Minulost-část 4.

9. května 2013 v 8:00 | Ája |  Povídky od vás
Minulost- 4. část

"Kdo jste? Kde to jsem?" Don se snažil pohnout rukama, ale měl je připoutané páskou k opěradlům židle.
"Muž, který si to s tebou vyřídí" odpověděl. Popošel blíže k Donovi. Dýchal mu na krk. Don se otřásl. Bolelo ho celé tělo.
"Kdo jste?" zeptal se ještě jednou.
"TY nevíš, kdo jsem?!" křikl. "Zničil jsi mi život, a ty nevíš, kdo jsem?" praštil něčím kovovým do stolu. Don se znovu otřásl. "Já ti teda řeknu, kdo jsem."
Přitočil si spoutaného Dona na židli směrem k sobě. Jedním škubnutím strhl Donovi pásku z očí. Don zamžoural. Ostré světlo ho bolelo v očích.
"Tak co, už mě poznáváš?" zeptal se muž.
"Ne," zakroutil hlavou Don a očekával další ránu, "je mi líto, ale ne."
"Podívej se pořádně!" křikl muž a přiblížil se svým obličejem blíže k Donovu.
"To není možné, Ty, ty…"

"Jmenuje se Tommy Johnson," Megan přišpendlila fotografii na nástěnku. Byl na ní kluk, přibližně ve věku osmnácti let. Na sobě měl košili, sepnutou ke krku, kárované sako. Fotografii vévodili brýle, až příliš velké a staromódní na osmnáctiletého kluka.
"Co o něm víme?" Zeptal se David. Všem v hlavě ležela Charlieho slova, že Don tohoto kluka zabil. Nechtěli si to připustit, odmítali tuto verzi, ale museli jí brát do úvahy.
"Chytrý kluk, nadprůměrné výsledky, až na sport. V tom zaostával. Samotář, spíše tichý, odtažitý. Na škole prý neměl moc přátel. Krátce před koncem prvního ročníku zemřel. Skočil ze střechy školní jídelny. V krvi mu našli alkohol a drogy. Policie to přešetřovala, ale neshledala cizí zavinění. Uzavřela to jako sebevraždu" informovala všechny Liz.
"Jak jinak," podotkla trochu zahořkle Megan.
"Co tím myslíš," odsekl podrážděně Colby s Davidem, "že Don toho kluka ze střechy shodil? Že ho fakt zabil?"
"Jen se na něj podívej," nenechal se odbýt Megan, "Jedináček, starší rodiče, staromódní oblečení, příliš chytrý, samotářský. Přesně odpovídá profilu oběti šikany."
"A Don?" odsekl naštvaně Colby, "Odpovídá profilu chladnokrevného vraha?"
Megan se cítila nesvá. Celá situace se jí vůbec nelíbila, necítila se příjemně. Jako jediná si byla ochotná, i když nechtěla, připustit možnost, že je Don přece jen odpovědný za jeho smrt. "Don, pohledný, oblíbený, vůdčí typ. Sportovec, měl úspěchy u žen, mladšího bratra, kterého šikanoval. Jo, odpovídá přesně profilu agresora"
"Ale, snad tomu sama nevěříš!" Colby začínal být rozzuřený, "To neznamená, že toho kluka zabil."
"Ale nemůžeme tu možnost vyloučit." Trvala na svém Megan.
"Já tomu prostě nevěřím," ani Colby nehodlal ustoupit, "A co ty? Oběť nebo agresor?" zaútočil na Megan.
"Zlatý střed," odsekla Megan. Chtěla tuto hádku ukončit, ale pak se v ní něco vzepřelo, "A co ty? Předpokládám, že agresor, podle toho, jak se Dona zastáváš."
Colby se na ní nepodíval, vztekle mrštil papíry na stůl a beze slova opustil kancelář. Všichni ostatní je jen mlčky sledovali.
Jako první nepříjemné ticho přerušil David. "Musíme zjistit více. Megan, Liz, promluvte s tehdejším ředitelem Já a Colby prověříme jeho otce."
"Ne," zakroutila Megan, "Já půjdu s Colbym." Nedovolila dál diskuzi na toto téma.

Jeli spolu v autě a stále mlčeli. Jejich hádka mezi nima stále vysela ve vzduchu. Ani jeden nechtěl promluvit jako první. Colby křečovitě svíral volant, sledoval ubíhající silnici.
"Tady to je," pronesla Megan.
Colby zastavil před domem. Vypadal staře, zanedbaně, zahrada potřebovala posekat, stromy a keře zastřihnout. Vyšly tři schody a zaklepali.
Otevřel jim muž, mohlo mu být kolem sedmdesáti. "Přejete si?"
"Pan Johnson?" zeptala se Megan, "Jsem agentka FBI Reevesová, tohle je agent Granger." Ukázaly mu odznaky. "Smíme na chvíli dál?"
Muž si dlouze prohlédl jejich odznaky, změřil si je pohledem a pak je neochotně pustil dovnitř.
Vnitřek domu nevypadal o moc líp. Bylo vidět, že dům by potřeboval pořádně uklidit, vyvětrat. Chyběla mu ženská ruka.
"Pane Johnsne," ujala se slova Megan, "Vyšetřujeme smrt jednoho muže a únos druhého."
Muž se na ně zaujatě podíval, "O koho jde?"
"Znáte jméno Frankie Cohlson a Don Eppes?" Megan muže pozorovala. Nemohla si nevšimnout, jak pan Johnson stáhnul koutky úst, když uslyšel jejich jména.
"Jak bych je neznal." Odsekl podrážděně.
"Pane Johnsne, víme, co se stalo. Víme, že Váš syn spáchal…"
"nespáchal sebevraždu!" křikl rozhořčeně pan Johnson, "Ti dva a ostatní mého chlapce zabili!" I po tolika letech byla slyšet v jeho hlase zloba a bolest.
"Pane Johnsone," začal Colby. Megan přesně věděla, co řekne. Chtěla mu v tom zabránit, ale Colby se nedal zastavit, "policie to uzavřela jako sebevraždu."
"Jo, jo," přitakal muž hořce, "Co měli dělat jiného., Přece neobviní hvězdy školy ze smrti nějakého ubožáka."
"Pane Johnsne," Megan věděla, že musí být velice opatrná, jinak z toho muže nedostanou ani slovo, "Viděl jste je teď někdy?"
"Ne." Odpověděl. "Který z nich je mrtvý?"
"Frankie Cohlson." Odpověděl Colby, "Agent Eppes je nezvěstný." Ihned začal svých slov litovat.
"Agent?" pan Johnson zkřivil své rty ještě víc, "Z toho zmetka je agent?"
"Pane Johnsone, agent Eppes patří mezi nejlepší agenty FBI. Někdo ho unesl a my si myslíme, že to má co dělat s tím, co se stalo vašemu synovi." Megan rezignovala na opatrný přístup. Colby podle ní pokazil vše, co se dalo.
"Je mi jedno, jak je to dobrý agent," odsekl podrážděně, "Pro mě je to obyčejný vrah, ať si policie říká, co chce." Colby chtěl něco namítnout, ale Megan ho zarazila. "Podle Vás je možná skvělý agent, ale zabil mi mého chlapce. On, Frankie Cohlson, Eddie Fischer a Mike Dormer mého chlapce šikanovali. Vysmívali se mu, brali mu věci, byli ho každý den. Vracel se domů zničený, byl zamlklý. Po jeho smrti se má žena zhroutila. Zemřela krátce po něm. Nic mi nezůstalo. Zničili mi život, celou mou rodinu. Možná ho nestrčili z tý střechy, ale určitě ho na ní dohnali. Ať si policie říká, co chce, pro mě to jsou vrazi mého syna." Pak se na ně podíval a s neskrývaným odporem prohlásil, "Doufám, že umřou. Doufám, že jejich rodiny budou trpět stejně, jako já." S těmi slovy je vyprovodil ven a zabouchl za nimi dveře.
Nasedali do auta. Colby byl podrážděný, "Nic nám neřekl," Nastartoval motor, pořádně ho zatůroval.
"To bych netvrdila," zakroutila hlavou. Zapínala si pás, "řekl nám toho hodně.,"
"Co," odsekl stále podrážděně, "krom toho, že Don je hajzl."
"Například, že je viní z jeho smrti. A řekl nám jména dalších potenciálních obětí." Megan se podívala na Colbyho. Bylo na něm vidět, že celá situace se ho velmi dotýká. "Colby, já," začala opatrně, "nechtěla jsem tě urazit, nebo naštvat, jen si myslím, že bychom neměli přehlížet skutečnosti, které se nám nelíbí."
"Já vím" zakroutil hlavou, "jen, nikdy by mě nenapadlo, jak vše může dopadnout. Víš jak, na střední nikdo nepřemýšlí, že jejich činy mohou mít následky."
"Myslíš na někoho konkrétního?'" zeptala se se zájmem.
"Ne," zavrtěl hlavou. "měli bychom najít ty zbylé dva."
"Jo," souhlasila s ním, "dříve než je najde náš pachatel."

Konec 4 části
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | 9. května 2013 v 13:59 | Reagovat

Moc povedená část, těším se na pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama