Minulost-část 6.

13. května 2013 v 8:00 | Ája |  Povídky od vás
Minulost-6. část
Don kroutil krkem. Celé tělo ho bolelo. Střídavě zatínal a povoloval zápěstí ve snaze uvolnit pouta. Ta se však nehla ani o milimetr. "Bože," hlesl si sám pro sebe. Jeho trýznitel s ním nebyl. Ale to v Donovi nesnižovalo napětí, věděl, že se brzy vrátí a vše začne nanovo.
Začal škubat rukama, "No, ták," křičel, těžce se mu dýchalo, bolely ho svaly, "no tak povol," zoufale škubal. "Do prdele," křikl si sám pro sebe, "nakonec to musí povolit, prostě musí," křičel zoufale. Ale pouta, jako by místo z plastu byla z kovu. Nehnula se ani o píď. Čím více Don sebou škubal, tím více se mu zařezávala do zápěstí. Nakonec to Don vzdal. Pochopil, že čím více bude bojovat, tím více urychlí svůj konec.
Snažil se uklidnit, dýchal zhluboka. Alespoň už neměl pásku na očích. Jeho oči přivykly tmě a Don matně rozeznával obrysy. Viděl potrubí, kamennou podlahu. Přemýšlel, kde by mohl být. Slyšel někde stékat vodu, ale nic víc. Žádný ruch ulice, který by mu napověděl, kde by mohl být. Jen kapání vody. Sem tam, se ozval rachot potrubí. Ten rachot. Ten rachot mu byl povědomý. Najednou si uvědomil, kde je. "Panebože," hlesl. Vzpomněl si na jedno staré pořekadlo o božích mlýnech. Příhodné místo, na to kde umřít. "Boží spravedlnost přece jen existuje," zasmál se sám sobě.
David sledoval nástěnku. Prohlížel si fotografie Tommy, Eddieho, Mike, Dona, Frankiho. Přemýšlel. "Opravdu se to děje?" ptal se spíše sám sebe, než ostatních.
"Musíme si udržet odstup," Megan se postavila vedle Davida, "když se necháme unášet emocemi, nikam dál se nepohnem."
"Co navrhuješ?"Liz jí podala hrnek horké kávy.
"Musíme projít vše ještě jednou. Ale nezaujatě. Znovu vyslechneme Charlieho, uděláme časovou osu. Ještě jednou vše projdem."
Nikomu se do toho moc nechtělo, ale věděli, že má pravdu. Nechali jí, aby rekapitulovala celou situaci.
"Ale teď," podívala se na ně, "si zajdem na jídlo. Trochu si odpočinem. Ty Davide, prosím vyzvedni Charlieho. Sejdeme se tady za hodinu."
"Tati," Charlie seděl u lůžka svého otce, "už se tím netrap." Snažil se jej uklidnit, ale moc se mu to nedařilo.
"jen nechápu," kroutil hlavou, "nechápu, jak to mohl udělat. Ubližovat lidem," podíval se na něj, "tobě. A tomu chlapci," při té představě znovu zalapal po dechu. Tep se mu nepatrně zvýšil.
"Bylo to dávno," snažil se dál Charlie.
"Některé věci ani čas nespraví." Řekl si spíš sám pro sebe. Nedokázal to vysvětlit. Něco v něm se změnilo. Zoufale si přál, aby jeho syna našly. Živého a zdravého. Ale taky si přál, aby jeho syn zaplatil za činy, kterých se dopustil. Třebaže to bylo už dávno. Ty dva pocity se v něm byly, ani on sám nevěděl, který by měl zvítězit.
Charlie vedle něj seděl. Mlčel, věděl, že nic, co by řekl, jeho otce neutěší. V tuto chvíli Dona nenáviděl. Ne za to, co udělal jemu samotnému, ale co teď prováděl ostatním. Pak si všiml Davida, který zaklepal na sklo. "Myslím, že budu muset jít."
Alan jen přikývl.
"Tak jo." Rekapitulovala Megan, "Máme zde mrtvého studenta, který zemřel před téměř dvaceti lety. Dále Frankie, který se zřejmě podílel na jeho smrti. Don, který je nezvěstný."
"Nevíme jistě, že Don a …" chtěl Colby něco namítnout, ale Megan pokračovala dál.
"Frankie je mrtvý. Podle patologa byl mučen několik týdnů."
"Takže musel mít místo, kde ho mohl držet," přidala se Liz.
"Nějaké místo, kde by ho nikdo neslyšel." Doplnil Colby.
"Měli bychom prověřit nemovitosti." David začal zapisovat na tabuli, "Eddieho, Mika,"
"Připiš tam i ředitele, Tommyho otce." Podotkla Megan.
"Ředitel i otec mají alibi," připsal David informace na tabuli. "Kdo jiný by měl motiv? Otce jsme vyloučili, Tommy je mrtvý."
"Co Eddie a Mike?"navrhl Colby. "Co když se to nestalo, tak jak Eddie tvrdí. Co když to byl on, kdo Tommyho strčil?"
"Ne, nebyl to Eddie," ozval se Charlie.
Všichni se na něj otočili. Jejich pohled byl Charliemu nepříjemný.
"Charlie, ty jsi viděl, co přesně se stalo?" podíval se směrem k němu.
Charlie jen zavrtěl hlavou, "Já, nebyl jsem tam od začátku. Přišel jsem, až když jsem se dostal…"
"Dostal odkud?" zpozorněla.
Charlie dlouho rozmýšlel, do vzpomínání se mu vůbec nechtělo. "Byl jsem v díře." Řekl jen, jakoby to všem mělo být jasné.
"V díře?"
"je to jedna chodba ve škole, nikdo o ní neví. Tedy skoro nikdo. Byla to jejich oblíbená hra, zavřít šprta do díry," hlas mu změkl, bylo na něm vidět, že mluvit o tom, mu není vůbec příjemné.
"To muselo být těžké," snažila se ho Megan povzbudit, "sám, ve tmě. Vystrašený. Musel jsi být na Dona pořádně naštvaný."
"Jo," přitakal. "Ale…" zavrtěl hlavou. Toto téma dál nechtěl rozebírat.
"Takže ses dostal ven. Co pak?" navázala.
"Ve škole byl ten mejdan, tak jsem tam šel. Viděl jsem je tam všechny. …"
"Koho, všechny."
"Dona, Eddieho, Frankie a Mika. Hádali se." Dodal Charlie.
"O čem?"
"To přesně nevím. Don na ně řval, že už to přehnali. Že je na čase to všechno ukončit. Že se, že se,…" nechtěl dokončit větu.
"Že?..." naléhala Megan.
"Že se o Tommyho postará. Pak vím, že vyběhl nahoru na střechu. Chtěl jsem jít za ním, ale bál jsem se."
"Čeho ses bál?"
"Těch zbylých tří. Pokračovali v hádce. Měli strach, že by je Don mohl prásknout. Říkali, že, že musí tvrdit, že ten drink říznul Don. Já, já," v Charliem se mísili pocity studu, strachu. I po tolika letech. "chtěl jsem se jim vyhnout, tak jsem vyklouzl zadem. A pak, pak najednou…" hlas se mu zlomil. Vzpomínky ho tížili dlouhou dobu. Nechtělo s emu vzpomínat, chtěl zapomenout. Chtěl by vrátit čas, kéž by tehdy něco udělal. Kéž by se vydal za Donem, vše mohlo být jinak.
"Charlie," Meganin hlas zněl konejšivě ale naléhavě, "Co bylo pak?"
"Pak, pak jsem viděl, jak Tommy spadnul. Podíval jsem se nahoru a tam--- tam--- tam stál Don. Díval se dolů. Díval se mi do očí."
Konec 6 části
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | 13. května 2013 v 9:38 | Reagovat

Jak jinak než povedený dílek?:)
Opravdu hezké, hezky napsané, poutavé. Zase se budu těšit na další díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama