Minulost-část 7.

15. května 2013 v 8:00 | Ája |  Povídky od vás
Minulost-7. část
Neměli pocit, že by se dostali o moc dál. Spíš naopak. Stále více a více se dostávali k Donovi, jako k pachateli vraždy před dvaceti lety. Báli se o něj, zároveň se ale báli i jeho. Ne přímo, báli se toho, co vše zjistí. To, co zatím věděli, se jim nelíbilo. Chtěli Dona co nejdříve najít. Nevěděli, kolik času mu zbývá. Chtěli mu položit tolik otázek.
"Tak jo," informoval David, "prověřil jsem všechny nemovitosti. Nikdo nevlastní žádnou nemovitost, kde by mohly někoho držet několik týdnů."
"Eddie má alibi. Minimálně na dobu únosu." Informovala Megan. "nevíme přesně, kdy byl zavražděn Frankie, takže tady nám je alibi k ničemu."
"Stejně tak ředitel." Přidala se k nim Liz. "Je mi ho docela líto."
"Proč?" Megan zpozorněla. Něco jí na tom zaujalo.
"Měl celkem slibnou kariéru před sebou. Měl být povýšen na inspektora, vyšší plat, stěhování do Washingtonu. Po smrti Tommyho mu tu funkci nedali." Pročítala svoje poznámky, "Naopak. Vykopli ho. Byl bez práce, začal pít. Nakonec od něj odešla žena i se synem."
"Kolik je tomu synovi?"
"Teď mu bude něco kolem 36 nebo 37. Jmenuje se Greig Morses. Chodil na stejnou školu jako Don a ostatní."
"Máme jeho fotku?" zajímal se David. Liz přešla ke svému laptopu a zadala tisk. Ozvalo se hučení tiskárny, "Proč nás to nenapadlo?" Liz porovnala fotku s podobiznou muže, kterou vytvořil David. Byli si až neuvěřitelně podobní.
"Takže, syn ředitele se mstí za zničenou kariéru svého otce." Shrnul celý případ Colby. "Ale kde drží Dona?"
"Vím, kde jsou."
"Proč to děláš?" Don se třásl. Z ramenou mu kapala krev.
Greig popošel kolem Dona. Nožem nebezpečně šermoval kolem Donova obličeje. "Zkus hádat, Done."
"Jestli mě chceš zabít, tak to udělej," provokoval ho Don, "ale tahle hra, mě už nebaví."
"HRA!?" křikl Greig vztekle, "Ne, ne," vrtěl hlavou, "mě tahle hra baví. Chci, abys trpěl. Neskončíš tak rychle, jako chudák Tommy."
. "To, co se stalo Tommymu, se tě netýká. Nebyl jsi tam." Nechápal Don. "Neznal jsi ho. Tak mi neříkej, že je to jen kvůli němu."
"Kvůli němu?" zasmál se hystericky, "Ne, ne. Jeho smrt by mi byla jedno. Kdybyste tím nezničili i mě."
"Tobě?" podivil se Don. "S tebou to nemělo nic společného,"
"Ale mělo!" Greig rozčíleně přejel Donovi nožem po tváři, "Ta vaše hloupá hra mi zničila život. Měl jsem vše, spokojenou rodinu. Měl jsem jít na Harvard. Tátu měli povýšit. Už mi domluvil přijetí. Ale po tom Vašem kousku, o vše přišel," znovu jej vztekle řízl, "Žádný Harvard. Jen tuctová státní škola, mizernej plat, táta alkoholik."
Znovu se přiblížil k Donovu obličeji, "Ne, ne Done, má to se mnou co dělat: Měl jsem mít vše, skvělou školu, pak skvělou práci, peníze, ženu. Nic z toho nemám a mít nebudu. A to jen kvůli Vám." Vztekle vrazil nůž Donovi do břicha.
Don sebou škubl. Rána ho pálila jako čert. Greig do něj praštil, židle, na které byl Don přivázán se zakymácela. Don se snažil udržet stabilitu, ale byl příliš slabý. S žuchnutím se svalil na bok. Břicho ho bolelo, popadal dech. Pozoroval Greiga, jak se s napřaženou rukou blíží k němu. Ostří se zalesklo. Přivřel oči a čekal na další ostrou ránu. Ale ta nepřicházela. Otevřel oči, až pak mu došlo, co se stalo. David s Megan klečeli na Greigovi a nasazovali mu pouta. Colby se sklonil k Donovi. Tlačil mu na krvácející ránu.
"Vydrž, Done," slyšel jen. Pak už neslyšel nic.
Probral se až po dvou dnech. Charlie i Alan seděli u jeho postele. Alan měl na sobě dosud nemocniční oblečení.
"tati?" podíval se na něj, "je mi to líto."
"Pšt," položil mu ruku na rameno, "na to bude dost času."
"ne, ne," zavrtěl hlavou, "je mi to vážně líto. Celý život se to snažím odčinit."
"Done," podíval se na něj, "já ti chci věřit, ale …" nedokázal odpovědět. Nedokázal říct, že si myslí, že jeho syn je vrah. "Chtěj s tebou mluvit," ukázal směrem k Megan a Colbymu, kteří stáli před pokojem.
"Ahoj," usmála se Megan, "jsem, ráda, že jsi v pořádku." Popošla blíž. Don si všiml jejího ustaraného obličeje.
"Asi se chcete zeptat na pár věcí. Smrt Tommyho." Řekl jen věcně. Alan a Charlie se chystali odejít, ale Don je zastavil. "Klidně zůstaňte."
"Potřebujeme se zeptat na tu noc, co Tommy zemřel. Co přesně se stalo." Zeptala se Megan. "Eddie vypověděl, že jste ho shodili. Nešťastnou náhodou."
"Ne," zavrtěl hlavou Don. "Eddie na střeše vůbec nebyl. Byl jsem tam jen já a Tommy." Začal vyprávění. Pověděl jim, jak zjistil co Eddie, Frankie a Mike udělali. Jak ponížili Tommyho před celou školou. Jak Tommy vyběhl na střechu a chtěl skočit. Don se mu v tom pokusil zabránit, ale nedoběhl v čas. Když se dostal na střechu, viděl už jen Tommyho, jak skáče ze střechy….. "Nikdy jsem si to nepřestal vyčítat. Nikdy jsem si nepřestal vyčítat jeho smrt."
"Nezabils ho," Alan zněl o poznání klidněji.
"Možná jsem ho nestrčil z té střechy, ale na tu střechu jsem ho dohnal. " v očích se mu zaleskly slzy, "kéž bych to všechno mohl vrátit. Kéž bych se tehdy choval jinak," slzy se mu kutálely po tvářích. "Celý svůj život se to snažím odčinit. Vše co dělám, dělám jen proto, abych se vykoupil z toho, co jsem udělal."
"Proč Eddie lhal?" nechápal Colby.
"Byl by jediný, kdo zná pravdu," hádala Megan. "Chtěl se chránit. Předpokládal, že Don zemře, nikdo se nedozví, že mu řízli drink. Byl by jediný, kdo by znal pravdu. Nikdo by mu nic neokázal."
Don se na ně podíval, "CO bude teď?"
Colby a Megan se na něj podívali, "Nemáme tě z čeho obvinit. Nikdo nedokáže potvrdit nebo vyvrátit, co se na té střeše stalo. Eddie lhal, ale s obviněním bychom neuspěly."
"Takže je konec," dodal Colby.
Don jen zavrtěl hlavou, "ne, pro mě to neskončilo. Nikdy to neskončí." Dodal spíše sám pro sebe. "Nikdy to neskončí."
Stál na verandě, pozoroval západ slunce. Cítil podivný klid. Rána na břiše ho stále bolela, ale Don si jí nevšímal. Hlavou se mu honily myšlenky, kterých se nemohl zbavit. Ten provinilý pocit jej bolel víc, než dvacet stehů na břiše. Natáhl se pro další pivo.
"Já," začal Charlie opatrně, "já si vážně myslel, žes ho zabil."
"Charlie," Don se na něj podíval. Myšlenkami byl na střeše tu noc. Tu noc, kdy Tommy zemřel. "Charlie, já ho vážně….
"Co ještě chceš?" křikl na něj Tommy, "CO ještě kurva chceš? To ti nestačilo?"
"Tommy!" křikl Don. "Slez dolů!"
"Proč. Copak to není, to co jsi chtěl? Co jste všichni chtěli? Abych se zabil?"
"Ne, Tomy," Don se pomalu blížil k Tommymu, který stál na okraji římsy. Byl opilý, vrávoral sebou. V jeho očích se zračila nenávist. "Ne, Tommy, skončím to. Už ti nikdo z nich neublíží."
"Neublíží?!" zasmál se zoufale, "nikdo z Vás mi už neublíží?"
"Ne, slibuju!" Popocházel stále blíž k Tommymu. "Postarám se o to. Tohle jsme vážně přehnali. Pojď prosím tě dolů."
"Copak, bojíš se? Bojíš se, že bych sletěl a zničilo by to tvou kariéru?" Tommy se na Dona díval s opovržením.
"Ne," Don zběsile vrtěl hlavou, "o mě nejde. Jde o tebe. Nechci, aby se ti něco stalo."
"Nechceš, aby se mi něco stalo?" Tommy se rozesmál, "Celý rok mě mučíš. Týráš a najednou nechceš, aby se mi něco stalo?" podíval se na Dona s opovržením, "jsi jen obyčejný zbabělec. Neumíš nic dotáhnout do konce. Dokud šlo jen o maličkosti, sem tam rozbitý ret, zničené knihy, zavírání do díry. Tak jsi byl v pohodě. Co, Done, co?…"
"Tommy," Don se stále přibližoval. Mísil se v něm vztek a strach.
"ne, ne, Done," stále se mu vysmíval, "jsi srab. Ubožák. Nemáš ani kuráž to dotáhnout. No tak, zhoď mě."
"TOMMY!" křikl Don.
"Shoď mě! Ty srabe, no tak to udělej. Neschovávej se za tý svý nohsledy. Alespoň jednou to udělej ty!"
Don už byl docela blízko. Stál od Tommyho necelý metr, "Opravdu srab! TAK UŽ TO UDĚLEJ!" křikl. Donovi se zatmělo před očima. Nikdy na tu chvíli nezapomněl. Popadl ho vztek. Obrovský vztek. Natáhla ruce a vší silou do Tommyho strčil.
… ne, nezabil"
KONEC.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | 15. května 2013 v 8:37 | Reagovat

:o CO?! Teda konec jsem čekala malinko jiný, ale jinak dobrý :D
Celá povídka byla dobrá, moc dobrá, jen se nemůžu zbavit dojmu, že to nebyla pravda :D :D :D Ale jinak fakt dobrý :)

2 Evka Evka | 15. května 2013 v 13:00 | Reagovat

[1]:Tak, jsem to napsala schválně :-) Jsem říkala, že z jednoho udělám hajzlíka. Úmyslně jsem tedy z Dona udělala vraha, právě proto, že si jej tak nikdo nedokáže představit.

A jaký jsi čekala konec :-), jestli se smím zeptat.

3 Nett Nett | E-mail | Web | 15. května 2013 v 15:39 | Reagovat

Oh... Tak konec mi vyrazil dech... Skvělá povídka... :D

4 Evka Evka | 15. května 2013 v 15:59 | Reagovat

[3]:To jsem ráda :-) Doufám, že jste takový konec nečekali. Tedy, já sama jsem do poslední chvíle věřila, že to Don neudělal, ale nakonec jsem se nechala sama překvapit a na poslední chvíli konec změnila

5 Nett Nett | E-mail | Web | 15. května 2013 v 16:09 | Reagovat

[4]: Ne, to teda nečekala. Ale mám ráda takové konce... Zaskočilo mě to ale čekala jsem u tebe nějaký pořádný konec :D

6 Michaela Michaela | 16. května 2013 v 10:18 | Reagovat

[2]:Po pravdě? Čekala jsem, že se z toho Don dostane s čistým štítem...klišé, vím :)
Jinak jak už jsem psala, povídka moc hezká :)

7 Evka Evka | 13. dubna 2014 v 18:38 | Reagovat

Popadl láhev a zhluboka se napil. Alkohol mu udělal dobře, ruce se přestaly třást a smysly, jakoby se mu opět zbystřili. Věděl, že to je špatně, ale nedokázal tomu nutkání odolat. „Sakra“ zaklel a mrštil láhví proti zdi. Ta se rozbila na malé kousíčky, místnosti se rozlinula vůně piva. Podíval se na zbraň, která ležela na starém stolku. Vzal jí do ruky, prohlížel si jí. Přemýšlel. Zvažoval všechny možnosti. V hlavě se mu honilo tisíce možných scénářů, které postupně zavrhoval, až zbyl jen jediný.
Po tváři mu ztekla slza. Bolela ho hlava, třes rukou se pomalu opět hlásil o slovo. Věděl, co má udělat, tedy co chce udělat. Věděl, že je to jediné možné řešení. Hranou dlaně si utřel slzu. Pomalu natáhl kohoutek, přiložil hlaveň ke spánku. Nadechl se. Ukazováček pomalu tiskl kohoutek.
„CHARLIE, NE!“ křikl Don, skočil po svém bratru. V tom se ozval výstřel.

:-) pokračování příště

8 katjia katjia | 6. července 2014 v 22:20 | Reagovat

Funguje tento web ještě? Měla bych povídku, kdyby se to dalo uveřejnit.

9 Nett Nett | E-mail | Web | 6. září 2014 v 19:49 | Reagovat

[8]: Ahoj, nevím jak ostatní ale já se často vracím a čekám na nějakou novou povídku. Pokud si tohle přečteš, mohla by jsi mi ji prosím poslat na email? :)

10 Žaneta Žaneta | Web | 29. září 2014 v 18:22 | Reagovat

Moc pěkné.

11 TomkoM TomkoM | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 15:17 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama