlastním uším, Larry zemřel kvůli takové maličkosti. Protože použil výpočty jiného matematika, ale to nejhorší mělo teprve přijít.
"A ten obchodník. Byla jsem tam. Okradl tě. Měl ti vrátit dvacet dolarů, ale vrátil ti jen deset. Zbytek si nechal."
"Jen se spletl!" křikl Charlie, vše mu připadalo neskutečné. "Colby?"
"Jen kvůli němu jsi byl tak dlouho pryč. Musela jsem být bez tebe!" oči se jí zalili slzami, "ani nevíš, jak strašné to bylo!" Pak se podívala na Amitu, "Ale jí to nevadilo!" řekla zhnuseně. "Hned na tebe zapomněla. Já pro tebe trpěla, ale ona to hodila za hlavu!" Natáhla kohoutek zbraně.
"NE!" křikli Amita i Charlie najednou.
"ALE ANO! Klidně si tu chodila, usmívala se, dělala, jakoby se nic nestalo. Já nemohla spát, jíst, ale ona, ona…" zabořila pistoli Amitě ke krku, "Ona je ze všech nejhorší!"
"Jestli jí zabiješ, ublížíš mi!" řekl Charlie chladně. Bylo to to první, co jej napadlo.
"Ne," zavrtěla hlavou, "zachráním tě, a pak můžeme být jen spolu!"
Charlie se na ní podíval. V jeho očích byl strach, zděšení i zloba. "Miluju ji. A ona mě. Když jí zabiješ, nikdy ti to neodpustím."
"Ne!" začínala být rozzuřená, "vše jsem dělala pro nás. Pro tebe. Abychom mohli být spolu," po tvářích jí tekly slzy, "nedovolím jí, aby to zničila."
"Ona to nezničila, to ty." Přistoupil k nim blíž. Pořád očima těkal mezi ní, Amitou a zbraní.
"Ne, ne, všechno jsem dělala jen pro nás," rozbrečela se.
"I to, že jsi zabila Elenu?"
"To, ona, to ona," koktala, "podváděla, a tohle jsem nemohla dovolit. Nikdo tě nebude podvádět!"
"Ne, tys podváděla," řekl ostře, "Snažila ses na ní hodit vinu."
"Ne, ona je blázen!" zaryla pistoli Amitě víc do krku, "byla cvok. Každý by uvěřil, že to udělala ona. A mohli jsme být spolu, ale, ale…"
"Ale co," nepřestával Charlie, "ale já to zničil?"
"Ne, ne," kroutila hlavou.
Charlie pochopil, že tohle je jediný způsob, jak to vše ukončit, "Ale ano. Zničil. Zabíjelas je pro mě, a já si to nevážím."
"Ne, ne" protestovala
"Ale ano. Měla bys mě taky zabít, ale tím mi ublížíš a pak budeš muset zabít sebe. Anebo mi dáš tu zbraň a já ti pomůžu." Přibližoval se stále k ní blíž a blíž. "Vlastně jsi mi ublížila…"
"NE, TO NIKDY!" rozkřikla se. Ruce se jí třásly, nervózně popošla trochu od Amity. To byl okamžik, na který Charlie čekal. Rychle přiskočil a postavil se mezi ní a Amitu.
"Ale ano, zabilas mé přátelé, zabilas mou studentku a teď na mě míříš zbraní."
"ne, ne," opakovala stále dokola. Byla úplně mimo sebe, "Ne, ne, nikdy jsem ti nechtěla ublížit, vše bylo jen pro nás, měli jsme se spolu mít dobře."
"Ne, nikdy se nebudeme mít dobře. Nikdy ti to nemůžu odpustit." Podíval se na ní, ruku položil na Amitu, která se strachy třásla, "Vyděsila jsi mou přítelkyni, a všechny tady," ukázal směrem na studenty, kteří se tísnili v rohu učebny.
Podívala se na něj, viděla, jak brání Amitu, s jakou zlobou a nenávistí se na ní dívá.
"Miluji tě," šeptla, přiložila si zbraň ke spánku, naposledy se podívala na Charlieho.
"Ne" křikl ve stejný okamžik, kdy zmáčkla kohoutek. Charlie nevěřícně koukal na kaluž krve, které se zvětšovala kolem její hlavy.

Stáli na hřbitově, smutně hleděli na Colbyho rakev. Nemohli tomu uvěřit. Po tvářích jim stékaly slzy. V tak krátké době přišli už o druhého blízkého člověka. Nejhůře to asi nesl Charlie. Vyčítal si Colbyho smrt, stejně jako Larryho a všech ostatních. Nechápal, co se stalo. Podíval se na Dona, který zrovna pokládal na rakev medaili za statečnost. "Sbohem," zašeptal Don, "budeš nám chybět."

tou dobou jinde…
"Myslíš, že to vyjde?" podíval se na svého společníka.
"Určitě," pokývl hlavou "Všichni si myslí, že je mrtvý. Nebudou ho hledat."
"Vsadím se," usmál se druhý z nich, "že si za chvíli bude přát, aby byl mrtvý." podíval se směrem dozadu.
Colby, připoutaný k lehátku se na ně díval s neskrývanou hrůzou. Přesně věděl kam jedou a věděl, že má naprostou pravdu. Věděl, co ho čeká a skutečně si přál, být teď raději mrtvý.

KONEC

Střelba-část 7.

26. dubna 2013 v 19:19 | Ája |  Povídky od vás
Střelba - 7 část
V kanceláři panovalo hrobové ticho, všichni mysleli na Colbyho, a že po jeho smrti nebude nic jako dřív. "Občas tuhle práci nenávidím," pronesla Megan, spíš sama sobě, než někomu jinému.
"To mi povídej," přitakal Don, "Tak co máme?"
"Procházím…" polkla na sucho, "procházím Colbyho poznámky. Třeba na něco přišel," ukázal směrem ke Colbyho stolu, který byl bolestně prázdný.
"Dobře, co technici?" zajímal se Don. David společně s Liz jej informovali o zajištění stop, ale nic nového se nedozvěděli. Našli sice místo, odkud se střílelo, ale bez jediné stopy DNA, bez otisku prstů. Neměli zkrátka vůbec nic. Všechny je to frustrovalo a přivádělo k šílenství.
"Tady je něco zajímavého," svolala Megan všechny ke svému, vlastně Colbyho stolu. "Colby prověřoval Elenu. Má tu poznámku Francie, ale nic víc, chvíli to potrvá." Informovala je Megan a začala zběsile mačkat klávesy.
"Jak ti je, Done," usmála se na něj Liz. Ten jen zavrtěl hlavou, "Nic moc."
"Jo," přikývla, "je to blbý." Nenapadalo jí nic, čím by mohla Dona utěšit. Sama byla smutná, ale potřebovala s někým mluvit, aby zahnala ty tíživé myšlenky.
"Něco mám!" křikla Megan asi po půl hodině vyhledávání a telefonování., "Colby na něco fakt přišel."
Všichni jako na povel zvedli hlavu a dívali se směrem k Megan. "jde o Elenu," zadala tisk stránek, které se jí podařilo najít. "Podle údajů, měla před maturitou studovat jeden rok ve Francii."
"Co nám to pomůže," odsekl otráveně David.
"Podle záznamu zahraničního, Elena nikdy neopustila státy."
Jako první to došlo Charliemu, "Tak kde byla ten rok?"
"Podle pojištění, jí odcházely platby za léčbu v sanatoriu Pain Eden, psychiatrická klinika v Coloradu"
"Skvělý jméno pro psychiatrii," utrousil sarkasticky Don, "proč tam byla?"
"Nervově se zhroutila. V posledním ročníku se zamilovala do vyučujícího, Pronásledovala ho na každém kroku, posílala emaily, sms, volala o půl noci, čekala na něj před školou i jeho bytem. Podal k soudu návrh na zákaz přiblížení, změnil školu i bydliště. Nepomohlo. Nakonec Elena napadla nožem jeho snoubenku. Ošklivě jí pořezala na tváři."
"Slibná podezřelá," přikývl Don. Měl pocit, že mu někdo pěstí svíral žaludek. Bylo mu nevolno. Podíval se na Charlieho, cítil se provinile, že cítí úlevu. Úlevu, že všechny ty vraždy nejsou kvůli němu, ale kvůli Charliemu. Nezazlíval mu to, na něj se nezlobil, ale i tak, části jeho duše se ulevilo.
"Myslíš, myslíš, ech" Charlie koktal, nechtěl tomu věřit, "myslíš, že to dělala kvůli mně?" Chtěl slyšet zápornou odpověď, chtěl věřit, že to vše se nestalo kvůli němu.
"Charlie, není to tvoje vina." Snažila se ho přesvědčit Megan, ale Charlie jí nevnímal.
"Tolik mrtvých, Larry, Colby, všichni ti mrtví. A proč?" musel se opřít rukama o stůl. Motala se mu hlava, klepaly nohy. Měl pocit, že asi omdlí. Najednou se mu zatmělo před očima, ani nevnímal, že při pádu si bolestivě narazil loket. Vyčerpání si vybralo svou daň, a Charlie se alespoň na několik minut ocitl v slastném bezvědomí, kterému umožňovalo nemyslet na všechny ty hrůzy.
"Zavolejte sanitku," klečel u svého bratra, "postarejte se o něj. My jdem pro ni!" popadl svou zbraň. Chtěl jí zatknout, co nejdřív.
"Je mrtvá asi dvě hodiny," soudní patolog ohledával tělo mrtvé Eleny. "Vypadá to na sebevraždu." Ukázal směrem k nočnímu stolku, na kterém stála sklenice. Ještě v ní byly zbytky léků, které se nestihly rozpustit. "Více Vám řeknu až po pitvě."
Don pohlédl na mrtvou dívku. Vypadala klidně, krásně. Nechtěl věřit, že tato mladá dívka zabila tolik lidí. Jeho přátelé. Navlékl si rukavice a vzal si dopis na rozloučenou.
"Milovala jsem ho. Tak strašně moc jsem ho milovala, ale on to neviděl. Neviděl, co vše jsem pro něj udělala. Zabila jsem je, aby mu už nikdy nemohli ublížit. Zabila jsem všechny, kteří mu kdy ublížili."
Nic víc v dopise nebylo. "Zabalte vše. Já jdu za Charliem." Ještě jednou pohlédl na mrtvou dívku. "je po všem."
Don se sešel s Charliem v nemocnici, informoval jej o všem. O dopise na rozloučenou, o lécích, které Elena spolykala, jak vraždila z lásky k němu.
"Nechápu to," vrtěl Charlie hlavou, nejraději by si vytáhl kapačku z ruky a odešel konečně domů. Ale doktoři byli jiného názoru.
"Byla cvok," vysvětlil Don prostě, "Nejsi první, do koho se tak zabouchla. Vraždila, aby ti nikdo nemohl ublížit."
"UBLÍŽIT!" rozčílil se Charlie, "LARRY, ani COLBY mi nikdy nijak neublížili!"
"Charlie, já vím, já vím," snažil se jej uklidnit. Sestřička nervózně nakoukla do pokoje, změřila si Dona i Charlieho nepřátelským pohledem, "Neměl by se rozčilovat, jestli se neuklidní, budete muset odejít!"řekla rozhodně a odešla.
"Mrzí mě to, Done." V Charlieho očích se zaleskly slzy. Musel se hodně přemáhat, aby se nerozplakal.
"Není to tvoje vina," položil mu dlaň na rameno, "poslouchej mě," chytil jeho hlavu do dlaní, "musíš pochopit, že nic z toho není tvoje vina." V tu chvíli se Charlie rozplakal.
Megan seděla za stolem. Domů se jí vůbec nechtělo. Konečně mi mohla dovolit trochu odpočinout. Konečně to bylo za nimi. Protáhla si nohy a usrkla horké kávy.
"Agentko Reevesová," oslovil jí technik, "Tady máte tu zprávu," podal jí list papíru.
"Panebože!" rozklepala se, vytáhla telefon a navolila Donovo číslo. Telefon třikrát zazvonil, "Máme problém Done. Není po všem. ONA TO NEBYLA!"

Střelba-část 6.

26. dubna 2013 v 19:18 | Ája |  Povídky od vás
Střelba - 6 část
Zdravotníci se snažili Colbyho stabilizovat. Megan, David, Liz, Don i Charlie sledovali, jak mu zapichují do paže kanylu, z pusy mu trčela hadička, přes kterou ho napojili na respirátor. Kaluž krve pod jeho tělem se již naštěstí nezvětšovala, zato Colbyho hrudník pokrývali rudé obvazy.
"Kam ho vezete?" zeptal se Don.
"Do všeobecné." Odpověděl zdravotník v rychlosti a namířil si to s Colbym rovnou do sanitky. Celý tým sledoval, jak se za nimi zavírají dveře výtahu, žaludek se jim svíral, na tenhle pohled nikdy nezapomenou.
"Já…"nedokončil větu, "pojedu za Colbym do nemocnice, vy zůstaňte tady."
"Chci jet za ním," namítl David, ale Don ho umlčel.
"Potřebuju tě tady," zavrtěl hlavou, věděl, že David si zoufale přál být u Colbyho, "Musíme toho parchanta najít. Colbymu teď nepomůžeš, ale můžeš pomoct najít toho, kdo to udělal."
"Done," David vztekle odhodil papíry, které držel v ruce, "Colby je můj nejlepší přítel, chci být s ním!"
"Já vím, já vím," Don přistoupil blíž k Davidovi, "ale teď tě opravdu potřebuju tady. A navíc," polkl, tohle se mu neříkalo lehce, "jestli ten člověk jde po mně, jste všichni v nebezpečí. Musím se od Vás držet dál," pohlédl letmo do kuchyňky, kde byla stále Colbyho krev. "Postarej se tady o to, nábojnice, prostě něco najdi." Nedal Davidovi šanci protestovat, otočil se, popadl svoje klíče od auta a vydal se do nemocnice.
"Fajn." David byl zoufalý, "chci tady tým techniků, zajistěte všechny důkazy, veškeré stopy, chci všechny kamerové nahrávky, kde kdo byl, kde kdo seděl. Prostě vše!"
Don seděl v nemocni, hlavu složenou v dlaních, "Nemůžeme ztratit dalšího," říkal si sám pro sebe. Hučelo mu v uších, nemocniční ruch mu připadal nesnesitelný, chtěl brečet, křičet, kopat kolem sebe. Ale věděl, že teď se nemůže složit. Musí najít toho, kdo za tím vším stál. Bezmocně seděl a čekal na zprávy o Colbym. Ten byl na operačním sále a bojoval o život.
"Musíme ho najít, Done," šept Charlie potichu, jakoby je mohl pachatel slyšet. Don ani nevnímal, kdy přišel. Letmo na něj pohlédl a přikývl.
"Najdeme ho." Kývl hlavou, "ten parchant zaplatí, za to co udělal." Pohlédl ke dveřím operačního sálu. Ta doba se mu zdála nekonečná. Jak dlouho může trvat taková operace?
"Měl by sis trochu odpočinout," navrhl Charlie, ale věděl, že Don to okamžitě zamítne. Nikdo neodpočíval, všichni pracovali na sto procent a každý odmítal jít domů, dokud ten, který po nich střílí, nebude za mřížemi.
"Není to tvoje vina," jakoby odtušil, na co Don myslí, "nemůžeš za to, co se stalo Colbymu."
Don jen zavrtěl hlavou, "jde po mě, přes můj tým."
"To nevíme jistě, "zavrtěl Charlie hlavou, ta představa, že kvůli němu, nebo Donovi někdo vraždí jejich přátelé a lidi, které znají, se mu vůbec nelíbila. Žaludek měl na vodě, měl dojem, že bude každou chvíli zvracet.
"Co tím myslíš?" nechápal Don. "Všichni mrtví měli jediné pojítko, a to mě."
"A mě," dodal Charlie neochotně. "Amita mě přivedla na myšlenku," začal pomalu, "že na to můžeme jít špatně. Nemusel jít vůbec po tobě, ale po mně."
"Charlie," Don začínal mít vztek. Ne na Charlieho, ale na celý svět. Bylo mu zle, " je to někdo z minulosti. Někdo, koho jsem zavřel, jen nevím kdo."
"Nemusí to tak být," Charlie stále trval na svém, připadalo mu absurdní dohadovat se s Donem, kdo je hlavním terčem. "Podle Amity to může být…" nedopověděl větu.
Dveře operačního sálu se otevřeli. Vyšel z nich doktor, na hlavě operační čapku, roušku měl stáhnutou ke krku. Z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst. Don se napřímil a nejistě přešel k němu. Doktor se na něj podíval, "Je mi líto," zavrtěl hlavou, " zemřel na operačním sále. Krvácení se nedalo zastavit."
Donovi se podlomila kolena, Charlie tak tak stihl k němu přiskočit a podepřít ho, "Done," chtěl něco říct, ale nevěděl co. I on se sotva držel na nohou. V tak krátké době to byl druhý přítel, o kterého přišel. Třásl se smutkem, vztekem, bezmocí. Oči se mu zalily slzami, "já, zavolám to ostatním."
"Zjistili jste něco?" Megan nervózně přecházela po kanceláři sem a tam, myšlenkami byla u Colbyho. Technici jen zavrtěli hlavou. Hrabali se v noteboocích hodiny, ale pořád nedokázali na nic přijít. Nedokázali vystopovat adresu, odkud se do Charlieho počítače poprvé nabourali.
"Něco snad musíte najít!" křikl David, i on byl na pokraji sil.
Oba se jako na povel otočili, když slyšeli telefon. První u něj byla Megan, "Reevesová," ohlásila se do telefonu. Poslouchala, nic neříkala, ale její pohled říkal vše. Oči se jí pomalu zalívali slzami, horné ret se jí chvěl. "Díky, Charlie." David se na ní úzkostně podíval, věděl, co mu řekne, proto se neptal.
"Zemřel," rukou si utřela slzu, která se jí skutálela po tváři. V kanceláři nastalo hrobové ticho. Nikdo nepromluvil, všichni jen nevěřícně sledovali telefon, přes který jim Charlie oznámil Colbyho smrt.
"ZATRACENEJ HAJZL," křikl David, podal telefon a mrštil jím o stěnu.
"Davide!" snažila se ho Megan zastavit, ale marně. David byl rozzuřený, rukama se opřel o svůj stůl, dýchal rychle a krátce, přes slzy v očích neviděl, "Do hajzlu," shodil všechny své věci na podlahu, sesunul se k nim a nechal veškerý smutek a slzy propuknout naplno.
"Nikdo ti neublíží" mluvila si sama pro sebe. Hleděla na fotku člověka, kterého milovala. "Nikdo, kdo ti ublížil, nevyvázne živý.," položila fotografii k ostatním. Sledovala ho už několik měsíců, fotila ho na každém rohu, kdekoliv se hnul, byla s ním, " a pak budeme navždy spolu, miláčku" zajistila si zbraň.
"Nikdo nám nebude stát v cestě," políbila jeho obrázek, do skleničky nasypala hrst rozdrcených prášků, " už bude po všem." Pečlivě uzavřela skříň, ve které se skrýval malý oltář. "Miluju tě, a nic to nezmění." Přiložila sklenici k ústům.